Před třinácti měsíci nastoupil k libereckým hokejistům a začaly se dít věci. Kondiční trenér Aleš Pařez po letech stereotypu provedl v letní přípravě Tygrů razantní změny, které se hned v první sezoně vyplatily, i díky nim Liberec získal historický titul. Podobným modelem se teď inspirovala řada dalších extraligových týmu. "Jsem za to rád," říká Pařez v rozhovoru pro iSport.cz.
Dlouhé výběhy po Jizerkách? Zmizely. Na kole na Ještěd? Zapomeňte. Talentovaný trenér přípravu od základu překopal a Liberec od začátku sezony válcoval soupeře. I přes brzké výsledky se vyrojila řada pochybovačů nad novými metodami. „Počkejte na play off, tam jim dojde. Tu sílu a výbušnost si neudrží,“ říkali.
A jak to dopadlo? Už přeci víte. Tygři si udrželi suverenitu i v play off a připsali si první extraligový titul. Díky kvalitnímu týmu, silným osobnostem, progresivnímu trenérovi, ale i zmíněné revoluci ve fyzické připravě.
I proto se daly podobné změny čekat i u řady dalších extraligových a prvoligových týmů. Stalo se! V mnoha v hokejových městech už v těchto dnech nenajdete hráče mordovat se na kole po okolních kopcích. To už teď neletí.
„Myslím, že v Čechách v tomhle nastal čas na změnu. Ostatní viděli, že to, co jsme nastavili v Liberci, fungovalo. Chtějí to použít a to je správně. Na druhou stranu to není jen o zkrácení tréninků. Jde o celý komplex, obsah, načasování tréninků, regeranci a další aspekty. Není to tak jednoduché. Člověk musí mít systém,“ upozorňuje Pařez.
„Navíc každý trenér si během kariéry staví nějaký hrad a najednou by ho měl celý změnit, to není snadné. Ale já taky změnil řadu věcí, co jsem dřív dělal špatně. Tak to prostě funguje,“ dodává trenér, jenž téměř dvacet let života strávil v cizině.
Vaše revoluce v letní přípravě přinesla řadu ohlasů. Ne všichni jí věřili. Jak jste to vnímal?
„Věřil jsem tomu od začátku. Základ toho celého je, že harmonogram utkání je pořád stejný a z toho se dá vycházet. Všechna utkání, když pominu prodloužení v play off, mají 60 až 65 minut a druhý den je regenerace. Důležitá je náplň těch volných dní. Lidé si myslí, že když je sezona dlouhá, tak potřebujeme dělat vytrvalost, to si nemyslím. My jsme se hlavně na začátku chtěli dostat na určitou sílu a výbušnost a tu udržet během sezony.“
Jak se to dá udržet?
„Tady docela dobře. Protože těch zápasů v lize není tolik.“
V NHL je to tedy daleko těžší?
„Tam je to horší, víc zápasů a hlavně to cestování. Mají tam krátké, ale strašně intenzivní tréninky a to jsem se snažil zavést v Liberci. Vydat se na maximum a pak hodně regenerovat. Já jsem v Americe hrál univerzitní hokej a utkání jsme měli v pátek a v sobotu, neděle byla odpočinková a další dny jsme se snažili udržet sílu a kondici, ale to je deset let zpět.“
Z toho jste tedy vycházel?
„Z té periodizace. Co jsme dělali ve volných dnech, to je samozřejmě teď jiné. Tím, že to studuji, tak se snažím od všeho brát to nejlepší a zapojuju to do našich podmínek a do zápasového rytmu, který je tady u nás. Hlavní je udržet sílu a výbušnost. Třeba na začátku sezony po přípravě má hráč 90 kilo a já chci, aby to měl i na play off, kde to nejvíc potřebuje. Ne, aby přišel před play off a byl unavený bez síly a měl 82 kilo. Záleží také na tom, jak na sebe hráč dbá. Jak chodí spát, protože v noci pracuje imunita. Tělo nelze obelhat. Kdo v noci chodí pozdě spát, tak je často nemocný. A sedřený. Hráč musí plnit všechny tyto detaily, aby z toho pak mohl profitovat celou sezonu. Řeknu vám třeba takovou drobnost.“
Povídejte.
Před začátkem léta jsem klukům napsal na tabuli v přípravě dvanáct věcí, co je potřeba dodržovat a našli se tam hráči, kteří za mnou přišli a říkají. Všechno tohle dělám a stejnak se nezlepšuju. Já pak na něj koukám a on vůbec při cvičení nepil vodu. Top hráč v top týmu, to jsem na něj koukal. Zkrátka hráč musí plnit všechny tyhle detaily, aby z toho pak mohl profitovat celou sezonu. Já takovému klukovi nevynadám. Řekl jsem mu, že všechno dělá poctivě, ale pokud bude ještě pravidelně pít, bude zas o stupeň lepší. Je to o všech těch detailech. Ty hrozně moc rozhodují o kvalitě tréninku a jeho výsledcích, opravdu.
Jako auta v servisu
Řekněte mi, jak je těžké přizpůsobit přípravu hráčů, když mezi nimi máte obránce vážícího přes 100 kilo a útočníka, co má třeba o dvacet míň?
„Je to jako když do servisu přijede dvacet odlišných aut a vy děláte na všech kontrolu a máte na to nějaký čas. Nejdřív udělám základní servis na všech stejný, kterému věřím. Vyměním gumy a olej. Každé to auto ale potřebuje specifickou péči. Snažím se udělat u všech kvalitní práci a pak individuálně řeším slabiny jedince. Práce s celou skupinou není ideální, proto je nutné vše vyvažovat. Vždy je lepší si udělat individuální rozbor, ale je to časově strašně náročné.“
Jaké nedostatky byly u hráčů v extralize po vašem příchodu nejvíce patrné?„Kvalita dýchání při cvičení nebyla u hráčů dobrá. Je to velmi důležitý aspekt při prevenci zranění, převážně zad a ramen. Technické provedení některých základních cviků, které by atlet měl zvládat, bylo slabší. Navíc minimální informovanost o tom, jak kvalita jídla ovlivní kvalitu sportovního výkonu.“
Liberec v extraligovém finále působil daleko živějším dojmem než Sparta, navíc neměl téměř žádné zraněné. Jak moc to lze přičíst změně v přípravě?
„Hlavně ta zranění jsou o prevenci. Zranění je dárek od matky přírody, aby se tělo nemohlo hýbat a tím pádem nemohlo pokračovat v daném systému pohybu. Nejčastěji se zraní tělo přetrénované. Ono si tím řekne samo, kdy má dost. Když jsme měli kratší tréninky a nepoužívali jsme ty vytrvalostní prvky, tak tělo nemělo šanci být přetrénované a tím pádem si neřeklo o zranění. Samozřejmě má obrovský vliv práce fyzioterapeutů, různé prevence, stabilizační cvičení a strava. Pokud kluci zlepšili stravu, tak měli pevnější vazy a úpony a to také zmenšuje šanci ke zranění. V tom jsem viděl největší rozdíl mezi námi a Spartou.“
Z hokejového svazu se nikdo neozval
Jaké se vám dostalo odezvy po mistrovské sezoně?
„Poměrně hodně. Od různých lidí, od hokejistů, hráčů florbalu, ale i zápasníků MMA. Hodně lidí mi napsalo a snažím se to dát dohromady a těmto lidem pomoci.“
Ozval se vám někdo z českého hokejového svazu? Třeba s prosbou o radu v přípravě mladých hokejistů?
„Z hokejového svazu se neozval nikdo. Já se přiznám, že ani nevím, jak se to tam učí. Třeba to mají kvalitně vyřešené. Já si něco nabral venku, tomu věřím a to tady praktikuji. Třeba svaz florbalu mě kontaktoval, jestli bych pro ně nemohl udělat seminář. Mají zájem. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že každý trenér si staví svůj hrad, kterému věří a pak k vám někdo přijde a během pár hodin prezentace tu celou životní práci rozebere. To může být pro člověka šílený šok. Tak se tomu může i bránit, bojí se třeba kritiky, že to dělal špatně.“
Byl jste se podívat třeba v nějaké jiné než liberecké hokejové akademii, jak tam fyzicky připravují mladého hráče?
„Bohužel. Já přijel na začátku května po téměř 20 letech z ciziny. Nastoupil jsem v Liberci a snažil se jim maximálně věnovat, navíc mám hráče, které vedu individuální formou. Byl jsem jen na prezentaci skatemillu (bruslařský pás). Mně se to ale nelíbí, podle mého názoru to nemá s hokejem téměř nic společného. Teď to tady letí. V Americe to bylo populární před patnácti lety a pak to zmizelo. To je jako Zumba. Všichni po tom prahnou a pak to upadne a nikdo neví, že to existovalo. Na TOP univerzitách v Americe, kde se rodí budoucí hráči NHL, se to už vůbec nepoužívá. Je v tom hlavně byznys.“
V čem se vám to nezamlouvá?
„Když je člověk na pásu, tak se nemá od čeho odrazit, protože pás neustále ujíždí. Takže jen zvedáme nohy. Přetěžují se tím přitahovače a nepoužívá se zadek, proto třeba sprinteři vůbec neběhají na pásech, protože potřebují zapojit zadek a na těch bruslících pásech je to stejné. Pak to dáme malým klukům, přetíží se přitahovače, pánev se nakloní dopředu a můžou z toho být velké bolesti zad v následných letech. Na ledě se můžu odrazit od ledu a zapojit zadek, to na pásu nejde a to je hlavní rozdíl. Je to tady hit, ale za patnáct let to vyčichne jako trus v přírodě. Věci, kterým věřím já, nejsou žádný hit. Jde o zákonitosti, které tady jsou tisíce let, jen je aplikuji do různých sportů.“
Šimek má na NHL
Jste často v kontaktu s ostatními kondičními trenéry?
„Osobně jsem se s žádnými trenéry v Čechách od hokeje pořádně nesešel.“
To jste mě překvapil.
„Podívejte se, každý má svůj tým. Myslím, že by nebylo špatné se sejít. Občas se bavíme po facebooku, ale osobně se neznáme. Jen po sérii jsme si vždy podali ruce a to je vše. Nebyl na to ani čas. Určitě by bylo zajímavé se dohodnout a předat si svoje zkušenosti. Já se o ně rád dělím i rád naslouchám.“
Co můžete říct k obránci Radimu Šimkovi, který z libereckých hráčů udělal za poslední rok asi největší skok?
„Radim je typ člověka, který má neskutečnou výbušnost, je stabilní a silný. On není vysoký, ale má nízko těžiště a lidsky dobré srdce. Navíc umí hrát hokejkou. Má nejlepší přenos z posilovny na led. Výrazně změnil stravu. Na ledě pro něj vždycky existuje první střela a pak až něco vymýšlet. Je to moderní obránce. Sám mi říkal, že se dřív trápil na těch dlouhých výjezdech na kolech, že mu to bralo hrozně energie a vždycky mu říkali, že není dostatečně fit a i psychicky se pak trápil. Fyzickou připravenost má jednu z nejlepších. On má potenciál hrát v NHL. Nedraftovaný kluk, který se později rozvinul, hezký příběh.“
Máte u hráčů občas i problémy s disciplínou, že neposlouchají nebo se jim zkrátka „nechce“?
„Takhle to neberu. Ty věci, co se dějí na zimáku, si můžu ohlídat a poradit. Ale co dělají hráči mimo, to je na nich. Nejsem jejich táta. Jestli někomu řeknu, ať jde brzo spát, že zítra je klíčový zápas a on to nedodrží, tak je jen sám proti sobě. Tyhle věci se nedají obelhat, tělo to vždycky pozná. To už je jen jeho volba. Já se mu to snažím prodat tak, aby pochopil, jaké z toho má benefity.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
