Koubek hodnotí Slavii: Souček rychle vyzrál, ale je žížalka
Tomáše Součka přivedl zkušený trenér Miroslav Koubek do A mužstva Slavie a vidí v něm velký potenciál. V rozhovoru pro Sport zároveň dodává, co mladému talentu ještě chybí. Zároveň nezatracuje Josefa Hušbauera a oceňuje, jak si oba hráči ve středu pole navzájem vyhoví.
Očekával jste, že Tomáš Souček zastíní největší zimní posilu Josefa Hušbauera?
„Já bych nepředbíhal. Součkovi vyšlo střelecky jedno utkání, kde dva góly byly vlastní. Jedna fatální chyba brankáře, druhé štěstí, ta střela šla do desáté řady na tribunu. Ale byl tam, zakončoval, to nelze přehlédnout.“
Proč se však stejně neprosazuje i jeho kolega?
„Je pravda, že se od něj čekalo víc, ale také se dost nadře. V systému 4 – 4 – 2 leží ovládnutí středu zálohy na nich, oba musí jezdit nahoru i dolů. Pokud jim nepomůžou krajní záložníci směrem dovnitř, mají velkou rachotu, velkou běhačku. Hušbauer všechno plní, někdy nahoře chybí, protože se střídají. Nemůžou tam být oba najednou. Jde Souček, tak zůstává. To je ideální, když si dokážou role vyměnit a vyhovět si, i když je to hodně náročné a není to jednoduché. Nejsou sice tak dynamičtí, ale oba jsou fotbaloví. Na Hušbauerovi je vidět, jak obrovsky se chce prosadit. Nečekejme ale, že jen on má úkol jít do zakončení a Souček mu bude krýt záda. Jsou variabilnější.“
Součka dobře znáte. Předpokládáte, že se bude ještě zlepšovat?
„Je v něm velký potenciál. Překvapil mě, jak velmi rychle herně vyzrál. Byl vždycky konstruktivní, ale někdy dělal hrubé chyby. Je to tím, že neodkopává, snaží se míč udržet, rozehrát, udělat kličku. Z toho to vyplývalo. Když trošku zlepší pohyb, má na větší úroveň reprezentace než je jedenadvacítka. Má zatím potíže s postavou, měl by být trošku dynamičtější. Ale až zmužní, zatím je to taková žížala, a nabere silovou složku, i to se vylepší. Je podobný typ jako Busquets nebo Xabi Alonso, také to nejsou žádní rychlíci.“
Myslíte tedy, že složení středové záložní dvojice Slavie je nyní optimální?
„Předpokládalo se, že bude Souček hrát hlouběji, ale i on se dostává do zakončení a výborně brání. Obsáhne úplně všechno. Jiní hrají zpátky, do strany, alibisticky, na víc zřejmě nemají. On je vysoce konstruktivní. Najde si i moment, kdy může vyjet nahoru. Je to otázka systému hry, kdo koho pohlídá, kdo bude zajišťovat. Hrát spolu mohou.“
