Kdo vám tam bude chodit, když my ne? Kdo vám tam bude fandit, když my ne? My jsme hokej. My fanoušci. My fanoušci, kteří stojíme v kotli. Tak poslouchejte. Nebo bude zle. Poněkud zmatenou představu mají o své důležitosti někteří extraligoví návštěvníci.
Plzeň hraje proti Kometě. A z kotle zní pokřik JUDE Slavie.
Hradec Králové hraje doma proti Liberci a děvče sotva školou povinné vzkazuje mikrofonem do Pardubic, že jsou to sráči.
Tak tohle je kultura, za kterou bojují fanoušci svými protesty? Tohle je normální? Zaplatili jsme si vstupné, tak si můžeme dělat, co chceme.
Tak podle mě to normální není.
A ubrečené otevřené dopisy těžko může a bude na ředitelství nejvyšší soutěže brát někdo v potaz. Protože se není o čem bavit. Pokud se někdo neumí chovat v mantinelech alespoň elementární slušnosti, pak bude platit.
Třinec - Sparta: Domácí fanoušci se vyjádřili proti novým nařízením svazu
Video se připravuje ...
Protože hokej není produkt jen pro ty, kteří si při něm musí zařvat vulgarity. Je to produkt, který chtějí kluby prodávat i běžné vrstvě populace.
Tedy té, která si ho chce pustit v televizi a nepotěší ji, když si s obrazem do obýváku přinese i zvukovou kulisu obsahující výrazy nejhrubší.
Dosavadním metrem a trestáním projevů v hledišti dalo vedení extraligy jasně najevo, že emoce nezakazuje. Že spontánní nadávky nevedou ihned k pokutám. Ano, tohle (asi) k hokeji patří. Není to balet.
Trestány jsou pouze konstantní a opakující se projevy, které nemají s nějakými bezprostředními emocemi nic moc společného. V mnohých arénách sudí nemusí ani zahájit zápas a už díky tribunám vědí leccos o sobě i profesích svých matek… Protože to prostě jsou sudí. Tečka. Stejně je to s týmy soupeřů.
Smutný je i alibismus některých klubových bossů. Represe proti nepřípustnému chování si sami (nebo jejich zástupci) odhlasovali, ale podpořit je veřejně nehodlají. „To ať zařídí Řezníček, od toho ho ostatně máme,“ jakoby vzkazovali.
Ne. To oni musí rozhodnout, co vlastně chtějí. A musí ukázat odvahu podpořit své touhy i vlastní tváří. Jakkoliv možná přestanou být v očích některých neomezenými bohy. Nestačí nechat rozdávat neosobní chartu slušného fanouška.
Budou muset snést, že se chvíli bude mlčet.
Že se chvíli bude návistně křičet.
Ale jen tak mohou mít doma to, co chtějí.
Buď budou do svých budov zvát „fanoušky“, kteří umí zařvat, bouřit, nahánět strach soupeřům i ostatním divákům.
Nebo se rozhodnou jít cestou umírněnějších nálad. Ano, možná se nebude vždy nadnášet střecha decibely, ale zase třeba začnou chodit jiní.
Související články
