Hrdost a euforii vystřídaly rozpaky. Od otevření stadionu v Edenu uplynou právě dnes tři roky, jeho architekt Martin Kotík však na slavení nemá náladu. Tvrdí, že nejmodernější fotbalový stánek v Česku nevyužívá naplno svůj potenciál. „Jenže to by se nesměl brát jen jako kšeft,“ neskrývá své rozčarování „otec“ Edenu.
Když se 7. května 2008 poprvé otevřely brány nového Edenu, moderní stadion se topil v bezbřehém nadšení fanoušků „sešívaných“. O tři roky později je všechno jinak – o Edenu se mluví spíš v souvislosti s nedávným řáděním fanoušků a jejich výtržnostmi. Architekt Martin Kotík ale smutnou scénu neviděl. Do Edenu totiž vůbec nechodí. I o tom vypráví v rozhovoru pro iSport.cz.
Trápí vás, co se teď kolem Slavie děje?
„Nikdy jsem nebyl žádný velký sportovní fanoušek, ale od chvíle, kdy jsme začali připravovat stadion, jsme na tom začali být ekonomicky závislí. Tak jsem každou neděli večer koukal, jak Slavia hrála, a když vyhráli, říkal jsem si: Fajn, třeba nám zase zaplatí fakturu. Ano, ke Slavii jsem si díky stadionu vybudoval určitý vztah.“
Dnes uplynou přesně tři roky od otevření Edenu. Dělá s vámi tohle výročí ještě něco?
„Takový podařený projekt se dělá jednou za život. Vždy říkám, že je to podobné jako s dítětem. Když se vám narodí, máte ohromnou radost, že se to podařilo. Pak vám může dělat buď radost nebo starosti. Vzhledem k výsledkům Slavie, provozu stadionu a tomu, jak se všichni kolem něj chovali, platí spíš druhá varianta. Nechci říct, že bych na Eden zanevřel. Ale spíš než radost ve mně zůstala nostalgie a lítost.“
Kdy jste byl naposledy v Edenu?
„Skoro bych řekl, že na jeho otevření. Jejich vztahy se mnou… Nešlo ani o Slavii, ale spíš o investora, tedy společnost E Side. Když to řeknu velice slušně, nezachovali se slušně. A to to ještě říkám jemně.“
Rozešli jste se ve zlém?
„Rozešli jsme se vlastně tak nijak. Je to ten typ mladých ambiciózních lidí, kteří nosí kšandy, myslí si o sobě, že jsou pány světa, ale slovo slušnost je jim na hony vzdálené. Ani neměli slušnost říct děkuju. Nemám chuť s nimi komunikovat.“
Co vás nejvíc mrzí?
„Ten stadion se mohl stát nejen sportovním, ale i společenským centrem. Všichni pořád kroutí hlavou, proč to v Německu jde, ale u nás ne. A tenhle stadion k tomu přitom má ideální předpoklady. Není na periferii, hned vedle něj je velké obchodní centrum, spousta lidí… Jenže to by se nesměl brát jen jako kšeft.“
Jak to myslíte?
„Mám pocit, že do toho E Side vstoupil s tím, že je to pro ně jen báječný kšeft. Najednou začali rozhodovat o věcech, o kterých vůbec neměli ponětí. Říkali: Tohle bude takhle a o tom se nebudeme bavit. Navíc jejich původní finanční předpoklady byly úplně nereálné. Za tu cenu se to nedalo postavit.“
Za kolik nakonec stadion vyrostl?
„Původní předpoklady se od těch konečných liší hodně. Nejmíň o 200 milionů korun. Když jsme se na začátku o stadionu začali bavit ještě s Vladimírem Leškou a Miroslavem Ondříčkem, pohybovala se ta částka kolem 1,1 miliardy. Pak se to začalo snižovat. Všechno se trochu zmenšilo, zúžilo. Projekt se začal ořezávat a skončilo to někde kolem 900 milionů. A nakonec z investorů vylezlo, že za víc než 750 milionů se to nesmí postavit, protože na víc nejsou peníze.“
To musí být pro architekta problém, ne?
„Copak pro mě. Já to umím nakreslit, a pak říkat, že za tak málo se to nedá postavit. Jenže první problém přišel, když řekli, že se to prostě postavit musí. Takže se stavělo, stavělo a poslední půlrok najednou nebyly peníze na nic. Začalo se šetřit a vztahy začaly být napjaté. Hrozným způsobem se to začalo nabourávat. Byla to už taková křeč.“
Na poslední chvíli se třeba změnila fasáda stadionu, která měla být původně ze skla. Mrzí vás, že Eden nakonec vypadá jinak, než jste ho naplánoval?
„Znovu se vrátím k přirovnání s dítětem. Na začátku také máte představu, že se vám narodí hodné, šikovné a slušné dítě, a pak jste nakonec spokojený i s tím, že je alespoň zdravé a nebere drogy. Mohlo to dopadnout líp, ale že by mě to mrzelo, to ne. Průšvih to nebyl. Mrzí mě jen to, že jsem je nedokázal přesvědčit, aby to dopadlo líp.“
Stadion není ani po třech letech dostavěný. Trápí vás to?
„Není to dobrá vizitka nejen pro mě, ale i pro samotný stadion. Je to škoda. Jsou to věci, které by se daly zvládnout, šlo by to udělat.“
Co všechno dnes ještě v Edenu chybí oproti původnímu projektu?
„Komfort pro hráče zůstal v podstatě stejný, omezily se spíš doplňkové věci. Mělo tam být víc prostor pro kanceláře a obchody, nepostavily se byty za východní tribunou. Mělo tam být také víc restaurací a malinko lepší zázemí pro diváky. A chybí i parkovací dům za východní tribunou.“
Je vůbec zájem stadion dokončit?
„Je tam trochu zádrhel. Podle informací, které mám ale z druhé ruky, vyřešil investor svoje závazky vůči Hochtiefu (stavební firma – pozn. red.) tím, že jim dali část pozemků za východní tribunou. Takže teď už to není ani tak na společnosti E Side, ale spíš na Hochtiefu, jestli do toho půjdou.“
Když už mluvíte o dluzích, nejste i vy mezi věřiteli E Side?
„Já už jsem na to rezignoval. Byl jsem mezi věřiteli Hochtiefu. Oni to totiž ke konci šikovně přehodili na dodavatele.“
Kolik vám dluží?
„Jsou to velké peníze. Mohl bych vás pozvat na opravdu dobrou večeři.“ (směje se)
Jak dlouho vlastně architektovi trvá, než vyprojektuje nejmodernější fotbalový stadion v Česku?
„V případě Edenu do toho trošku vstoupil problém se zákonem o vrácení pozemků tělovýchovným jednotám, který se zdržel skoro o dva roky. Takže to mohlo být o dva roky rychleji. Nám to tedy trvalo od začátku do zahájení stavby šest let. Obecně by se to u takové stavby dalo stihnout do tří let.“
Co pro vás z technického pohledu byl největší technický oříšek?
„Po technické stránce ta stavba není zase tak výjimečná. Jediné, co bylo složitější, je střecha, která je bez vnitřních sloupů. Museli jsme to vymyslet tak, aby na lidi nepršelo, částečně na ně svítilo sluníčko a aby vypadala zajímavě. Takže je to ocelová konstrukce, kterou drží protitáhla.“
Máte za sebou hodně úspěšných staveb, ale nejsledovanější je Eden. Je to projekt, na který jste navzdory všemu pyšný?
„Proč se nepochlubit: Jsem docela rád, že jsem se za ty tři roky zatím nesetkal s kritikou, že by někdo řekl, že je to špatné. Ano, je to určitě stavba, kterou rád ukážu a budu se jí prezentovat. A jestli je to ta nejlepší, to ať posoudí jiní. I když je to nedodělané, je to stavba, která se nakonec povedla celkem slušně.“
| Narozen: 26. října 1943 v Praze Významný český architekt a zakladatel architektonického ateliéru Omicron-K má za sebou řadu úspěšných staveb. V 70. letech spolupracoval na projektu pražského obchodního domu Kotva, z poslední doby je podepsán například nad stavbou Burzovního paláce v Praze nebo různých bytových komplexů. Na jeho rýsovacím prkně se zrodil i současný stadion, na kterém hrají své domácí zápasy fotbalisté Slavie a Bohemians. |
| Květen 2000: Vítězstvím 4:1 nad Českými Budějovicemi se Slavii loučí s původním stadionem v Edenu, od další sezony se stěhuje do azylu na Strahově. Prosinec 2003: Po dlouhých průtazích začala demolice starého Edenu. Říjen 2005: Podle původních plánů měl nový stadion otevřít své brány. Termín se však opět nepodařilo dodržet, stavět se ani nezačalo. Říjen 2006: Symbolickým poklepáním na základní kámen oficiálně začala stavba nového Edenu. Únor 2008: Na dokončujícím se stadionu se začal pokládat trávník, který si poprvé vyzkoušela i legenda Slavie František Veselý. Květen 2008: Konečně! Generace fanoušků Slavie se dočkaly, nový Eden je slavnostně otevřen. Premiéru symbolicky obstaral přátelský zápas Slavie s amatéry z anglického Oxfordu. |
