Evropskými kurty se prohnal stejně bleskově jako jeho silný vůz, kterým na dva challengery ve Francii a Belgii vyrazil. Radek Štěpánek vyhrál 10 utkání během 12 dnů, v Orléansu a Monsu na něj nikdo neměl a krátce před pětatřicátými narozeninami teď vidí své jméno na 39. příčce žebříčku. Stejnou radost mu dělá i přítelkyně Petra Kvitová, s níž si dal před odjezdem na turnaje cíl, že domů přivezou každý alespoň jeden pohár. „A vyšlo to,“ usmívá se Štěpánek.
Kolik sebevědomí si vezete z turné po evropských challengerech?
„To roste s každým zápasem, takže hodně. S Davis Cupem a US Open už mám série jedenácti výher v singlu a sedmi v deblu, což je hodně příjemný pocit. Je to výsledek práce, kterou tenisu dávám. V červenci jsem zvládl ve stoprocentní nasazení bez jediného krizového dne přípravu v Americe. To byl první signál, že jsou tělo i hlava konečně v pořádku. Hodně mi pomohlo vítězství v deblu na US Open i Davis Cup. Udělal jsem i správná rozhodnutí.“
Jako to neodcestovat na turnaje do Asie a zůstat na evropských challengerech?
„Přesně tak. V Tokiu i Šanghaji bych musel do kvalifikace, takhle jsem vyhrál strašidelnou spoustu zápasů. Hrál jsem deset zápasů během dvanácti dnů a necítím se vůbec zbitý. Mám z toho skvělý pocit, je to zase krev do žil. Navíc jsem ušetřil spoustu sil s cestováním. V Evropě jsem se mohl pohybovat autem bez časových změn. To tělu taky pomůže.
Který zápas vám udělal největší radost?
„Nejkvalitnější byl ten poslední se Sijslingem, to byl fantastický zápas se vším všudy. On je strašně šikovný hráč, hraje taky servis volej, výborně se pohybuje, mění rytmus hry. Utkání mělo obrovskou kvalitu od začátku do konce. A navíc jsem si ho dobře proskakoval před příštím rokem, kdy v Davis Cupu hrajeme první kolo proti Nizozemcům.“
Jak příjemné je vyrazit během sezony na turnaj autem?
„Letos jsem jel autem akorát na turnaj do Prostějova a do Mnichova. Tohle bylo moc příjemný zpestření, když jsem se mohl pohybovat, jak jsem chtěl. Řídím rád, tak jsem aspoň vyvětral kobylky.“
A také se vám do vozu vejdou snáz poháry, než kdybyste je musel převážet letadlem.
„Bohužel na prvním turnaji jsem nedostal pohár ale obraz a sedmilitrové šampaňské, jaké jsem ještě v životě neviděl. Teď v Belgii jsem sice dostal krásnou trofej, vázu s tenisákem, ale rozbila se mi. Položil jsem ji po ceremoniálu na lavičku, začal si opodál balit rakety a za deset vteřin mi trofej spadla z lavičky na zem. Slíbili mi ale, že pošlou novou. Zatím tedy žádný pohár nevezu, ale mám s sebou deset skalpů. To mi stačí.“ (smích)
Jak se vám líbí forma vaší přítelkyně Petry Kvitové, která zazářila v Asii?
„Mám z toho obrovskou radost. Věřím, že to je pro ni pozitivní impulz a důkaz, že se vydala na správnou cestu, která jí přinese ještě mnoho hezkých okamžiků.“
Táhnete se a inspirujete navzájem, snažíte se jeden druhému vyrovnat?
„Určitě. Podporujeme se a inspirujeme každým zápasem. Nehrajeme si na to, že se jeden druhému chceme vyrovnat, spíš se snažíme jeden druhého co nejvíc posouvat dopředu. Když jsme se rozjížděli do světa, řekli jsme si mezi sebou malou motivační větu, že se každý vrátíme domů minimálně s jedním pohárem. To se nám povedlo. Je to strašně příjemný a mám ohromnou radost, že se Pétě takhle vede. Má k sobě Máru (kondičního kouče Všetíčka, o nějž se dělí se Štěpánkem) a všechno jí do sebe zase zapadá.“
Související články
