Všechny velké individuální trofeje už dobyl. Kromě jedné, té olympijské. Tenisový elegán Roger Federer bude mít v Londýně na své straně snad vše, co potřebuje, od oblíbeného travnatého povrchu po přízeň fanoušků, kteří budou sledovat jeho historickou cestu. Olympijské zlato je jeho velkým snem. Stojí před ním možná naposled. Zato ho však má nejvíc nadosah.
1) Totální motivace
Poctu nést švýcarskou vlajku na slavnostním zahájení Roger Federer před pár dny odmítl. Důvod je zřejmý: nechce ztratit žádné síly při zdlouhavém večerním ceremoniálu pouhý jeden den před začátkem tenisového turnaje. Nenaváže tak na svoji roli z Atén 2004 a Pekingu 2008, kde sportovce své země s vlajkou v ruce na stadion přivedl.
Neubytuje se ani v olympijské vesnici, což je obvykle jeden z důvodů, proč sportovci olympiády tak milují. „Bylo by to zbytečně rozptylující,“ vysvětluje. V Londýně půjde Federer za svým snem se vší vážností. Láká ho vstup do historie, protože může navždy být jediným hráčem, který v jednom roce vyhrál dvakrát turnaj ve Wimbledonu - jednou při grandslamu, podruhé pod pěti olympijskými kruhy. „Grandslamový titul mi dodává sebevědomí a zároveň snižuje tlak, který okolo je. Olympijské zlato je mým snem,“ tvrdí opakovaně.
2) Posvátná tráva i vítězná formule
Zůstane ve stejném domku, v jakém tráví čas během grandslamového turnaje. Federer dělá všechno pro to, aby umocnil svoje vítězné návyky z posvátné londýnské trávy, na níž nezvítězil jen třikrát během svých deseti účastí. Jen málokdo v historii měl Wimbledon tak dokonale na své straně jako tento Švýcar. Navíc hrající znovu v úžasné kondici.
„Doufáte v dobrý los, doufáte v dobré zápasy, doufáte ve správné údery ve správných časech. Vyhrát olympijské zlato, k tomu se musí sejít hodně okolností,“ připomíná Federer, jehož pouť za titulem bude jedním z nejsledovanějších bodů celých Her.
3) Druhá kariéra
Od jeho čtvrtfinálové porážky na olympiádě v Pekingu (padl s Jamesem Blakem) se spekulovalo o Federerově konci; buď o konci jeho velké dominance, nebo rovnou o konci kariéry. Prožíval mizerný rok, přišel o první místo na žebříčku, nástup Rafaela Nadala se zdál být defi nitivní. Srovnání s Björnem Borgem, který skončil pro totální vyhoření v sedmadvaceti letech, se přímo nabízelo (Federerovi bylo v roce 2008 právě sedmadvacet.).
Jenže málokdo docenil Švýcarovu vytrvalost. Lehkost, s jakou hraje, mu pomohla v prevenci proti vážným zraněním i k dlouhověkosti a od pekingského krachu se Federer vzepjal už dvakrát - před třemi lety i letos. Znovu je to hráč, k němuž s respektem hledí zbytek světa. Bez nadsázky lze říct, že mu po třicítce začala druhá kariéra, a Federer si ji plánuje náležitě užít. Hrát chce podle svých slov nejméně do konce příštího roku. Podle odborníků to může vydržet ještě o něco déle.
4) Zlatý debl
Těžko říct, jestli to byla úplně upřímná radost krátce poté, co vypadl z dvouhry, ale zisk zlaté medaile ve čtyřhře (společně se Stanislasem Wawrinkou) označil Federer v Pekingu za splnění jednoho svého snu. Básnil o tom, jak se měsíc oba připravovali, jak mluvili o taktice. Prý mu bylo v tu dobu i jedno, že po čtyřech a půl letech padl z prvního místa na žebříčku, jako bývalý fotbalista a basketbalista dával týmovému úspěchu váhu.
„Dodnes to považuji za jeden ze svých největších úspěchů v kariéře,“ zopakoval nedávno. Tahle zkušenost s nejvyšším stupněm však bude jen předkrmem k tomu, co chce opravdu pohltit. A tím je zlato z dvouhry. Kdepak, deblová radost jeho hlad nenasytila.
5) Osobní rovina
Miroslava Vavrincová nebyla moc známou tenistkou, dokonce ani v Československu, kde se v Bojnicích narodila a odkud ji jako dítě rodiče vzali do Švýcarska. V Sydney v roce 2000 ale začal její vstup mezi nejvlivnější osobnosti tenisového byznysu, když se seznámila s krajanem Rogerem Federerem. Sama startovala na olympiádě na divokou kartu, jen díky tomu, že pár let před tím dostala švýcarský pas. Vypadla v 1. kole, Fededer neúspěšně bojoval v semifinále a pak i v duelu o bronz.
„Poprvé mě políbil až poslední den před odletem,“ vzpomínala nynější Federerova manželka později. Pár měsíců se pak neviděli, vztah však začal. Pomohlo mu jistě i to, že Mirka v roce 2002 ukončila pro zranění paty kariéru. V ní se nejvýš dostala na 76. místo, dodnes ji však někteří řadí mezi olympijské vítěze. Za to, že v Sydney „získala“ na svoji stranu Rogera Federera.
