Má pověst inteligentního a příjemného fotbalisty. A během svého dosud celoživotního angažmá ve Slavii dokazoval, že takový skutečně je. Při loučení se svým domovským stadionem se však Marek Suchý dopustil o to zbytečnější klukoviny...
Skončil zápas s Janovem, v jehož poločasové přestávce Edenu naposledy zamávala slávistická legenda Vladimír Šmicer. A po závěrečném hvizdu bylo na programu další loučení, tentokrát s odchovancem a kapitánem Markem Suchým. Ten se postavil před červenobílý kotel – a zvedl nad hlavu šálu s nápisem Smrt Spartě...
Nemyslíte, že vaše gesto se šálou bylo nešťastné?
„Nešťastné... Mě mrzelo, jak to dáte do titulku. Já jsem přišel před fanoušky, dostal jsem od nich tři šály a nějaké tričko na památku. Pak mi říkali, ať dám nějakou šálu nad hlavu, tak jsem jednu zvednul a koukal, co je na ní napsaného. Smál jsem se u toho, bral jsem to jako oblíbený slogan našich fanoušků. Pak se napíše, že jsem si to mohl odpustit...“
A nemohl?
„Já jsem to bral jako recesi, v tu chvíli jsem si myslel, že to je mezi mnou a fanoušky. Samozřejmě, když se to vyfotí, je to pak ošklivé. Ale bral jsem to takhle a byl bych nerad, aby to vyznělo jako nějaká moje nenávist ke Spartě. Já ji považuju za odvěkého rivala, uznávám ji jako klub a největšího soupeře Slavie. Jako kovaný slávista na takový klubismus docela trpím, ale určitě jsem to nemyslel doslova. Spartě bych nic takového nepřál, jsou to normální lidi jako my.“
Další fanoušek, který rovněž drží v ruce kontroverzní šálu. • Foto Jaroslav Legner SPORT
Nevzpomněl jste si pak na podobné situace, jako když v roce 2006 Stanislav Vlček, Pavel Fořt a Radek Dosoudil skandovali v Mladé Boleslavi Smrt Spartě, nebo když se Tomáš Sivok nechal v magazínu Hattrick vyfotit se slávistickou vlajkou v gumových rukavicích?
„Já bych opravdu byl nerad, abych byl s tímhle spojovaný. Myslím, že jediné, o čem byste měli takhle psát, bylo to s Tomášem Sivokem. I v tom pokřiku byli kluci nevinně, vzešlo to od fanoušků. A tohle byl navíc jenom nápis. Já jsem nikde nic nepokřikoval a nevyhlašoval, byla to jenom recese. Já jsem se u toho taky smál, fanouškům se to líbilo, tak jsem jim chtěl udělat radost. Nemyslel jsem to doslova, to určitě ne.“
Máte nějaké reakce svého okolí?
„Ne. Kdybych někoho takhle viděl, rozhodně bych si o něm nemyslel, že to bere doslova. Spíš mě mrzí, že vy to pak napíšete a já jsem s tím spojovaný. Nenávist nebo že jsem něco přepísknul, tak bych to rozhodně nebral. Spíš jsem to fakt považoval za věc mezi mnou a fanoušky, ne, že se to dostane do novin.“
Jenže to přece bylo na stadionu, veřejném místě...
„To bylo. Ale taky to byla jen chvilka, jeden nápis. A nic jsem nevyřvával. Byl bych nerad, aby se z toho dělala velká věc, jako když Tomáš Sivok držel vlajku v rukavicích.“
Neříkal vám něco Stanislav Vlček? Udělal jste něco podobného jako on...
„Jo, samozřejmě mi říkal, že kdybych potřeboval poradit s něčím, na co se mě budete ptát, může mi říct. Ale spíš jsme si z toho dělali srandu. Tohle patří ke vztahu s fanoušky, všichni jsme lidi a nemyslím si, že bychom se chtěli nějak zabíjet.“
