Jeden večer, jenž cloumá byznysem v řádu miliard dolarů. Nábor basketbalových talentů do nejlepší ligy světa, schovaný pod příznačným názvem NBA Draft Lottery. Kluby usilovně hledají jackpot, mládence, kteří zdrtí konkurenci, naplní haly a vygenerují tučné zisky. Je to ovšem nejistá investice, až čas ukáže, kdo ze sebevědomých hvězdiček je ve skutečnosti uzlíčkem nervů nebo za něj bude převážně mluvit chorobopis. Co všechno proces draftu obnáší?
O basketbalu se traduje, že je druhým nejrozšířenějším sportem po fotbalu. O to drsnější a užší je síto, jímž do americké NBA putují nejšikovnější naděje, které teprve nedávno dosáhly plnoletosti.
Nejspíš vám něco říká Silicon Valley. Vyhlášené centrum počítačového a technologického průmyslu v Kalifornii, kde žhaví mozky géniové ve firmách jako Google, Apple, eBay, Facebook, Electronic Arts nebo YouTube, sídlí pouhých 45 minut od Oaklandu, kde našli svůj domov Golden State Warriors, dominantní síla současného basketbalu.
Získat práci v Silicon Valley nebo u šampionů NBA vyjde skoro nastejno. Šance jsou nizoučké. Pro představu pár čísel z draftů ostatních proslulých organizací.
NHL podniká 7 kol, v nichž si kluby postupně rozeberou 217 hokejistů.
NFL vychází ze stejného mustru, jen se dostane na 256 hráčů amerického fotbalu.
MLB zahrnuje i shánění posil pro rezervní týmy v nižších baseballových soutěžích, i tak jsou sumy fascinující: 40 kol a 1214 jmen.
A teď basketbal. Pouhá dvě kola. Dohromady jenom 60 míst. Tvrdý důsledek toho, že trenéři mohou v zápasech NBA využít jen 12člennou soupisku a na place si vystačí i s rotací osmi, devíti hráčů.
I proto se vysněné smlouvy za Atlantikem dočkali dosud jenom čtyři Češi. Jako první Jiří Zídek, zvolený z 22. místa v roce 1995 po triumfu v univerzitním šampionátu NCAA. Jiří Welsch (16. volba 2002), Jan Veselý (šestka roku 2011) a Tomáš Satoranský (32. místo 2012) zaujali hrou v Evropě.
A právě Welsch, někdejší hráč Golden State, Boston Celtics, Cleveland Cavaliers a Milwaukee Bucks, nám pomůže přiblížit mechanismus draftu. Společně s Jakubem Kudláčkem, mezinárodním scoutem klubu Charlotte Hornets.
S hráči nemluvit!
Práce na draftu NBA začíná v podstatě pár minut po skončení draftu předchozího. Sotva se rozebraly čerstvé úlovky, startuje hon na nové talenty pro příští rok, případně pro ten následující. Scouti klubů houfně cestují třeba na letní akce mládežnických reprezentací, pak i dospělých. A s nástupem podzimu přichází ostrá sezona. Vítejte na americké univerzitě, v Eurolize nebo v nekonečném spektru národních lig!
Scouti bojují nejen s časem a složitou logistikou, musí se držet i přísných pravidel, jež stanovila NBA. Třeba, že do draftu se nesmějí zařadit čerství absolventi středních škol, jako to kdysi udělali Kobe Bryant, Kevin Garnett nebo LeBron James.
„Ale to má za následek, že scouti mají zákaz podívat se naživo na zápasy high school. Nejen scouti, ale i trenéři a kdokoli s oficiálním průkazem NBA, i kdokoli v jejich zastoupení. Jsme odkázaní na televizi, internety a videa, a to samozřejmě není úplně ono,“ vysvětluje Jakub Kudláček, scout Charlotte.
Důležité: pro červnový draft mohli podat přihlášku hráči, jimž letos je nebo bude minimálně 19 let, a museli mít vystudovaný alespoň rok po střední škole, nebo ho strávili v mezinárodním basketbalu (třeba v Evropě). Jedná se o takzvané opatření „one and done“, rok a dost. Ročníky 1996 a starší, tedy po dosažení 22 let, byly přihlášeny automaticky věkem.
Náhončí z NBA nesmějí během sezony mluvit s hráčem, splňujícím kritéria pro draft, ani s jeho rodinou. Porušení se trestá drakonickou pokutou. Nezbývá, než zkusit něco vytáhnout z trenéra, manažera, maséra nebo spoluhráče s šedinami...
| Welsch: O draftu jsem vůbec nepřemýšlel |
|
„V lednu 2002 jsem oslavil 22. narozeniny a byl jsem pro draft dostupný automaticky. Ale v té době žádné konkrétní kontakty neprobíhaly. Předchozí, ne moc povedenou sezonu už jsem byl v Lublani, hrál jsem jen trochu, za nejlepším hráčem Sanim Bečirovičem. O draftu NBA jsem vůbec nepřemýšlel. Pak bylo září a v Lublani se organizoval Junior Opening Tournament. Přijelo tuším pět týmů, já jsem tam hrál dobře a to byl asi první moment, kdy si někdo mohl říct: Aha, tady někdo je, začneme ho sledovat. Ale až do ledna se víceméně nic nedělo. A potom mi začal agent oznamovat: ´Podívej se, tenhle týden hrajete tady, volal mi scout toho a toho týmu, že se na tebe přijedou podívat.´ Takhle to postupně začínalo. Jeden scout. Tři scouti. Čtyři. Sedm. Nabralo to hodně rychlé obrátky, protože v té sezoně jsem hrál dobře, v Eurolize jsem dával 16 bodů na zápas. Moje jméno se začalo objevovat v předpovědi draftu.“ |
Kolik máš telefonů?
Scouti sice logicky pátrají po talentech po celé zeměkouli, ovšem jejich ohniskem zájmu jsou dvě hlavní oblasti, v nichž se pohybuje drtivá většina adeptů s visačkou „eligible“, tedy hráčů s oprávněním k nejbližšímu draftu. A těmi jsou College se svým šampionátem NCAA, jehož se naposledy zúčastnilo 351 týmů, a Evropa.
Zámořský univerzitní svět podobně jako NBA spřádá pavučinu opatření, jimiž se mladí basketbalisté musí řídit. Do letoška například platilo, že nesmějí mít agenta a mimo kapesného ve formě stipendia nesmějí pobírat jiné peníze. Kdo zákaz porušil, čelil vyloučení ze školy. Od srpna NCAA v tomto směru povolila kohoutky, agenti už budou tolerováni. Navíc budou moci hráčům a jejich rodinám hradit například cestovné a stravné během aktivit, které se týkají draftu.
Nově už budou univerzitní studenti ušetřeni taky osudové volby. Dosud se mohli nedlouho před draftem odhlásit a vrátit na školu, ale ti, kteří této možnosti nevyužili a vrhli se za svým snem, šli do rizika. Pokud nebyli vybráni do NBA, museli se ohlédnout po angažmá jinde, třeba v Evropě nebo Asii. Řečí čísel: do letošního draftu se původně přihlásilo 181 hráčů. Stovka se jich nakonec odhlásila a pouze 41 jmen na draftu uspělo. Čtyřicet basketbalistů tedy náhle nemělo nárok na vstup do NBA, ani na návrat do NCAA. Teď už se jim zadní vrátka otevřou.
Ale zpátky k současnosti. Sezona už se pomalu chýlí k závěru, scouti mají své dlouhé seznamy jmen a konečně nastává období, kdy se můžou s hráči seznámit osobně. V polovině května už je známo, v jakém pořadí kluby budou na draftu volit. Je tedy zodpovězena nejdůležitější otázka: kdo bude vybírat jedničku? Losovací systém dosud dával nejvyšší pravděpodobnost nejslabšímu týmu uplynulé sezony, od roku 2019 už dostanou stejnou šanci tři nejslabší kluby, aby se ještě víc zabránilo úmyslným porážkám mužstev, jimž v závěru základní části už dávno nešlo o postup do play off.
Měsíc před draftem startuje vícedenní festival s názvem Draft Combine. Kluby na něj vysílají nejen scouty, ale i trenéry a generální manažery a ti zkoumají talenty s důkladností, která odpovídá jejich stomilionovým rozpočtům.
Budoucí hvězdy přilétají pouze na pozvání. Letos do Chicaga oslovily kluby 69 hráčů, Evropané se sdružili na stejné akci v italském Trevisu. Zástupci klubů pozorují jejich sportovní a fyzické kvality, testují zdravotní stav. A tak svalnatí mládenci skáčou z místa do výšky, naboso i v botách, roztahují ruce do všech úhlů, zvedají činky, sprintují v tělocvičně od stěny ke stěně, pálí z driblinku, z různých dálek, nechají si změřit tuk, poměřují se při hromadné hře pět na pět a podobně.
Možná nejvíc jsou ale kluby zvědavé na přímý kontakt, k čemuž slouží oficiální rozhovory, organizované NBA. Liga vybere hotel a nachystá pokoj pro každý klub, v nichž se početná interview konají. Klidně až deset nejdůležitějších lidí klubu vs. mladý kluk, sám, bez agenta. V Chicagu měl každý tým k dispozici 25 minut (v Trevisu čtvrthodinu) a k jednomu sezení byl přizván i reportér agentury AP.
„Uvnitř pokoje chyběl běžný nábytek, byly tam jen dva gauče a stůl s osmi židlemi. Klídek, chlape, jen se tě snažíme poznat, vysvětlil trenér jednomu z favoritů na vysokou volbu v draftu. Nabídli mu vodu a rozhovor začal,“ popsal zpravodaj. „Co by nám o tobě řekla tvoje rodina? Kolik máš telefonů? Je to jen o penězích? Co si myslíš o spoluhráčích na univerzitě? Jak se chováš k těm, kteří ti nesedí? Jak reaguješ na kritiku? Pár lidí si psalo poznámky, nikdo nekoukal do telefonů, mělo to blíž k obyčejné konverzaci než k výslechu, jeden ze zpovídajících si položil nohy ležérně na jinou židli, došlo i na smích. A pak najednou z ničeho nic přilétla zvláštní otázka na verdikt rozhodčího po sporném prorážení v jednom utkání během sezony a nesouhlasnou reakci hráče. Ten se trochu svezl na židli. Jak to víte? ptal se udiveně.“
Reportér připomněl i postupy konkrétních klubů. Minnesota zjišťovala, jak hráč reaguje v autě na semafor s oranžovým světlem. Dupne na plyn, nebo na brzdu? Detroit nasadil dlouhánům na nos brýle pro virtuální realitu a pustil jim 12 scénářů s pokyny pro rychlé rozhodnutí. Portland se zaměřil na psychologii.
„Snažíte se získat maximum informací, ale za tak krátkou dobu těžko zjistíte všechno,“ říká Kudláček, který se letos zařadil mezi zpovídající v hotelovém pokoji pro Charlotte Hornets. Detaily nemůže prozradit, ale dodává: „Je znát rozdíl, když přijde hráč, který má agenta, a který ne. Ten první mívá instrukce, jak se má chovat, co má říkat, přichází třeba v nových botách. Ten druhý nemá informace a bývá přirozenější.“
Kluby pak mají příležitost pozvat si hráče také do svého města, byť i testy nebo rozhovor podléhají spoustě regulí, od časových limitů po tréninkové podmínky. Někdy klub sezve naráz třeba šest hráčů, jindy si agent dupne, že jeho klient dělá workouty sám. Kandidát volby číslo 1 nebo 2 se workoutům vyhýbá, protože ví, že má za sebou úžasnou sezonu a teď už může jenom ztratit. Taktické šachy agentů mají mnoho podob.
| Welsch: Jet lag mě úplně zničil |
| „Do Ameriky jsem tenkrát letěl poprvé v životě, na tři domluvené workouty. Bylo to komplikované, končila základní část slovinské ligy a blížilo se play off. To už bylo těsně před draftem. Měli jsme za sebou vítězné Final Four Jadranské ligy, kde jsem byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem a kde už sedělo v hledišti 25 scoutů z 30 klubů NBA. Spustili na agenta, že potřebují, aby mě viděli na testech u nich. Agent mi vyjednal s Lublaní, že mě na týden uvolní a já zmeškám jeden ligový zápas.
Tak jsem odletěl, ale absolutně jsem nebyl připravený na to, co je jet lag, časový posun. Přistáli jsme v Houstonu v neděli večer, na 10 hodin ráno jsem měl domluvený první test. Byl květen, dusno, texaské horko. Šel jsem spát a probudil se ve tři v noci. Cítil jsem se hrozně čerstvej, liboval jsem si: To je pohoda, to zvládnu, hezky jsem se vyspal! Pak jsem se přesunul do haly a byl jsem nejblíž fyzickému kolapsu za celý život. Byl to individuální workout: já sám se čtyřmi trenéry. Ti mě hodinu honili od jedné lajny k druhé. A na závěr mě nechali střílet 25 trojek, pět pozic, pět míčů. Navíc jsem poprvé střílel ty jejich trojky, z delší vzdálenosti. A jak jsem byl vyřízenej, nemohl jsem tam vůbec dohodit. Přiletěl jsem z Lublaně s nálepkou euroligového střelce a v tom drilu jsem dal jenom jednu! Řekli mi, že se nic neděje, a rozloučili se. Já se otočil, prorazil lítačky do šatny a skácel se na podlahu. Deset minut jsem nehnutě ležel a snažil se vzpamatovat z toho, co se právě stalo. Už nikdy bych si nedomluvil workout na druhý den po příletu. Měl jsem z toho blbý pocit, ale další dva workouty byly přede mnou. Čekal mě Phoenix a Utah, jehož trenéři za mnou přiletěli do Phoenixu. Doufal jsem, že mě nebudou posuzovat podle toho, jak jsem vylezl z letadla po první cestě přes oceán. Začal jsem se posouvat v předpovědích a teď jsem byl ve druhé polovině prvního kola, na místech 15 až 25. Týmy, které měly právo na tyhle volby draftu, si mě logicky zvaly. Neletěl jsem do Houstonu, protože měli první pick Yao Minga, ale protože měli zároveň i 15. volbu. Chtěli mě prostě vidět. Phoenix byl 22., to taky dávalo smysl, stejně jako Utah Jazz, kteří volili devatenáctku. V tom týdnu jsme víc nestihli, musel jsem se vrátit do Slovinska dohrát sezonu. Ale hned jak skončila, letěl jsem zase do Ameriky, to už bylo pár dní před draftem. Jediné, co jsem pak ještě absolvoval, byl Washington, protože měl picky 11 a 17. Po workoutu mi agent říkal, že se mu ozvali z Washingtonu a že mě pozvali na 17. pick, ale že jsem se jim líbil tolik, že zvažují vzít mě z jedenáctky. Z obavy, že na sedmnáctku už bude pozdě. Tahle obava se nakonec ukázala správná. Ale já si říkal: Ty jo, jestli půjdu sedmnáctý, bude to super. A to mě uklidnilo. Věděl jsem, že ten draft dopadne, že mě někdo vezme. Byla jen otázka kdo. A kde.“ |
5 minut na verdikt
Konečně! Je tu čtvrteční večer 21. června 2018. Dnes se o všem rozhodne, 60 mladých kluků získá milionové smlouvy, někteří z nich se zajistí do konce života. Letošní jednička draftu obdrží tříletou garanci na 523 milionů korun, desítka vydělá 228 milionů a třicítka, tedy poslední pozice prvního kola, 94 milionů korun. To je ovšem pro ty nejschopnější jen předehra astronomických platů do budoucna. V nové sezoně NBA si přijde 34 hráčů na víc než půl miliardy korun, král boháčů Stephen Curry inkasuje 846 milionů korun. To vše jen za basketbal, bez reklamních kontraktů.
A kluby, jejichž mzdový rozpočet na sezonu se pohybuje v průměru okolo 2,7 miliard korun, taky doufají v terno. Že zvolí líp než konkurence a výrazně si sportovně, potažmo finančně pomůžou do dalších let.
Mají to mnohem složitější než třeba fotbalové kolosy typu Manchesteru City a Realu Madrid. Ti když jsou šikovní, chytří a pochopitelně bohatí, můžou si nasmlouvat talentů, kolik chtějí. Lovci z NBA stojí jako ve frontě na melouny, které všechny vypadají jeden jako druhý a lákají na sladký obsah. Už je potěžkali, proklepli, ale dovnitř nevidí a domů donesou jen dva kusy. Víc nic.
Dřív se draft konal ve slavné newyorské Madison Square Garden, od roku 2013 slávu pořádá nedaleký Barclays Center v Brooklynu. Nejžhavější adepti už sedí v sále a představují si, jak bude znít jejich jméno z reproduktorů. V zákulisí je horko. Reaguje se na tahy protivníků, předjímají se jejich rozhodnutí, narychlo se pečou hráčské výměny. Každý má jinou strategii a potřebu. Někdo hledá konkrétní pozice, jiný komplexní kvalitu a okamžitou připravenost, další zelenáče s rezervami, ale obřím potenciálem.
Začíná 1. kolo, každý klub má na rozhodnutí 5 minut. Oznámí se vybrané jméno hráče, a v mnoha kancelářích se současně škrtá na seznamu a přesouvají se priority.
Pokračuje 2. kolo, na volbu už jsou k dispozici jenom 2 minuty.
Hotovo, končíme! Celoroční snažení už se osvobodilo od spekulací, vybraná esa se seřadila od prvního do šedesátého místa. Letos se prosadilo sedm hráčů z evropských adres - Real Madrid (slovinský rozehrávač Luka Dončič jako trojka do Dallasu), Cedevita Záhřeb, Pau-Lacq-Orthez, Frankfurt, Barcelona, Olimpija Lublaň a Orlandina Basket (litevské křídlo Arnoldas Kulboka do Charlotte, kde je mezinárodním scoutem Jakub Kudláček a majitelem Michael Jordan).
„Poprvé jsme vybrali z 55. pozice Evropana, který zůstane v Evropě i další rok. V zájmu klubu je, aby co nejdřív mohl přispět. Analýza draftu proběhla okamžitě a byli jsme spokojení, i když se vyhodnocení ukáže za rok, za dva, za tři,“ říká Kudláček, který se podílel na volbách draftu pro Hornets poprvé a nabyl nevšední zkušenosti. „Musíte být připraveni úplně na všechno. Jedna z nejdůležitějších věcí je, že z organizace nesmí unikat žádné informace. Je to obrovská hra, přezdívá se jí smoke - že některé týmy automaticky nechají na povrch vyplout informace, které jsou zmatečné, nebo fungují jako zastírací manévr. Byl to velký adrenalin.“
| Welsch: Musel jsem žvanit o Philadelphii |
|
„Moje volba z roku 2002 vypovídá o celém procesu: jedeš dvakrát do Ameriky, děláš spoustu workoutů, a nakonec tě stejně vezme tým, který tě ani neviděl naživo. (úsměv) Seděl jsem v Madisonce a hodně jsem to prožíval. Bylo to takový… Věděl jsem, že půjdu v prvním kole. No, věděl… Lidé okolo začali vyprávět různé příběhy o hráčích, kteří byli tutovkou do první třináctky, a dvě hodiny před draftem někdo jiný uvolnil negativní zprávu o tom, že má špatné koleno. Už se ji nepodařilo včas dementovat a sklouznul do druhého kola… Nebo že Evropan je jasná tutovka do prvního kola, pak někdo v den draftu uvolnil informaci, že má v Evropě kontrakt s obrovskou výstupní klauzulí na vyplacení. Taky se ji nepodařilo včas dementovat, kluby se lekly, že draftují někoho, kdo nebude moct ani odejít, a daly od něj ruce pryč. Je to opravdu loterie. Měl jsem v hlavě červíčka, aby se něco do poslední chvíle nepokazilo. Do čtrnáctky jsem víceméně ani nedával pozor. Až od patnáctky. Tam jsem si myslel, že to bude reálné. Bral bych za skvělé 15 až 17. místo. A vyšlo to na šestnáctce. O té už Golden State říkali, že jsou domluveni s Philadelphií, která vybírá pro ně. Hodně jsem zbystřil. Spustil pětiminutový limit. Takže jsme seděli a čekali. Najednou ke mně zezadu přišla nějaká ženská a říká: You are gonna next. Ty jdeš další. V tu chvíli mi projel mráz celým tělem. Agent věděl, co to znamená, když se ke mně ta ženská sklonila, a začal mě poplácávat. Armáda kameramanů a fotografů, kteří ji taky pozorovali a věděli, na mě namířila. Kamery zhasnuté, prsty na spouštích. Najednou vyšel David Stern, šéf NBA. Stoupnul si za stolek a říká: The 16th pick, Philadephia 76ers, select Jiri Welsch. Všechny namířené kamery se rozsvítily, začaly na mě šajnovat, já se objevil na obří obrazovce, fotografové fotili jako diví. Vypukl nesmělý potlesk, protože Američanům se výběr nějakého kluka z Evropy moc nelíbil. Já se začal objímat s přítelkyní, agentem, povstal jsem, zapnul si sako a šel dolů. Nevnímal jsem, co se děje, a už jsem mířil na pódium. Věděl jsem, že mě vybrala Philadelphia, ale že jdu do Golden State. Nicméně jsem si nasadil čepici Philadephia 76ers, potřásl jsem si rukou, Stern mi řekl, ať se usmívám do kamer. Pak jsem šel dál a za oponou začal cirkus. Oficiální media photo, okamžitě si povídat s radiostanicemi. Redaktor začal: Gratulace! Jak se cítíš? Jak vidíš svojí budoucnost a příležitost hrát s hráči jako Allen Iverson? A já tam seděl, věděl jsem, že půjdu do Golden State, a musel jsem na to odpovídat. Tak jsem žvanil, že Iverson je skvělý hráč a bude čest hrát vedle něj… Udělal jsem několik rozhovorů, pro televizi, několik rádií, oficiální stránky NBA. A po půlhodině vystoupil David Stern na pódium a oznámil, že 76ers a Warriors udělali dohodu a já jdu do Golden State. Hned ke mně přiběhli jiní lidi, sebrali mi čapku 76ers, nasadili mi čapku Warriors, vrátili mě na začátek a to kolečko jsem zahájil znovu. Byl to extrémně dlouhý blázinec. Když jsem vypadl z Madisonky, byla snad už půlnoc. A ráno jsem letěl z New Yorku do San Franciska, přejel do Oaklandu, kde byla připravená tisková konference, oficiální focení s dresy, další rozhovory. Až tam to skončilo.“ |
Hledání krále
Noví hráči už patří klubům, nastal čas hledat další pro příští rok. V seznamech scoutů zůstávají z letoška opomenutí uchazeči, přibývají nová jména. Basketbalovým trhem a strategiemi zamávala vichřice po 1. červenci, kdy se otevřelo okno pro hráčské výměny (free agency). Stačilo, aby král LeBron James opustil Cleveland a posílil Los Angeles Lakers. Změnu dresu ohlásily i další hvězdy Kawhi Leonard, DeMarcus Cousins nebo Dwight Howard.
„Zaregistroval jsem návrh jednoho klubu, aby free agency začalo před draftem. Protože draft určuje budoucnost, a příklad Clevelandu s LeBronem a bez LeBrona, to jsou dvě úplně jiné filozofie budoucnosti. Do 1. července oficiálně nevěděli, jak se LeBron rozhodne, jaké dostane nabídky. Podle čeho tedy vybírat?“ ptá se scout Kudláček.
Ideální by bylo najít nového, 19letého LeBrona.
Třeba už pro draft NBA 2019.
Druhý Čech v NBA Welsch o konci kariéry: Na kluka z Holic to nebylo špatné
Video se připravuje ...
