Čtrnáct dní. Tak dlouho držela žlutý dres pro vedoucí závodnici Světového poháru, než ji o něj při sobotním stíhacím závodě v Pokljuce obrala Marie Dorinová-Habertová. „Beru to ale tak, že takový je život,“ říkala Gabriela Soukalová. Ze ztráty může navíc být jen pouze krátkodobé propůjčení. Vzít zpět si ho bude moci už v neděli v závodě s hromadným startem. Ztrácí jen čtyři body.
Jak moc těžké bylo ale v sobotní stíhačce bojovat o stupně vítězů?
„Musím říct, že to pro mě bylo strašně těžké. V pátek i v sobotu jsem jela úplnou hranu a snažila se na závod naplno soustředit. Věděla jsem, že to nebude lehké ani pro další závodnice, vzhledem k té nadmořské výšce… my navíc zůstáváme tady nahoře u tratě, nejezdíme dolů do hotelů jako ostatní výpravy, takže je to trochu náročnější s odpočinkem. Je to už docela dlouho, jsme přes šest týdnů z domu a je to náročné. Nejen po fyzické ale i po psychické stránce, že se člověk podívá na chvíli domů a nabere nové síly. A po Vánocích to začne na novo.“
Únava byla už trochu znát i v tom posledním kole, kdy se kolem vás prohnala Kaisa Mäkäräinenová, že?
„Ano, snažila jsem se jí držet, ale nešlo to. Už jsem nemohla jet rychleji, dala jsem do toho, co to šlo. Snažila jsem se proto odvést maximální práci, aby mě alespoň nedotáhly ty Němky za mnou, neboť už jsem slyšela, jak je povzbuzují.“
Pokračujte…
„Ono nevím, co jsem komu udělala, ale v poslední době mě hrozně mrzí, že nějaké kolo nemůžu jet také za někým. Že mám hroznou smůlu, že vyjedu ze střelnice, a jedinou šanci jsem měla s Kaisou a to jsem moc nevydržela. Takže bych ocenila, kdybych narazila na běžkyni, která bude mít dobré tempo, a já bych se mohla vyvést ve vláčku. (směje se) Celý závod jsem nenarazila na nikoho, za kým bych si mohla odpočinout a i tohle mě možná tak vycuclo.“
Jak moc tedy mrzí ta ztráta žlutého dresu vedoucí závodnice Světového poháru?
„Musím říct, že tohle až tak nevnímám. Co se týče sportovních výkonů, tak když se to nepovede, tak se snažím jít dál. Beru to, že takový je život. Já si ani moc nadějí nedělala, že bych mohla jezdit ve žlutém déle. Ty závodnice jsou opravdu velmi vyrovnané, výkonnost mají kvalitní a je to letos zase jinde než v předchozích letech, kde byly mezi závodnicemi větší rozdíly.“
Může vám to i pomoci, že z vás teď třeba spadne nervozita nebo zodpovědnost?
„Ono se mi už ale podařilo jakýkoliv tlak vytěsnit. Vůbec jsem si neuvědomovala, že jezdím ve žlutém, spíše mě to dávalo sílu, než aby na mě byl tlak. Kdyby mi ale někdo na začátku řekl, že to vydržím tolik závodů, tak bych mu nevěřila. Jsem nadšená a jsem i ráda, že se mi podařilo získat další červené číslo. Doplním si tak sbírku dresů, už mám doma všechny.“
Jak moc bude ovšem těžké na tom navázat v dalším trimestru?
„Je to senzační, že se mi ten začátek sezony vydařil. Snad bude i dost sil, abych v té desítce figurovala co nejčastěji v další části zimy. Nejlíp na mistrovství světa, ale je mi jasné, že ta sezona je tak dlouhá, že ta výkonnost nebude tak stabilní, jako byla v první části zimy. Snad budou síly stačit, diváci nám budou posílat energii a budou s námi nejen v povedených závodech, ale i v těch, které se tak nepovedou.“
