V sestavě týmu Sparty, který vyběhl na hřiště k druhé zimní přípravě proti Sezimovu Ústí, se postavil vedle svého jmenovce. A na Ericha Brabce se mladíček Jakub dívá jako na velkého učitele. „Akorát když někdo zařval Brábo, byl to velký zmatek,“ směje se devatenáctiletý obránce.

V zimní přípravě Sparty jste se objevil spolu s několika vrstevníky i spoluhráči ze stříbrné devatenáctky. A v přípravě proti Sezimově Ústí jste sestavu tvořili z velké části vy, mladí. Vyhovuje vám to tak?
„Ano, určitě. Už na začátku jsme si říkali, že je super, že je tady hodně mladých kluků. Parta je tady znát a hraje se líp, než kdybychom hráli s neznámými hráči, nebo kdybych nastoupil jen se starými. Takhle je to lepší, sedíme si víc, známe se z dorostů.“

Jednoho staršího hráče jste však vedle sebe měl – Ericha Brabce...
„Ano, od toho se snažím sbírat zkušenosti, protože to je výborný stoper, hotový hráč. Vedle něj je jedna radost hrát. Už jenom proto, že je to můj jmenovec.“ (směje se)

A nekomplikuje vám život, když někdo zařve Brábo?
„Je v tom velký zmatek, to ano. (usmívá se) Kluci většinou řvou na něj, já se otáčím, nevím, jestli to je na mě... Hodně slýchám Kubo, ale na to moc neslyším, protože odmalička mi říkali Brábo. Je to zmatené, ale snažím se zvykat si na to.“

Dostal jste se do přípravy áčka, přestože jste na podzim nehrál pravidelně ani za béčko. Může za to příchod Jaroslava Hřebíka, který vás vede v devatenáctce?
„Pro mě je to obrovská zkušenost a velký zážitek. Kvůli tomu hraju od pěti let ve Spartě, abych se dostal do áčka. Budu se prát o to, abych se tady udržel. A chci růst vedle těchhle velkých hráčů, se kterými teď jsem v týmu.“

A co ta souvislost s Jaroslavem Hřebíkem? Máte pod ním větší šanci prosadit se?
„Samozřejmě. I když pan Hašek (první trenér – pozn. red.) v nějakém rozhovoru řekl, že ještě nejsem připravený. Souhlasím s tím, musím postupně růst. A když to půjde, zahrát si za áčko je můj sen...“

Potěšilo vás, když se váš nový generální sportovní manažer v jednom rozhovoru krátce po svém nástupu podivoval tomu, že jeden z nejlepších hráčů devatenáctky nehraje ve Spartě za béčko?
„Potěšilo. Na druhou stranu, zase to byla smutná pravda. Sám vím, že na podzim výkony béčka nebyly ideální a že změna musela přijít. Nikomu to nevyčítám, jenom sám sobě. Kdybych tam byl nejlepší, hraju. A třeba bychom neměli takové výsledky. Musí se něco změnit.“

Jak vnímáte Jaroslava Hřebíka vy, jeho kapitán z reprezentace?
„Přivítal jsem jeho příchod, protože se už dva roky známe z reprezentace. Mám k němu hodně dobrý vztah a doufám, že on ke mně taky. Proto mě asi vzal do áčka. Jsem moc rád, že můžu být vedený takovým strašně chytrým a fotbalově neuvěřitelně vzdělaným člověkem. Stačí, když na mě zařve, a hned vím, o co jde. Jsem rád, že tady je.“

Společné působení u devatenáctky jste tedy brali jako velkou školu?
„Vždycky jsme se tam na pana Hřebíka těšili. Na ten týden, čtrnáct dní reprezentačních srazů, na to, co nám vytkne, co jsme dělali špatně za tu dobu, co jsme se neviděli... (usmívá se) Byla tam super parta.“

Jak vidíte svou nejbližší budoucnost? Kdy se dostanete do sestavy áčka?
„Teď bych se chtěl v áčku udržet, trénovat s ním a hrát za béčko. Zbytek se uvidí časem, jak rychle to půjde. Doufám, že ten skok bude co nejrychlejší, ale jsou přede mnou tři zkušení stopeři a přes ty se těžko budu dostávat. Jak jsem říkal, chci vedle nich hlavně růst. S takovými hráči cítím, že se zlepšuju každý trénink.“
Co vám Jiří Jarošík, Erich Brabec a Tomáš Zápotočný dávají?
„Zkušenosti, dirigování obrany a čtení hry. Prostorové vnímání mají úplně jiné, to přichází časem. Já se budu snažit naučit se to od nich co nejdřív.“

Bere si vás někdo z nich stranou a radí vám?
„Před tréninkem, před nějakou hrou si říkáme pravidla, jak se kdo má posouvat, a když je něco špatně, hned mi říkají, co musí být lepší, co bylo dobře a tak. Jsem rád, že je mám vedle sebe. Se všemi mám stejně dobrý vztah.“

Každý je jiný typ. Koho vidíte jako svůj nejbližší vzor?
„Jirka Jarošík je trochu techničtější... Ale všichni tři mě naprosto přerůstají přehledem, takže se mě zeptejte, až mi bude tolik jako jim. (směje se) Rád bych měl od každého něco, a kdybych se jednou dostal na jejich úroveň, byl bych strašně šťastný.“