Požár: Muž, který jako jediný dal Hřebíkovi košem
ROZHOVOR | Měl se údajně stát novým trenérem druholigové rezervy Sparty, ale šestatřicetiletý Tomáš Požár nabídku svého bývalého klubu odmítl. Místo toho v Bohemians 1905 povýšil na sportovní ředitele. Ambice trénovat Klokany v lize za tím však hledat nemáme. „Momentálně to tak nastavené vůbec není. Ani ze strany vedení ani z mé. O pozici hlavního trenéra A týmu nepadlo ani slovo,“ tvrdí bývalý hráč Sparty, Jablonce a Teplic.
Jakou nabídku jste konkrétně ze Sparty dostal?
„Je pravda, že jsem se Spartou komunikoval. Bavili jsme se, ale naše diskuse byla v podstatě v neformální rovině. Vyplynulo z ní, že moje pozice ve Spartě by se měla týkat nespecifikovaného trenérského postu a zároveň bych měl být v jakési komisi, která by měla nastavovat metodiku, směr a styl mládeže.“
Takže nešlo o post trenéra druholigového B týmu?
„Ne. Ta informace se objevila s předstihem, ještě předtím, než jsem měl konkrétní kontakt od Sparty. A nezakládala se na pravdě.“
S kým ze Sparty jste jednal?
„S panem trenérem Hřebíkem a s panem Otavou.“
Zvažoval jste tu nabídku dlouho?
„Každého potěší nabídka ze Sparty, je to velký český klub s bohatou historií. Navíc jsem v ní prožil hodně let. Nicméně od začátku jsem se zaměřoval spíš na možnost, jak zůstat v Bohemce, protože něco jsem tady započal a mám pocit, že nejsme ještě na konci. Máme co zlepšovat a já cítím, že tady je potenciál, abychom byli do budoucna úspěšní. Z toho důvodu jsem se rozhodl celkem rychle, po dohodě s vedením klubu jsem akceptoval nabídku od Bohemky.“
Takže nabídka od Sparty vám pomohla k postu sportovního ředitele Bohemians 1905?
„Doufám, že tomu tak nebylo. Měl jsem pocit, že vedení klubu neudělalo to rozhodnutí pod nátlakem nabídky konkurenčního klubu, ale že zohlednilo mé vedení úseku mládeže. Že díky způsobu mé práce se rozhodlo, že zvýší a rozšíří mé kompetence i směrem do profesionálního fotbalu dospělých.“
Hrály roli i vaše trenérské ambice? V Bohemians 1905 máte přece mnohem větší šanci, že jednou bude trénovat ligu.
„Po ukončení hráčské kariéry se věnuju studiu a sebevzdělávání na pozici trenéra. S tím ale souvisí širší okruh činností, jako je skauting, vedení klubu. Nemůžu říct, že jsem dneska rozhodnutý, že vidím svou budoucnost pouze v rovině trenéra. Naopak mě vždycky hodně oslovovala myšlenka nastavit směr a být součástí klubu, který ví, co chce.“
Říkal vám Jaroslav Hřebík, proč oslovil zrovna vás?
„S panem Hřebíkem jsem v Jablonci udělal osobní zkušenost jako hráč a musím říct, že ne na všechno jsme měli podobný názor. Ale zároveň musím říct, že on výrazně ovlivnil můj trenérský pohled. A nejen můj, ale spousty dalších mladých trenérů, kteří prošli jeho rukama. V průběhu těch deseti let, kdy jsme se vídali různě po fotbalech a měli jsme možnost spolu diskutovat, na základě mé práce s týmy a vnímání fotbalu došel k závěru, že by možná naše spolupráce mohla být zajímavá a plodná. Já jsem měl taky ten pocit.“
A byl zklamaný, že jste ho odmítl?
„To nevím. (směje se) Nicméně moje rozhodnutí respektoval, v podstatě mi potvrdil jeho správnost. Vždy jsme spolu měli korektní vztahy a i to mé ne bylo pochopeno. Nenastala žádná konfliktní situace.“
V čem jste s Jaroslavem Hřebíkem jako hráč nesouhlasil?
„To bych nechtěl úplně specifikovat. (směje se) Ale musím říct, že s odstupem času jsem víceméně myšlenkové pochody trenéra chápal. Problém byl samozřejmě v tom, že jsem byl hráč a měl jsem myšlení hráče, zatímco trenéři vnímají širší obzor, pracují s více informacemi. Tehdy jsem měl na některé věci jednodušší pohled, ale mezi námi to nezanechalo žádné důsledky. Nikdy nenastala extrémní situace.“
Takže teď už jste víc bohemák než sparťan?
„Snažím se pro Bohemku odvádět poctivou práci, přistupovat k této pozici profesionálně. Momentálně mě zajímá budoucnost Bohemky a žádného jiného klubu.“
