VIDEO | Své hráče prohnal vodou v soutěsce, kam Tomáš Jun a spol. museli naskákat z velké výšky. Trenér Jablonce Jaroslav Šilhavý přípravu na novou sezonu v Rakousku zpestřil netradičním teambuildingem: kaňoningem. „Udělali jsme to vzhledem k množství nových hráčů, abychom se lépe poznali,“ vysvětlil kouč českých „galacticos“.
Když se jablonečtí fotbalisté sešli poprvé na začátku přípravy v šatně, ikona klubu Michal Špit přiznal, že znal tak tři hráče s tím, že se musí naučit nové přezdívky. Na Střelnici totiž v letní pauze zamířilo hned sedm posil. Kouč Jaroslav Šilhavý teď musí ze zvučných jmen utvořit fungující tým, aby měl klub Miroslava Pelty naději na úspěch.
Prakticky budujete mužstvo na „zelené louce“. Zapojil jste z tohoto důvodu do přípravy na novou sezonu více teambuildingových prvků a akcí, než máte ve zvyku?
(usměje se) „Ano, jeden speciální prvek jsme zařadili. Bohužel jsem se ho však osobně nezúčastnil, protože jsem odjel sledovat zápas Brna, našeho prvního soupeře v lize, s Braunschweigem. Všichni jsme šli na jednu horskou chatu, kde jsme společně povečeřeli. A celý další den se věnovali teambuildingu. Jednalo se o takzvaný kaňoning.“
To je poměrně náročný adrenalinový sport.
„Kluci dostali neopren i helmy a naskákali z pěti či z osmi metrů do vody, doplavali k další překážce a takto společně postupovali kaňonem. I ten, kdo se bál, musel skočit, aby nezdržoval celý tým. Marek Kysela měl na hlavě kameru. Když jsme pak večer sledovali natočené záběry, docela jsme se tomu zasmáli. A ještě to umocnila jedna nepříjemná událost.“
Povídejte.
„Když hráči přijeli, zrovna přiletěl vrtulník, protože se tam právě zranila nějaká holčina, která si zlomila kotník. Vrtulník, nosítka, policisté, to všechno klukům nahnalo trochu strach. (usměje se) Naštěstí jsem tam nebyl, protože bych měl asi také obavy. Ale dopadlo to všechno dobře. Splnilo to, co jsme od toho čekali. Kluci se uvolnili a zároveň i sblížili.“
A čemu jste se tak nasmáli?
„Někteří hráči nechtěli skočit, takže je ostatní hecovali, aby se nebáli a skočili. Nebo se na těch záběrech objevoval znenadání vystrašený obličej... No, bylo to zkrátka zajímavé a úsměvné.“ (uculí se)
Vy byste skočil z osmi metrů?
„Zcela určitě. Navíc bych musel! (směje se) Docela mě to mrzelo, že jsem tam nemohl být a že jsme zvolili zápas, ale myslím, že ten byl důležitější. Třeba něco podobného najdeme a vyzkoušíme i u nás v Jizerkách.“
A to jste se nebál, aby si někdo čtrnáct dnů před startem ligy třeba v divoké vodě nenarazil kotník?
„Kdybych tam byl a přiletěl ten vrtulník, asi bych z toho byl rozpačitý, ale nejspíš bych to nezrušil. Samozřejmě se může stát kdykoli cokoli. Kdyby se však člověk bál, tak byste nemohl dělat nic. Dobře to nakonec dopadlo a určitě to bylo užitečné.“
Kdo prokázal největší odvahu?
„Asi Beny (Vít Beneš), ten se nebojí ničeho, strčí hlavu kamkoliv.“ (směje se)
