15. srpna 2016 • 20:43

V extrémním závodě "1000 mil" si sáhnete na samé dno, ví patronka Superlife

Autor:
TOP VIDEA
Valencia - Real Madrid: Luxusní zásah Valencie! Z otočky se trefil Zaza Valencia - Real Madrid: Luxusní zásah Valencie! Z otočky se trefil Zaza
Bez Dočkala se naše cíle nemění, říká Požár před odvetou Bez Dočkala se naše cíle nemění, říká Požár před odvetou
VŠECHNA VIDEA ZDE

Dobře věděla, do čeho jde. Po loňské první zkušenosti s extrémním závodem ultramaraton Isoma 1000 Miles už ji opravdu jen těžko mohlo něco překvapit. Proto se také česká bikerka Katarína Ludvíková, patronka aplikace Superlife a členka Kilpi Teamu, na šestý ročník tohoto extrémního vytrvalostního závodu dokázala lépe připravit. Povedlo se! Jako jedna z mála účastnic celý závod úspěšně dokončila. „Předcházející zkušenost byla na druhý pokus k nezaplacení,“ pochvalovala si česká bikerka.



Jaký byl pro vás letošní ročník závodu ISOMA 1000 MILES?
Letos jsem neměla takové obavy jako minulý rok a taky jsem měla míň starostí s pořizováním vybavení. Úplnou prioritou nebylo vítězství, ale jediný férový souboj, který má doopravdy smysl, a to se sebou samou. Chtěla jsem překonat svůj čas z minulého roku a užít si atmosféru, protože akce tohoto typu nejsou o závodění, ale o přátelství, přírodě, o tom, že si člověk sáhne někde hluboko, až téměř na dno. Zapomene na všechny a všechno kolem a soustředí se jenom na svoji vlastní soukromou bitvu.

Lišila se nějak vaše letošní příprava?
V rámci svých možností jsem se snažila natočit co nejvíc kilometrů na kole, takže taková každoroční klasika. Ono je těžko něco vymýšlet při práci, domácích povinnostech a dětech. Ale když se chce, tak se vždy nějaký čas najde. Na podzim jsem si taky zkusila nějaké běžecké ultramaratony a závod na 24 hodin.

Jak vám během celého zápolení vaše kolo a fungovala výbava?
Kolo fungovalo bezvadně díky šikovným rukám mého úžasného mechanika a manžela v jedné osobě. A co se týče ostatního vybavení a oblečení, největší dík si zaslouží firma KILPI, která mě už druhým rokem neuvěřitelným způsobem podporuje a opět mě vybavila perfektním cyklistickým oblečením. A taky nesmím zapomenout na prstýnek pro štěstí, který nosím už několik let na každý závod.

Vzpomenete si, kdy byla vaše nejhorší chvíle v závodě?
Těžkých chvil bylo během závodu nepočítaně, ale bezpochyby nejtěžší byla při jednom výstupu, kde mi při špatném došlapu vystřelila bolest z nateklého kotníku do celého lýtka. Brečela jsem bolestí a bezmocí a už jsem smolila SMS, že je všechno v háji a já závod nedokončím. Ale jak jsem tam seděla a myslela na všechny ty lidi, co mi fandí, tak se mi to vzdávat nějak nechtělo.

Kde jste se během závodu nejlépe, a kde naopak nejhůře, vyspala?
Vyspala? První noc po propršeném odpoledne kousek před Božím Darem v turistickém přístřešku byla taková zima, že jsem nespala vůbec a nejhorší byly ty mokré věci, které jsem ve 4 hodiny ráno na sebe natahovala. Ale nádherný východ sluníčka pod Klínovcem mi všechno vynahradil. Ale podívejme se na to i obráceně. Od půlky závodu už spolehlivě fungovala únava a já jsem usínala úplně všude. Občas i za jízdy na kole. Takže kdekoliv jsem si lehla a hlava se dotkla země, tak jsem spala tím nejlepším a nejtvrdším spánkem. Jestli má někdo problémy s nespavostí, vřele doporučuji zajet si nějaký extrémní nonstop závod.

Přálo vám počasí během celého závodu?
Počasí jsme si užili báječně a nikdy jsem se nenudila. Jednou propršel celý den, jindy vylezly teploty přes 30, v noci klesly pro změnu jenom kousek nad nulu, ale nejvíc nás potrápily silné bouřky na Slovensku, které mě v noci vyplavily ze spacáku, rozbahnily louky na východě tak, že kolo pod nánosem blata vážilo asi 30 kg a kola se vůbec netočila. Voda v brodech asi 100 km před cílem stoupla o 40 cm a sahala mi po pás. Naštěstí jsem tam byla s jinýma mílařema a ve třech jsme ta kola na druhou stranu nějak přetahali.

Máte ještě nějaká zajímavosti, ke kterým jsme se nedostali?
Celý ten závod je sám o sobě jedna velká zajímavost. Ale aby člověk pochopil, jak úžasně chutná po ránu obyčejný rohlík a kafe, jak krásný může být východ slunce, jak se stává špinavý spacák tou nejúžasnější věcí na světě po 17 hodinách na kole, jak běžné věci nabírají hlubší smysl a věci zbytečné mizí, jak blízko si můžou být lidi, který se nikdy předtím nepotkali, tak by si to měl aspoň jednou v životě zkusit!

720p 480p 360p 240p
Katarína Ludvíková, amatérská šampionka na MTB a členka Kilpi Teamu, je cyklistickou patronkou aplikace Superlife.