ROZHOVOR: Muž, který přitahuje ligové skandály

Víte o tom, že jste skutečný unikát?
„Ano vím, už si ze mně sekretář Vláďa Rosenberger, jenž to prožil pouze dvakrát, dělal legraci, že za všechno můžu já. Kam prý přijdu, tam nechtějí hráči hrát. Že to přitahuju.“ 

První stávka byla však hrdinná. V listopadu 1989, jste jako hráč Slavie Praha společně s Chebem nenastoupili k utkání 13. kola. Vzpomenete si na to?
„Samozřejmě, i když se mi některé podobnosti  už tolik nevybavují, je to skoro dvacet let. A tehdy všechno běželo tak rychle. S fotbalisty Chebu jsme nenastoupili při sametové revoluci k ligovému utkání, abychom podpořili stávku studentů. Kapitáni Pavel Řehák a Jaroslav Šilhavý rozvinuli tehdy ještě československou vlajku a oznámili divákům, že v těchto dnech nemá nikdo na fotbal ani pomyšlení. A nehrálo se. Pak byly odloženy všechny další zápasy kola, které se měly hrát následující den.“

Nebáli jste se postihů?
„Sice jsme zaslechli, že máme být potrestáni, obě mužstva, protože svaz toto utkání nepovolil odložit, ale nakonec jsme před disciplinárku nešli a byli za hrdiny.“





Kdo vám potrestáním vyhrožoval?
„Přímo na stadionu jeden funkcionář Slavie, už si nevzpomenu na jeho jméno... ale bylo to velké komunistické zvíře.“

Nejspíš Karel Báča, jinak předseda politicko-výchovné komise a člen předsednictva VFS ÚV ČSTV, jak se tehdy nejvyšší fotbalový orgán nazýval.
„Asi ano. Vyzýval oba týmy, ať nastoupíme a hrajeme. Ale to nešlo.“

Takže to byla spíše sláva, ne?
„Byla. Lidé nám tleskali, pochopili nás, nikdo se nezlobil. Jak říkám, byli jsme za hrdiny.“

Další dva případy však už byly ostuda. Co říkáte?
„To tedy jo.“

Někteří fanoušci byli vybavení i vtipnými vzkazy • Pavel Mazáč (Sport)

Jak to probíhalo v říjnu 1993, kdy mužstvo 1.FC TERREX, který sídlil na Xaverově, sice ve 2. lize proti VP Frýdek-Místek nastoupilo, ale hned na pokyn majitele Martina Michala, dnes manžela a manažera zpěvačky Heleny Vondráčkové odešlo?
„Už si to tolik nepamatuju, ale vzpomínám si dobře, že jsem byl kapitánem. Dostal jsme příkaz nehrát. Šlo o spory Xaverova, svazu a Martina Michala. My hráči to tak nevnímali, ani tomu nerozuměli. Hrát jsme chtěli, ale dostali jsme pokyn odejít.“

Následovaly sankce od disciplinární komise. Hodně jste se bál?
„Nejprve vůbec, protože jsme byli přesvědčeni, že jako hráči za nic nemůžeme. Ale předseda pan Károlyi nám oznámil, že jsme i my porušili předpisy. Mně jako kapitánovi hrozil rok zastavení činnosti. To mě dost překvapilo.“





Dokonce  dva roky. Dostali jste nakonec všichni pokutu 15 tisíc korun. Zaplatil  jste ji?
„To už nevím. Myslím ale, že ne. Martin Michal nám totiž slíbil, že my to neodskáčeme, že případné pokuty za nás zaplatí. Takže určitě ne.“

Slíbil vám dokonce prémii ve výši 100 tisíc korun, což byly na rok 1993 velice slušné peníze. Dodržel slovo?
„To už opravdu nevím. Už také uplynulo hodně let. Ale byla to ostuda.“

Teď v tom jedete potřetí, jste technickým ředitelem Bohemians Praha.
„Ale s tím v této funkci už nemám vůbec nic společného. Nejsem při zápasech u mužstva, nevěděl jsem, že se něco chystá.“ 

Vzpomenul jste si na předchozí případy?
„Vzpomenul. Trochu jsme to i rozebírali s Vláďou Rosebbergrem, který byl se mnou v dresu Xaverova tehdy na hřišti. Ale nějak jsme v paměti vyslovených podrobností nedopátrali.“

Myslíte, že i dnes budou disciplinární komisí trestání hráči?
„Já nevím, jaké jsou nyní normy. Ale považoval bych to za špatné. Ti přece za nic nemohou.“

Věříte, že už je všem podobným stávkám ve vaší kariéře, nyní funkcionářské, konec?
„Proboha snad už jo, snad se nic dalšího nestane.“