Straka začal práci ve Slavii, ale přiznává: Jsem sparťan
ROZHOVOR - Toužil po návratu do Sparty, kde má své srdce, ale sám cítil, že šance na comeback je mizivá. Právě proto trenér František Straka kývl na hodně šokující výzvu - vést konkurenční Slavii. Fanoušci obou pražských „S“ mu teď ve vzácné shodě nemůžou přijít na jméno, on přesto upřímně přiznává: „Jsem sparťan a sparťanem zůstanu.“
Jediným podpisem si proti sobě poštval slávisty i sparťany. Proti příchodu Františka Straky do Edenu protestují vlastní fanoušci a emotivní kouč poprvé v kariéře zažívá neznámou situaci - pro publikum je nepřítelem číslo jedna. A těžce to nese. „Trenér je také jen člověk, který všechno vnímá,“ říká v rozhovoru pro deník Sport.
Sparťané vám dokonce na webu Spartaforever.cz napsali otevřený dopis, ve kterém oznámili, že pokud se Slavii upíšete, svoje stránky vypnou.
„Je to složitá, těžká situace. Doufám, že mě všichni pochopí. Když přijde taková nabídka, samozřejmě přemýšlíte, jestli neuděláte chybu. Ale když se na to podíváte jen z profesního hlediska, pražská „S“ se prostě neodmítají. Proto jsem řekl: Ano, půjdu do toho, i když jsem věděl, že reakce budou hodně rozporuplné.“
Chápete tedy i vy fanoušky Sparty, že to od vás berou jako zradu?
„Ano, chápu je, rozumím jim, ale slovo zrada nepoužívejte, pane Bože! To zní, jako byste říkal, že jsem nějaký vrah.“
To netvrdím. Sparťané k vám ale vzhlíželi jako k modle.
„S tím těžko něco udělám. Buď se s tím fanoušci vyrovnají, nebo ne. Já mám ve Slavii džob a chci udělat maximum, abych byl úspěšný.“
Vždy jste otevřeně říkal, že jste kovaný sparťan, že máte Spartu v srdci, a pak si plácnete se Slavií. Nebylo vaše sparťanství jen taková póza?
„Já jsem sparťan a sparťanem zůstanu. Když v roce 1979 podepíšete kontrakt se Spartou a na Letné strávíte devět let, je to velký kus života.“
Přitom v mládí jste fandil spíš Slavii, že?
„Jasně. Do roku 1979, než jsem podepsal smlouvu na Spartě, jsem byl slávista. Na jihu Čech je slávista každý druhý. Můj táta byl slávista, já byl slávista. Je přece normální, že člověk prochází v životě různými etapami. Rok 1979 všechno změnil a já se prostě stal sparťanem. Kdybych dostal nabídku ze Slavie, byl ze mě teď slávista.“
A tu jste ani jednou nedostal?
„Dostal. Ale pan Holenda ze Slavie měl tehdy bohužel asi tvrdé spaní, protože přišel rychleji Jarda Houška (tehdejší sekretář Sparty – pozn. red.) ze Sparty a já ty přestupní lístky podepsal jim. Jenom proto, že Sparta přišla dřív.“
Na svém silném poutu ke Spartě jste měl vybudovanou image. Nemáte strach, že tohle renomé teď váš příchod do Slavie zbourá?
„To, že jsem sparťan, neznamená, že bych nemohl trénovat jiný klub nebo jít do Slavie. Máte pravdu, že mezi fanoušky je obrovská rivalita, ale zase mě všichni musí chápat, že tohle je moje práce. Chci teď udělat maximum pro úspěch Slavie.“
Když jste v roce 2004 odcházel ze Sparty, říkal jste, že se jednou na Letnou vrátíte. To už teď asi možné nebude, že?
„Člověk nikdy neví. Ze Sparty jsem pryč sedm let, strašně jsem si přál se tam vrátit, ale tu šanci jsem nedostal. A nevím, jestli by taková možnost vůbec někdy přišla.“
Celou tu dobu jste čekal, že se vám Sparta znovu ozve?
„Měl jsem obrovskou touhu se vrátit. Ty roky, co jsem tam prožil, to ve vás zanechá obrovský dojem, fanoušci se tam ke mně vždy chovali fantasticky. Čekal jsem, že bych se mohl jednou vrátit, strašně jsem po tom toužil. Ale za celých těch sedm let jsem neměl ani jeden náznak, že by ta šance mohla přijít, takže jsem pomalu začal ztrácet naději. Proto jsem začal hledat novou výzvu.“
