PŘÍMO Z RUSKA | Cestovatel by jásal. Kazachstán, Sibiř, běžné populaci zapovězené končiny navštíví na svých cestách hokejisté Lva. Jak však potvrzuje obránce Jiří Hunkes, z rozličných krajin si toho moc neužijí. Poznají hotely, arény a letiště. Na nic víc není čas.
Žijí ve dvou časech, hlavní je ten český. A vedlejší pak aktuální. V Omsku je to plus šest hodin, v Astaně o jednu míň. Rozpisy denních úkolů visí na recepcích či před jídelnami v obou pásmech. Stejně se lehce zmatete.
„Snažím se jet podle českého času, ale občas si to člověk nějak přizpůsobí. Někdo třeba je zvyklý vstávat brzo s dětmi, takže je možnost si to upravit,“ vysvětluje Hunkes. Režim je vždy podobný. První den v noci přílet, druhý den trénink a třetí zápas.
V harmonogramu se najde pár hodin i na odpočinek, při slušném počasí a možnostech daného města se dá využít k procházce do centra či na kafe. Ale nyní jsou v Rusku ukrutné mrazy, takže na trajdání ve sněhu nikdo z hráčů nemá moc náladu.
„Navíc jsou zápasy rychle za sebou, cestování vám sebere síly. Myslím, že ty posuny dávají tělu dost záhul,“ ví osmadvacetiletý bek, který v extralize hrál naposledy za Liberec. V KHL je druhou sezonu, v létě se se Lvy přestěhoval z Popradu do Prahy.
Co se hotelů týče, existují dvě hlavní kritéria: „Nejdůležitější je přístup k internetu, a aby byla kvalitní postel,“ vypočítává Hunkes. Úroveň ubytování se odráží od možností měst. Zažijete luxus v Astaně či Moskvě, skromnější podmínky v penzionu Leningrad v Čerepovci.
Hlavní je pochopitelně na cestách hokej samotný. Od výsledků se odvíjí všechno, především nálada. Po prohrách jsou cesty tiché, po vítězstvích plné vtípků a radosti. Lvi teď potřebují zažívat druhou variantu, v boji o play off přituhuje.
