Pelta: Berbr si myslí, že cesta, kterou jsem se vydal, je špatná
Fotbalový předseda Miroslav Pelta má za sebou těžký trojboj. Řešil složení komise i listiny rozhodčích, sháněl reprezentačního trenéra a nového sponzora ligy. S přehledem nejtěžší prý bylo jednání kolem sudích. „V tom jsme speciální národ,“ říká šéf asociace, Kvůli rozhodčím se ale dostal do názorového střetu i se svým místopředsedou Romanem Berbrem.
V jednu chvíli se vám toho sešlo opravdu dost. Sháněl jste sponzora pro ligu, trenéra pro národní tým a vedl bojovné jednání kolem komise rozhodčích. Bylo toto léto nejtěžším obdobím ve funkci předsedy?
„V českém fotbale, což je špatně, je vždy nejtěžší udělat změnu ve funkci předsedy komise rozhodčích. A pak v jejím složení. Musíme si nalít čistého vína, v tom jsme speciální národ. Je to věc, kterou provázejí silné emoce a která má velké dopady. Pamatuju ve funkci předsedy Luďka Macelu a Dášu Damkovou, ale tentokrát bych řekl, že největším problémem nebyla osoba předsedy (Michal Listkiewicz). Větší diskuse se vedly kolem složení samotné komise. To vždy zahýbe prostředím. Ale vůbec největším a nejsilnějším momentem – i pro mě, protože pocházím z prostředí profesionálního fotbalu, takže chtě nechtě máme vztahy s rozhodčími – byly ty personální změny na listině. Ty vzbudily největší emoce.“
Ještě větší než složení komise?
„Ještě větší. Taková věc se samozřejmě v českých poměrech řeší. Že ti sudí skončili, jestli skončili kvůli Spartě, kvůli Plzni, kvůli Příbrami nebo kvůli komu, hledá se vždycky spojitost, což je další věc, která je nesmysl. Ale každý si to takhle zjednoduší a vznikají doprovodné diskuse. Musím říct, že ta rozhodnutí komise jsou správná, prospělo to u veřejnosti a mám jenom pozitivní ohlasy. Rozhodčí nadále chybují, ovšem rozdíl je v tom, že v tom lidi nevidí tendenci. Berou to jako selhání lidského faktoru. Důvěra je rozhodující, bez ní nelze přesvědčit lidi, sponzory ani stát.“
Uznáváte tedy, že předtím se o důvěře moc mluvit nedalo.
„Když se někde něco očekává a ono se to stane, mám tím na mysli účelové delegace rozhodčích na zápasy, tak je to špatně. A jestli to byla pravda, nebo ne, to těžko někomu prokážete. Věřím, že s touto změnou přichází jasno a důvěra. Do profesionálních soutěží postoupilo osmnáct mladých rozhodčích, to je velký počet, ale když s nimi budeme mít trpělivost a budeme věřit, že jejich případné chyby nesouvisí s tlakem funkcionářů, děláme správný krok. Nebylo to pět minut před dvanáctou, ale pět po dvanácté.“
Vy jste cítil, že bylo zapotřebí provést změnu nejenom v komisi rozhodčích, ale i na jejich listině. Jak silně jste ji osobně prosazoval?
„Dneska bych mohl říct, že v kompetenci předsedy asociace není, jestli někdo má nebo nemá být na listině. Ale je pravda, že v tomto případě jsem s novým předsedou komise rozhodčích i s jejími členy dlouze mluvil. Chtěli znát můj názor. Mohl bych říkat, že to bylo rozhodnutí komise, ne moje, a ono to tak je, ale mé doporučení bylo, že personální změny jsou potřeba.“
Přesně takhle jste mluvil i v květnu poté, co ligová sezona končila řadou afér spojených se sudími. Jenže červenci, když se bojovalo o složení komise rozhodčích, jste ubral a říkal, že do složení listiny sudích nebudete mluvit. Byla to pouze politická klička, abyste nepůsobil příliš silácky a nedráždil protistranu?
„Ano. Ten můj postoj byl samozřejmě vždy stejný, ale je potřeba si říct, že ta jednání měla nějaký vývoj, byla před námi nějaká hlasování, nějaké důležité kroky, takže člověk použije takovou rétoriku, která je v tu chvíli vhodná.“
Říkal jste, že jednání kolem komise a listiny způsobila velké emoce. Jak se je podaří uklidnit?
„Emoce tam byly a vidím, že některé vztahy ochladly. V hodně lidech se to nakumulovalo a ještě neprojevilo. Je to jako v politice. Komise rozhodčích, to jsou takové malé volby. Test. Pořád se řeší, kdo patří ke kterému křídlu, ale já už bych z toho nedělal vědu. Noví lidé do toho jdou s elánem a chutí, bude to transparentní. Je to silné téma, ale bral bych to za uzavřené.“
Vývoj kolem komise a listiny sudích nabízí tu interpretaci, že to je prohra Romana Berbra, který ztratil svůj zásadní vliv na komisi. Jak on tu změnu vzal?
„Roman je na rozdíl od jiných profesionál se vším všudy. Protřelý a zkušený funkcionář, který na sobě nenechá znát žádné emoce. Člověk, který zachoval klid a rozvahu. Je pravda, že se mě všichni ptají, jaké mám vztahy s Berbrem. Já odpovídám, že Roman tato rozhodnutí respektuje. Dášin konec znamenal jeho, nechci říct oslabení, ale když tam je nebo není vaše manželka, tak to samozřejmě je jiné. On ví, že změny jsou normální. Teď řeší jiné věci kolem akademií, dokončuje rozchod mezi ligou a asociací. Někdy zaslechnu, že o mně prý mluví jako o bývalém předsedovi, já prý zase slibuju, že se objeví kandidáti proti němu. Třetí osoby o nás vytvářejí příběhy, ale my se tady spolu denně bavíme.“
Jaký je váš aktuální vzájemný vztah?
„Podobný, stejný. Musíme si ovšem říct na rovinu, že z těch změn mezi rozhodčími nebyl nadšený. V hlasováních projevil svůj nesouhlas. Vyjádřil se, byl proti. Má svůj názor a myslí si, že cesta, kterou jsem se vydal já, není správná. V podstatě však ví, že to musí respektovat, a podle toho se chová. I když je pravda, že to bylo poprvé, co proběhlo takové to opravdové ostré hlasování. O předsedu komise rozhodčích i o její složení.“
Měl jste někdy obavy, že vám to nevyjde? Že Listkiewicz nebo jeho komise neprojdou?
„Měl jsem, určitě, protože někteří členové výkonného výboru jsou specialisti v tom, že jsou celou dobu proti Dáše Damkové a panu Berbrovi, ale při hlasování, které je v podstatě kdo z koho, hlasují obráceně. Protože se jim nelíbí, že v čele má být cizinec (mluví o Vlastimíru Hrubčíkovi).“
Počítal jste si dopředu dva sloupečky, kdo je pro a proti?
„Nenene, bral jsem to tak, že na začátku celý výkonný výbor bez problémů a jednomyslně odsouhlasil, že můžu zahájit jednání s panem Listkiewiczem. Ve slušné společnosti to pak funguje tak, že když vám někdo řekne, že můžete jednat o podmínkách a akceptuje to celý orgán, tak se na to můžete spolehnout. Jenže samozřejmě ta funkce vyžaduje nějaký finanční vstup, protože předseda je placený a je to nemalý náklad. Takže tam mohly vzniknout nějaké diskuse. Rozuměl jsem tomu, že se řešila výše smlouvy, ale i tak jsem byl překvapen, že to hlasování bylo až tak těsné (6:5).“
Říkal jste, že personální změny na listinách rozhodčích vzbudily největší emoce. Můžete být konkrétní?
„Existují různé skupiny a zájmy. Sám jsem dopředu deklaroval, že budu doporučovat komisi svou představu o složení listiny. Tím se vystrašili jednotliví členové výkonného výboru a chtěli znát můj pohled na věc. Nakonec bych řekl, že na to, co se událo, se všichni chovali dobře. I ti sudí, kteří odešli, mi většinou poslali esemesku. Že jsou zklamaní, nebo že mi děkují, že odcházejí v dobrém a že chtějí působit nadále v nižších soutěžích. Nezaznamenal jsem nějakou silnou negativní emoci.“
Odehrály se největší boje kolem Michala Patáka?
„Tady žádné boje nebyly. Komise takto rozhodla a bylo to. Ale v zákulisí se samozřejmě dotazy objevily, protože je to rozhodčí, který má vysokou sportovní úroveň. Byl ovšem u některých kontroverzních momentů, takže ta pozornost se upřela na něj. Takže ano, určitě, nejvíc se to točilo kolem něj. Bylo to nepříjemné i proto, že on byl jedním z brankových rozhodčích na EURO.“
Pan Paták taky děkoval?
„Nebudu říkat, kdo ano, kdo ne, ale žádné velké emoce s sebou jeho odchod nenesl. Musím zopakovat, že my jsme opravdu geniální. My neřešíme, že nemáme sponzora, my řešíme, jak vypadá komise rozhodčích. Musíme si to takhle říct, a je to věc, která je na generace. Z toho se musíme dostat.“
Dá se to?
„Myslím, že dá. Díky vlastníkům klubů. Ti mi mentálně hodně pomohli, protože ty poslední změny podporovali a oceňovali. To je zásadní signál.“
Další části rozhovoru s Miroslavem Peltou čtěte na iSport.cz zítra!
- o odchodu Pavla Vrby od reprezentace a vybírání nového kouče
- o shánění nového sponzora pro ligu i čínské cestě, která neusnula
