Polštářová válka na krátkém bazénu odezněla a začíná skutečná zábava. Plavecká reprezentace se vrátila z izraelské Netanje po šesti letech bez medaile z evropského šampionátu na krátkém bazénu, ale za osm měsíců už se rýsují Hry v Riu de Janeiru. A český tým má hned tři solidní šance zaútočit na sen celých generací – olympijské finále.
SIMONA BAUMRTOVÁ
V Netanji nasbírala pět finále, ale zůstala bez medaile. Na stovce a dvoustovce skončila pátá, na dvoustovce šestá. Před olympiádou musí zapracovat na mentální stránce svých výkonů. Zároveň plánuje změny v programu a chce především víc závodit v silné mezinárodní konkurenci.
„Simona se zatím ke svým bývalým časům nedostala, postupně se k nim snaží přiblížit,“ hodnotí kouč reprezentace Vlastimír Perna. „Nevím, jestli je zakopaný pes jenom v hlavě, nebo to třeba souvisí i s tím, co všechno musela zvládnout v posledních dvou letech mimo plavání. Má samozřejmě nějaký osobní život, dokončila studium. Všechno má nějakou souvislost.“
Na olympiádě má Baumrtová zatím jistou jen dvoustovku, o stovku musí ještě bojovat. Možnost dostane už koncem týdne na mítinku v Amsterdamu.
BARBORA ZÁVADOVÁ
Na letošním světovém šampionátu v Kazani byla jedinou členkou českého týmu, která se dostala do finále, kde na dlouhé polohovce vyválčila páté místo. V Izraeli ji limitovalo tréninkové manko, kvůli poraněnému lokti nemohla poslední měsíc pracovat na silové přípravě. Ta je přitom při současném trendu ženského plavání, jemuž na polohových tratích vládne osvalená Superwoman Katinka Hosszúová, nezbytná. Na ME skončila nejlépe čtvrtá v polohovém závodě na 400 metrů.
„Já se potácím s takovou formou, neformou. Není to úplně propadák, ale ani něco, na co bych byla pyšná,“ hodnotila Závadová své vystoupení v Netanji.
„Zranění na přípravu vliv mělo. Neplavala jsem paže, nemohla jsem cvičit, chybí mi síla ve vodě. Když se rozplavávám, cítím, že se v záběru neposunu jako v létě, kdy to vážně lítalo. Doufám, že se přes tu krátkou pauzu dám do kupy, a že to neovlivní příští rok.“
JAN MICKA
V Riu bude moct využít zkušenosti z Her v Londýně, kde startoval v sedmnácti letech jako nejmladší český olympionik.
„Je dobře, že tam byl. Ví, do jaké atmosféry pojede,“ říká Perna o plavci, jenž v Netanji třikrát překonal národní rekordy na 400 a 1500 metrů, kde skončil jen místo pod stupni vítězů.
„Honza Micka tady ukázal výkonnost, kterou neprodal v Kazani. Najednou to letí nahoru. Byť obrátky nejsou jeho silná stránka, na krátkém bazénu se mu podařily skvělé výkony. Doufám, že za osm měsíců to bude na dlouhém bazénu, kde je obrátek polovina, taky fajn.“
Micka během loňského roku vyřešil dlouhodobé problémy s ramenem a od té doby jede na vlně. „Přípravu začínáme sedmadvacátého prosince, budeme trénovat celou dobu, i přes Silvestra,“ plánuje plavec.
