Jeho emotivní vystoupení po blamáži s Ruskem se stalo jedním z hlavních témat letošního mistrovství Evropy. „Kdybych věděl, jakou celonárodní diskusi to vyvolá, asi bych držel hubu,“ vrací se ke své kritice národního týmu Karel Šíp v rozhovoru pro nové číslo týdeníku Reflex, který vychází ve středu.
Co dalšího ještě Šíp Reflexu řekl?
O svém vystoupení v televizním studiu
Byl jsem ve Wroclawi na náklady a na pozvání fotbalové asociace, o to to bylo pikantnější. Pozvali mě do studia v devět ráno, abych řekl, co si o tom zápasu myslím.
Prohráli jsme 1:4 a hráli příšerně. A mě prostě ani nenapadlo, že bych z vděčnosti za to pozvání a pohoštění začal říkat něco jako: „No, nebylo to špatný, oni si to hoši rozeberou. Příště to dopadne líp.“
Ne, já řekl, co jsem si myslel. Byl to šok pro všechny, i pro lidi z fotbalových kruhů. Chtěli hlas lidu, tak ho dostali.
O reakci Davida Limberského
Já vážně jen řekl, co jsem viděl. Ale nemůže třeba Limberský, výborný hráč mimochodem, tvrdit potom do novin, že „my nehrajeme fotbal pro takové, jako jsou Šíp a spol.“
On se samozřejmě plete. On musí hrát pro všechny. I pro ty, kteří jim nevěří. Jasně že by se fotbalistům všude na světě líbilo hrát jen pro fanoušky, kteří je oslavují, ale to je jejich naivní představa.
Každý z nás – fanoušků – je amatérský trenér a každý si po zápase myslíme, že bychom to postavili líp. S tím ale přece fotbalisté musejí počítat. Oni to ale nečekali zrovna od Šípa, televizního kašpara, jenž se do nich pustil bez jakéhokoli humoru a polovinu kádru poslal domů.
O národním týmu
Nemyslím si, že čtvrtfinále je úplný úspěch. Naopak – postup ze skupiny by byl jasný neúspěch. I teď zpětně bych chtěl našim fotbalistům strašně zatleskat za druhý poločas s Polskem.
Což bylo mimo jiné díky životní formě Jiráčka s Pilařem, ke kterým se pak přidal i Hübschmann a oba krajní beci. Ale slabiny ten mančaft samozřejmě má a zakrývat je mi přijde zbytečné.
O herním projevu české reprezentace
Vůbec se nehraje pro lidi, bez ohledu na to, jestli se na to dá, nebo nedá koukat. Vezměte si úvod kvalifikace doma s Litvou. Zápas měl skončit výhrou 4:0. A přesto jsme ho prohráli. Lidi možná vidí, že ten styl neodpovídá.
O Milanu Barošovi
Hrajeme na jednoho hrotového útočníka, který je z formy. Já proti Milanu Barošovi vůbec nic nemám, ale přece nejde pořád strkat hlavu do písku. Proč máme hrát vlastně defenzivně, i když hrajeme doma s papírově slabším soupeřem?
+ Celý rozhovor s Karlem Šípem čtěte v dnešním vydání týdeníku Reflex
+ Velký rozhovor s Vladimírem Šmicrem (nejen) o výrocích Karla Šípa čtěte ve středečním Sport Magazínu
