PŘÍMO Z KYPRU | Devatenáctiletý mladíček se plaše usmívá a snaží se pochopit, o čem je řeč. Moc mu to nejde, česky nerozumí. Obrací se na svého jen o tři roky staršího kolegu, jenž mu ochotně všechno překládá do francouzštiny. „Jsem moc rád, že tu Ismail je, moc mi pomáhá,“ chválí si přítomnost afrického krajana Bidje Manzia, zimní posila z Demokratické republiky Kongo. Našel kamaráda.
Vysoký Ismael Ouedraogo ze státu Burkina Faso se zazubí a anglicko-českou míchanicí si snadno poklábosí s ostatními. Manzia, jenž je považovaný za jeden z největší talentů afrického fotbalu, se ho však drží. Jakmile se pozbude jeho ochrany, už je vystaven humoru pro něj neznámého světa.
„Kušé, bušé, fušé,“ obrací se na nováčka pověstný šprýmař Jakub Mareš a francouzštinou, která se inspirovala maďarštinou komika Jiřího Wimmera, se pokouší o navození dobré atmosféry. Konžský mladíček se směje, aniž by dal najevo, které známé slovo zaslechl.
„Já umím anglicky málo,“ přiznává. „Ale je dobré, že asistent Jan Suchopárek také francouzsky umí,“ odkrývá svou výhodu. Ta by však neměla trvat věčně. „Měli by se všichni naučit co nejdříve česky,“ říká vicemistr Evropy 1996. „Já jsem také chtěl co nejrychleji vědět, co se v šatně děje, k tomu je třeba znát jazyk,“ vzpomíná na svůj přechod do Racingu Štrasburk po stříbrném evropském šampionátu.
Manzia se učit bude, chce udělat v Evropě velkou kariéru. Zatím je však pod ochranou svého obřího krajana z afrického kontinentu.
