Na hřišti je pravým africkým válečníkem, který neuhne ze žádného souboje, rozdává i přijímá rány. V soukromí však spíše připomíná zahraničního studenta, jehož do Prahy přivábilo výhodné stipendium. A právě schopnosti bojovníka spolu s chytrostí jsou tím, čím slávistický stoper Simon Deli převyšuje ostatní. Reprezentant Pobřeží slonoviny je nepřehlédnutelnou postavou.
Může být česká liga dobrý odrazovaný můstek v úspěšné kariéře?
„Myslím, že ano. Jsou tu i příklady, o kterých se mohu zmínit. Hlavně svého krajana z Pobřeží slonoviny Bonyho Wilfrieda, s nímž se setkávám v národním mužstvu. Začínal tu a teď hraje za Manchester City. Nebo
Edin Džeko
, ten hrál, myslím, za Teplice a potom se dostal do velkých evropských klubů. Ano, česká liga je určitě dobrým odrazovým můstkem pro dobrou kariéru.“
Nelitujete ovšem, že jste se neprosadil ve Spartě, která hraje evropské poháry?
„Hrát evropské poháry je samozřejmě dobrá věc, protože se můžete ukázat v konfrontaci se špičkovými zahraničními kluby. Ale hrát první ligu také není málo, když se poštěstí. Fotbal je, řekl bych, třicet procent talentu a sedmdesát štěstí. A když máš štěstí, všechno jde. Když hraju ve Slavii, může mi to pomoci, abych se jednou dostal do velkého klubu.“
Uznává hodnotu české ligy i francouzský trenér reprezentace Pobřeží slonoviny Michel Dussuyer?
„Veškerá rozhodnutí, koho povolat, koho ne, jsou pouze na něm. Když přijedu, máme vždy spolu pohovor, řekne mi svoji představu, co ode mě očekává, a já se ji snažím ze všech sil naplnit. Mými spoluhráči jsou ti, co hrají v anglické Premier League, ve španělské La Lize, nebo v nejvyšší francouzské soutěži, ale necítím se nějak přehlížený.“
Jaké je vaše vytoužené angažmá?
„Nesním o tom hrát v konkrétní zemi, jsem voják a budu bojovat tam, kam mě postaví. Ať v Anglii, Španělsku, nebo Francii. Je ovšem pravda, že ideální by asi byla Francie, kvůli jazyku a vůbec filozofii celé země, která je ze všech nejbližší Africe. Z francouzských klubů mám slabost pro Paříž a Marseille, i když jsou naprosto rozdílné a navzájem velkými rivaly.“
Žádná nabídka z ciziny zatím nepřišla?
„Nikdy se nedostaly do konkrétní fáze, aby se o nich diskutovalo mezi kluby. Před časem jsem jednu měl, ozval se druholigový Luzenac Ariege Pyrénées, ale Sparta mě nepustila. Jsem nyní ve Slavii a musím se snažit hrát co nejlépe.“
Není snadné žít bez rodiny
Co pro vás znamená, že jste byl v nejlepší Jedenáctce podzimu deníku Sport?
„Nejste první, kdo mě na to upozorňuje. Přináší mi to uspokojení, je to známka toho, že se už o mně v této zemi ví. Ale zároveň mi to přináší i novou motivaci, dává sílu pokračovat a snažit se dosáhnout ještě více. Jedna věc je něčeho dosáhnout, druhá udržet se na stejné úrovni a třetí posunout se ještě výš. A já chci jít stále dopředu.“
Slávistická obrana je mnohými označována za nejlepší v lize. Souhlasíte s tím?
„Kdo se dívá jenom do statistik, ví, kolik zápasů jsme sehráli, kolik gólů dostali, kolikrát udrželi čisté konto. Ale my víme, kolik se za tím skrývá tvrdé práce. Musíme poctivě pracovat dnes a denně. V kádru máme zkušené obránce jako
Martin Latka
nebo Jiří Bílek, kteří nám dávají důležité rady, nám mladším jako
Jablonský
, Frydrych, Mikula nebo já. Věřím, že tyto zkušenosti nám pomohou jít ještě výš.“
S kým se vám hraje ve středu obrany nejlépe?
„Žádného ze spoluhráčů v obraně nepreferuju, všichni jsou dobří. Jsou to super hráči, každý má kvalitu. Ať hraje vedle mě kdokoli, pro mě je to stále stejné, snažím se co nejlépe zahrát.“
Jste vynikající hlavičkář, ale na kontě máte jediný gól na podzim proti Jihlavě. Není to ostuda?
„Přiznávám, že občas je to frustrující pocit, ale góly jsou pro mě jako pro obránce spíše bonus. Mým hlavním úkolem je bránit, to znamená zabraňovat soupeři, aby góly dával on. Dávám přednost tomu, nedávat góly a také je nedostávat, než je dávat a zároveň inkasovat. Je pravda, že jsem vstřelil jenom jeden, ale třeba to bude časem lepší.“
Při útočné standardní situaci je ovšem hlavním úkolem vstřelit gól i pro obránce. Nemyslíte?
„Standardní situace je o timingu, kvalitě zakončení. Do příštích zápasů se pokusíme něco vylepšit a snad se to pak projeví i na vstřelených gólech.“
Omezuje vás při souhře se spoluhráči vzájemná komunikace? Rozumíte česky?
„S jazykem nemám žádné potíže na hřišti ani v kabině, vždycky mi vytanou ta správná slova, když chci něco říct spoluhráčům nebo trenérovi. Nejznámější fotbalová slova jsou záda, sám, doprava, doleva, prodluž, pusť, pojď. Tyto výrazy se naučíte snadno. Ale ani mimo hřiště nemám s dorozuměním problém. Trenér nepoužívá překladatele, mluví se mnou česky, pozorně ho poslouchám, snažím se rozumět všemu a snad se mi to daří.“
Jak trávíte volný čas?
„Není snadné žít v cizině bez rodiny. Jsem ženatý, mám dvě děti, staršímu chlapci jsou tři a druhému bude brzy rok. Nemám byt, bydlím sám v hotelu u Slavie, je to několik metrů od stadionu, ráno mám čas v klidu vstát a jít na trénink. Ve volném čase hlavně odpočívám, po zápase potřebuju, aby ze mě spadl stres. Když nikdo není doma, je to smutné, ale musím brát věci, jaké jsou, snad to bude v budoucnu lepší a vše bude O. K.“
Máte v Praze aspoň nějaké přátele?
„Měl jsem tu velkého kamaráda, který ale odešel do Zlína (Dame Diop). Zažili jsme spolu hodně legrace, po tréninku jsme často chodili do centra Prahy. A už tu není, můj největší kamarád je nyní Tomáš Souček, občas zajdeme na kafe nebo společně něco nakupovat.“
