Na zeleném pažitu se prohání dvanáct hráčů, narážečky v tempu doprovází sem tam pokyn trenéra. Sluncem zalitý dubnový podvečer ovládá u hřiště obklopeného ze dvou stran stromy pohoda. O chvíli později se na place objeví i mladší parta, i tentokrát je ale cítit nadšení. Tak si užívá fotbal nejstarší klub v Česku – FK Loučeň.
Nikoho možná ani nenapadne, že právě on psal českou fotbalovou historii. Stačí však zajít do hospůdky u hřiště a máte jasno. Zdi zdobí historické fotografie, které dokazují, že v Loučni se fotbal hrál už v závěru předminulého století.
Vlastní totiž dres, ve kterém tehdejší tým odehrál první zápas už v roce 1893 v Praze na Císařské louce. Trikot si hýčká a pečlivě dbá na to, aby mu nikdo neublížil.
„Mám ho doma u postele, je to velká vzácnost, kterou si tady předávají předsedové klubu. Je to takový náš poklad,“ hlásí Ottomanský.
Že jde o velmi cennou věc, to dokazuje i zájem fotbalové asociace, která chce dres do budované Síně slávy. Loučeňští se rozhodli, že jí svůj poklad v budoucnu svěří. „Dres by měl být hned u vchodu, proti tomu reprezentačnímu,“ říká s pýchou Ottomanský.
Dodává ale, že než se ho Loučeň vzdá, vše ošetří právníci. „Máme slíbeno, že když pak na nějaké výročí dres budeme chtít, tak si ho půjčíme,“ dodává.
Na připomínku, co nahradí dres na čestném místě v jeho pokoji, hned předsedovi klubu s úsměvem radí další členové oddílu: „Dej si tam nějakou nahotinku. Nebo pana Peltu…“
Ottomanskému taky cukají koutky, pak ale vážně praví. „Dám si tam fotku vnoučka,“ prohlásí. „Ještě mám jeden dres z roku 1930, ten je bílý a má slávistickou hvězdu. Se Slavií nás ale jinak nic nepojí.“
Slavia byli veslaři, my jsme měli fotbal dřív!
Kromě slavného dresu má Loučeň i desítky let starý míč, jen kopačky se nezachovaly. „Je to škoda. Byl to zajímavý pohled, byly totiž takové do špičky. Těmi když dostal někdo nakopáno, tak to asi příjemné nebylo,“ dodává sekretář klubu Pavel Knytl, který má na sobě červené triko se znakem vyvedeným v červenomodrých barvách zakladatele klubu z rodu Taxisů.
| Co říkají čísla |
| 1889 – v Loučni se začíná hrát fotbal |
| 1892 – proběhla valná hromada Vysokoškolského literárního a řečnického spolku Slavia, na kterém byl založen sportovní odbor ACOS (Akademický cyklistický oddíl Slavia) |
| 1893 – Byl založen SK Loučeň, který prohrává 18. dubna v mezinárodním utkání v Praze na Císařské louce s klubem Regatta 0:5 |
| 1893 – 16. dubna byl založen klub AC Sparta Praha |
| 1896 – V Praze na Císařské louce se 29. března hraje první derby Sparta – Slavia |
Ve znaku má klub rok 1893 a lze namítnout, že Slavia vznikla o rok dříve. „Otázka je, co se považuje za fotbalový klub. Slavia a další kluby, to byli vlastně veslaři, cyklisti a fotbal byl na začátku jako doplňková záležitost. U nás to měl Taxis hned jako fotbalový klub,“ naznačuje Knytl, proč by mělo historické prvenství patřit právě malé středočeské vísce.
Jinak ale Loučeň žije obyčejným fotbalovým životem týmu z okresního přeboru. V hospůdce najdete i pořádnou porci pohárů, stejně jako rozpisy zápasů aktuální sezony. Kromě mužského týmu mají v Loučni i dorostence, žáky, starší přípravku a mladší přípravku.
„Když vlétnou na plac ti nejmenší, kterých je pětadvacet, tak je to mazec. Mají radost z každého gólu, snad i když je vlastní,“ usmívá se Pavel Bašus, který má v klubu na starosti mládež.
Obyčejně tu na fotbal chodí kolem stovky diváků. Jednou za sezonu ale přijde zápas, kdy sedne počasí a dorazí třeba první tým tabulky, to pak se lidí objeví jednou tolik. A když klub slavil kulatiny a ohlásili se internacionálové Sparty, bylo prý hřiště obsypané skoro tisícovkou nadšenců.
„Byl to zážitek, ale hrála tady třeba i Bohemka. Tiboru Mičincovi se tu tak líbilo, že u nás nakonec pár sezon i hrál. A hned v prvním utkání za nás dal dva góly,“ svěřují se Ottomanský s Knytlem.
Pokud ale nevíte o historii klubu, samotné hřiště vám nenapoví. Historická utkání se totiž hrála na tom původním v zámecké zahradě. Nyní je z něho louka. „Hráči po zápase dostali na zámku pivo a večeři. To by byla hezká tradice,“ usmívají se místní. Ani v současném areálu, který je v provozu od roku 1947, jim ovšem není zle. Právě naopak.
Klub je pyšný na to, že vybudoval umělé zavlažování, ještě by chtěl vylepšit zázemí a rozšířit kabiny. Jenže financí není moc, stejně jako u podobných oddílů se počítá každá koruna. Že by pomohl některý z potomků šlechtických rodů, to se nestalo.
„Asi půl roku tady hrál v žácích pravnuk jednoho z nich, ale pak ho to přestalo bavit. Princata, co tu byla, jsou někde v Rakousku. Čekali jsme na sto dvacáté výročí. Měl přijet pan Dohalský, který se přiženil do rodu Taxisů, ale nestalo se,“ vypráví předseda klubu. „To ale nic nemění na tom, že jsme jako klub nejstarší. Furt se mluví o Slavii a o Spartě, ale tohle nám nikdo nevezme…“
Loučeň psala historii
Senzace. Kdo si zahrál jako první fotbal v Česku? Ani jedno z pražských „S“ to není, tahle sázka by skončila prohrou. Prim drží městys Loučeň ležící kousek od Nymburka, který je známý zámkem a přírodním bludištěm zvaným Labyrintárium. Fotbal se tu začal hrát už v roce 1889.
Tehdy se totiž vrátil domů ze studia v anglické Cambridgi loučeňský princ Erich Thurn-Taxis. Fotbal se mu natolik zalíbil, že se začalo v zámecké zahradě s výcvikem. Tým trénoval a zároveň vedl jako kapitán Angličan Hudgson, parťáky mu dělalo i duo krajanů zahradník Mill a komorník Beckett. Mužstvo pak doplňovali místní řemeslníci a hoši z vesnice Loučeň.
Historickým datem se pak stal 18. duben 1893, kdy se v Praze na Císařské louce utkala Zámecká kopací jedenáctka hraběte Thurn-Taxise s německým klubem Regatta. Ta vyhrála 5:0, ale kroniky prozrazují, že tým z Loučně předvedl kvalitní výkon a vstřelil i gól, který nebyl uznán pro ofsajd.
Samotný fotbalový klub má Loučeň od 8. dubna roku 1893, existuje tedy již 121 let. Momentálně hraje okresní přebor a sází na odchovance.
