Generace bez titulu, neúspěšná, ztracená. Den před slavnostním Galavečerem k oslavám 120. výročí založení nejstaršího českého klubu Slavie Praha se v rytířském sálu hotelu Stará zbrojnice sešli hráči, kteří oblékali její dres v 50., 60. a 70. letech minulého století. Tedy v době komunistického režimu, kdy Slavia nebyla vzorem pro dělnickou mládež. Nezářila, tituly nenabírala. Přesto všichni byli nesmírně hrdi, že bojovali za červenobílé barvy.
Byli mezi nimi vicemistři světa 1962 Jan Lála a Josef Kadraba, mistr Evropy 1976 Dušan Herda, jeho bratr Peter, člen Klubu ligových kanonýrů. Titul se Slavií však nezískal nikdo, přestože především v roce 1966 a 1976 bylo k němu nesmírně blízko. „Nebylo nám přáno,“ zaznívaly povzdechy na tehdejší nepřející politickou moc.
Ta je však už na smetišti dějin stejně jako hranice, které obehnala ostnatým drátem. „Dostal jsem za emigraci dva roky, manželka jen jeden. Ta asi nebyla společensky tak nebezpečná,“ hlásil už s nadhledem Josef Kadraba, jenž žije přes 40 let ve Vídni.
„Já slízl dokonce pět,“ přidal se útočník Zdeněk Klimeš, jenž v 70. letech odešel do Švýcarska. „Měli jsme tehdy skvělý tým, několik let hráli o titul, kdybych se nezranil, mistři bychom byli,“ vidí problém spíše ve sportovní stránce.
Ligovým primátem se však někteří pochlubit mohli. Ne ovšem ve slávistické červenobílé kombinaci. Dušan Herda stihl historický úspěch Bohemians Praha v roce 1983, kde se potkal s Jaroslavem Němcem, jenž přestoupil do Slavie později. Sedli si vedle sebe. „S bráchou nesedím, ten nic nevyhrál,“ rýpl si Herda do o pět let mladšího sourozence. „Dušan se naučil fotbal až u nás,“ pošťuchoval Němec. „Až za trenéra Pospíchala,“ připomenul drsné metody na vyhlášeného rasa.
Nevzpomínalo se pouze, legendy se zajímaly i o přítomnost. „To je hrůza, co se teď ve fotbale děje. Doktore, vysvětli mi to!“ obrátil se stoper Jan Mareš na někdejšího spoluhráče Ivo Lubase. Ředitel Oddělení profesionálního FAČR se však raději intenzivně věnoval podepisování fotografií a kalendáře a neodpověděl. „Teď slavíme,“ upozornil ho, proč se všichni sešli.
Mareš se proto věnoval svému dlouhodobému partneru ve stoperské dvojici Jánu Lužovi, s nímž pronikl až do reprezentace. Ten přijel z Bratislavy, překonal tedy jiné státní hranice, které v době jejich kariéry ale neexistovaly.
Politická scéna se mění, státní hranice rovněž. Slavia však zůstává věčná.
