Mladý sympaťák s vizáží fotomodela, který jako by vypadl ze stránek prestižních módních časopisů. Zdání klame. Maxim Habanec si našel zábavnější koníček s pořádnou dávkou adrenalinu. Rozhodl se jít cestou profesionálního skateboardisty. A klasickému prknu je věrný, v Česku tolik populární snowboard ho nechytil. „Nemám rád zimu“ vysvětlil vítěz Světového poháru.
Stejně, jako je tomu v jiném sportu, se i ve skateboardingu dá přijít na pěkné peníze. Pokud jste nejlepší. Max se díky tomu podíval téměř do všech koutů světa a rozhodl se o své zážitky podělit s ostatními. Už brzy totiž odhalí svůj první videoprojekt. Společně se svým kameramanem procestoval spoustu zajímavých míst, aby všem ukázal svůj život, život krále na prkně.
Jste jediným Čechem, kterému se doposud podařilo vyhrát Světový pohár ve skateboardingu. Jak moc vám titul změnil život?
„Vlastně se dá říct, že výhra nastartovala mojí profesionální kariéru. Tehdy mi bylo osmnáct a byl to zlomovej bod, hlavně co se sponzorů týče. Firmy mě začaly brát vážně. A samozřejmě to všechno nejvíc pomohlo mému jménu. Po výhře Mystic Skate Cupu v Praze přišly hned na to další úspěchy. Třeba na dalších závodech Světového poháru, nebo jsem třikrát vyhrál mistrovství České republiky. Byl to dobrý start, na kterém se dalo dobře stavět.“
A není to finančně náročný koníček?
„Právě naopak. Řekl bych, že jde o celkem levnej koníček. Neplatíte vstup do skateparku, jezdit tam můžete, kdy chcete a jak dlouho chcete. Co se týče vybavení, pohybujete se v řádu pár tisícovek. Finančně náročnější to začíná bejt až ve chvíli, když chce člověk jezdit i v zimě. V tom případě musí odcestovat, protože v Čechách jsou přes zimu horší podmínky. Záleží jen na tom, jak moc se chcete skateboardingu věnovat.“
Jak daleko je člověk od pravdy, když si řekne, že potřebujete jen skateboard?
„Není daleko od pravdy. Ale když se chcete vydat na dráhu profesionálního skatera, musíte počítat s tím, že už to není jen o tom mít skate. Je potřeba mít i kameramana, se nímž cestujete po světě. Točíte videa, dáváte o sobě vědět.“
Musíte se asi hodně otáčet, abyste zaplatil veškeré výdaje…
„Myslím si, že kdybych ve svém věku dělal jakoukoliv jinou práci, tak bych si nevydělal víc. Já ještě studuju a ve finále nemám tak vysoký náklady, takže je to celkem fajn brigáda.“
V České republice ale stále nejsou ideální podmínky po celý rok. Kde trénujete v zimě, abyste se udržel v kondici?
„Hodně jezdím do Barcelony, minulý rok jsem byl trénovat v Kalifornii. Každopádně si myslím, že se situace v Česku brzo zlepší. Je tu hrozně moc nových projektů a krytých hal. Třeba Plechárna na Černém mostě v Praze má být centrem skateboardingu přes zimu.“
Před pár lety jste si vyzkoušel i snowboardové závody. Proč jste u toho nezůstal?
„Snowboard je prostě jen koníček. Na skateboardu můžu jezdit prakticky všude, můžu být ve městě. Se snowboardem musím na hory. Beru to spíš jako relaxaci, vydechnutí. A taky nemám rád zimu. (smích) Před pár lety je asi deset let, což je dost. Celkem mi to šlo, ale nedokázal jsem si představit, že bych trávil tolik času v zimě, na sněhu. Rozhodl jsem se pro skateboard, protože sluníčko a teplo je mi mnohem příjemnější.“
Třeba byste se podíval na olympiádu...
„Já myslím, že v té době snowboarding na olympiádě ještě ani nebyl. A takhle jsem nepřemýšlel, bylo mi třináct. Šel jsem prostě za tím, co mě bavilo, lákalo a co mi bylo blíž. Měl jsem kde jezdit a taky spoustu kamarádů, co jezdili se mnou. Navíc, když chce člověk jezdit na snowboardu, tak je ta částka někde jinde.“
A proč není i skateboarding na OH?
„Největší problém je organizace. Nejsou třeba žebříčky, takže by byl problém v tom, kdo by na olympiádu měl vlastně jet. I tak si ale myslím, že by se tam skateboarding mohl dostat a že je to otázka jedné až dvou olympiád. Pevně doufám, že na Hrách budeme jednou mít někoho dobrýho z Čech.“
Byl by podle vás populárnější, kdyby se tam dostal?
„To je hrozně těžký. Záleží na tom, co to s tím sportem udělá. Skateboarding není jen sport. Je spojený s charakteristickým lifestylem, točením videí. Na jednu stranu mám strach, že by se s ním stalo to samý, co se snowboardingem. Ten se rozdělil na dvě skupiny. Jsou lidi, co vůbec nejezdí závody a jen točí své triky, videa dávají na internet a pak jsou lidi, co naopak jen závodí.“
Kdyby se skateboarding dostal na olympiádu, tak předpokládám, že byste Českou republiku rád reprezentoval?
„Těžko říct. Samozřejmě záleží na tom, jak se budu cítit, na zraněních a podobně. Já jsem momentálně na vrcholu sil a doufám, že mi to ještě tak sedm let vydrží.“ (směje se)
V tom případě, jaký je váš pomyslný strop, ty nejlepší závody, které byste mohl jet?
„Za mě jednoznačně X-Games, závody extrémních sportů, které vznikly v Americe. Zatím se mi nepodařilo závody odjet, protože je většinou pozvaný úzkej okruh lidí a hlavně nikdo z Evropy, nebo maximálně jeden, dva. Já ale doufám, že není všem dnům konec, že to pojedu a třeba si vyjedu nějaký zajímavý umístění.“
Tvrdě trénujete, jste ve výborné formě, takřka pan Neporazitelný. Kdo vás dokáže nejvíc vyhecovat?
„Česko a Slovensko jsou sice malé státy, ale i tak tu máme dost kluků, co to zabíjí. Třeba Martin Pek nebo Rišo Tury ze Slovenska. Jezdíme na stejné závody a navzájem se zajíždíme. Podle mě je to dobrej hec, že jsme od sebe kousek. Víme o sobě a hecujeme se k lepším výkonům.
Co velkého máte v plánu tento rok?
„Zbytek roku se chci věnovat svému videoprojektu s názvem Skate of Mind. Zanedlouho představím první díl seriálu.“
Zmínili jsme, že v zimě létáte trénovat do tepla, máte oblíbenou destinaci?
„Já se nerad vracím na místa, kde jsem byl. Ale tím nejlepším, kde jsem trénoval, byl Taiwan. Potom ještě Barcelona, kam lítám pravidelně, ale už bych to rád změnil, už jsem tam byl mockrát.“
A kam byste se nejradši už nikdy nevrátil?
„Do Chorvatska! Byl jsem na závodech uprostřed ničeho. Závod se nepovedl, naboural jsem auto, tam mám černej puntík a už se tam nechci vracet.“
Nedá mi to. Milujete teplo, moře. K tomu neodmyslitelně patří i surfování. Vyzkoušel jste?
„Párkrát jsem surfovat byl a pevně doufám, že až budu starší a budu mít víc času, tak se k tomu vrátím a pořádně si zajezdím. Je to časově náročný koníček a hlavní nevýhoda je, že my tu moře nebo oceán nemáme. Tak až ukončím kariéru...“ (směje se)
A co závody, na ty si netroufáte?
„To určitě ne.“
Opravdu se sufrování tolik liší od skateboardingu?
„Nežijeme u oceánu a chytit vlnu, přečíst jí, je překvapivě dost těžký. S tím mám problém. Když už člověk stojí, je to prostě prkno, do té doby je to boj.“
Trochu odbočím. Přestože na cestách trávíte většinu času, máte přítelkyni. Poznali jste se na skateboardu?
„Ne, to ne. (směje se) S Natálkou jsme se poznali přes kamarády. Ale měla k tomu blízko, tenhle druh sportu jí je sympatickej.“
Berete ji po světě s sebou?
„Beru, když to jde. Většinou ale, když jedu jezdit, tak jedu prostě jezdit, líp se soustředím. Když ji mám s sebou, tak mám tendenci spíš odpočívat, než se posouvat. Na jednu stranu je to super motivace – vím, že když to nezajedu dobře, nečeká na mě doma odměna.“ (směje se)
Procestoval jste díky skatu celý svět, mluvíte plynule anglicky. Chcete být diplomat?
„Diplomat zrovna ne, ale moje vysněná práce není na jednom místě. Chtěl bych dál cestovat, živit se tím.“
Moc času nemáte, přesto se stíháte věnovat ještě dalšímu koníčku, a tím je vaření. Jak vás zrovna tohle chytlo?
„Všechno se odvíjí od životosprávy a začalo to asi tři roky zpátky. Tehdy jsem s trenérem začal řešit stravu a uvědomil jsem si, co jim, odkud to je a v tu dobu mě vaření začalo bavit. Taky je to určitý pohodlí. Přijedu večer domu, jsem unavenej a u vaření umím vypnout.“
A vaše specialita je?
„To souvisí se životosprávou, potřeboval jsem nabrat, takže steaky.“
Předpokládám ale, že největší inspiraci nacházíte v zahraničí, když cestujete po světě.
„Když jedu do Asie, vrátím se a mám chuť na asijské jídlo. Nedávno jsem přiletěl z Dubaje a měl jsem pořád chuť na hummus. Pustí mě to až v momentě, kdy odcestuju někam jinam. A takhle je to furt dokola. A taky je to možná i tím, že chci ještě duchem zůstat na tom místě. Ale je to super, naučím se něco nového a to mi zůstane. Inspiruje mě každá zahraniční kuchyně země, ze které se vrátím.“
Pojďme zpátky ke sportu. Vidíte rozdíl mezi svými začátky na skateboardu a začátky dnešních dětí?
„Já jsem optimista. Když jsem tenkrát začínal, byl jsem rarita. Jedinej mladej kluk na skatu. Dneska jsou skateparky plný a popularita sportu stoupá. Ale když to srovnám třeba s Amerikou, kde je populární téměř každý sport, tak je to úplně něco jiného.“
Točíte videa, brzy představíte vlastní videoprojekt, komunikujete se svými fanoušky prostřednictvím sociálních sítí.
„Tohle je hrozně důležitý. Ještě dřív, než lidi jezdili závody, tak si natáčeli svoje triky a ukazovali je ostatním, inspirovali. Každý může jezdit jinak, je to individuální. Ale každý profík točí videa a sdílí je na internetu. Ať už na Facebooku, Instagramu nebo na Youtube. Dneska je to nutná součást skateboardingu. Já bych lidi chtěl motivovat k tomu, aby něco dělali, zažili něco novýho. Nejen tady, ale i v zahraničí. Mně osobně to hrozně rozšířilo obzory a obohatilo mě to.“
Napadlo vás někdy například pořádat závody pro nesponzorované jezdce?
„Tyhle závody u nás existujou. Pořádá je Honza Bašný, jsou to asi čtyři zastávky a můžou se tam ukázat kluci, co nemají sponzory, vybudovat si jméno. Pak samozřejmě je tu spousta open závodů, který můžou zajet s námi, poměřit si síly a třeba je i vyhrát.“
Chtěl byste v budoucnu něco takového rozjet? Co třeba skateboardovou školu?„Já bych u toho sportu strašně rád zůstal, zatím je to otevřený. Konkrétní
plány v tuhle chvíli ještě nemám, zatím pracuju na sobě a až budu mít co předávat, rád to udělám.“
Fotbalista utne kariéru zhruba po pětatřicátých narozeninách, hokejisté to táhnou o něco dál, pokud to tedy nejsou Jágrové. V kolika letech zhruba končí kariéra skatera?
„To je různý. Naše generace, která jezdí teď, se stará i o životosprávu, o to, co jíme, co děláme, chodíme cvičit. Ta předchozí vydržela jezdit do 35 let, tak jsem zvědavej, kolik vydržíme my. Trochu si ale neumím představit, že bych třeba ve dvaatřiceti závodil s dvacetiletými kluky.“
A dokážete si představit, co budete dělat, až jako profesionál skončíte?
„Můj sen je mít někde v teple barák, u něj skatepark, jezdit tam s kámošema a třeba předat zkušenosti mladším. A měl bych splněno.“
