Stojí o něj skoro půlka ligy, vesměs ty lepší mančafty. V čele s jeho rodným Zlínem, ve hře je i půlroční hostování v Liberci. Před Lukášem Železníkem (26) se otevírá nová šance, ve Slavii není po téměř roční patálii s kotníkem privilegovaným útočníkem. „Ještě se o to chci poprat,“ brání se odchodu z Edenu, kde hodlá odstartovat zimní přípravu.
Bombardují ho. Kluby slibují, že u nich dostane prostor, aby se vrátil do fazony, která mu před rokem vynesla přestup ze Zlína do Slavie. Jenže Lukáš Železník váhá, pořád má jako prioritu protlačit se mezi elitní snajpry Šilhavého souboru. Do ledna nehodlá nic jiného řešit.
Jaká je vaše současná situace ve Slavii?
„Poslední půlrok pro mě nebyl lehký. Vracel jsem se po zranění a nikomu nepřeju tuhle nepříjemnost. Je možné, že odejdu někam na půlroční hostování. V prosinci ale nechci nic řešit. Rád bych nastoupil v lednu normálně do přípravy ve Slavii. Pak by se vidělo, co řekne trenér Šilhavý. S ním jsem ještě nemluvil.“
Takže pořád věříte, že v nabitém kádru prorazíte?
„Konkurence je obrovská, ale chci se o to poprat. Zůstat ve Slavii je pro mě ten nejlepší scénář. Nechtěl bych nikam utíkat. Nejsem typ, který si řekne: Tady to nevyšlo, jdu dál.“
Cítíte, že vám předchozí kouč
Dušan Uhrin mladší
věřil víc než současný Jaroslav Šilhavý?
„Tak bych to neřekl. Když trenér Šilhavý přišel, už jsem po zranění trénoval, ale byl jsem fit tak na sedmdesát procent. Postupně jsem se začal cítit líp a líp. Měl jsem s koučem pár pohovorů. Řekl mi, že to ještě není ono. Já jsem chtěl dokázat, že už jsem ready. I proto jsem chodil hrát za juniorku a získával zpátky zápasovou praxi.“
Co vám to dalo?
„Bylo to něco úplně jiného. Radši bych někde hrával třetí ligu a dostal nakopáno od chlapů. Juniorka mi přišla jako prodloužený dorost. Fotbal nahoru dolů, samé ztráty. Jenom tam běháte, je to spíš dobré na kondici. Úroveň hry nebyla taková. Ale aspoň jsem měl zápasový rytmus. Jsem rád, že jsem pak naskočil na chvíli do poháru s Litoměřickem. Vstřelil jsem gól a měl jsem z toho radost. Myslel jsem, že už je to v pohodě. Bohužel jsem další šanci nedostal a to mě celkem mrzelo. Už je to ale za mnou, musím se nachystat na další půlrok. Těším se na přípravu.“
Vnímal jste, že se vracíte do formy, kterou jste měl ve Zlíně?
„Když byla reprezentační přestávka, trénovali jsme na Strahově a hráli fotbálek. Skončilo to 4:4 a dal jsem tři góly. Cítil jsem se úplně fantasticky. Také do kabiny jsem po roce výborně zapadl. Kluci mi fandili. Byli rádi, že jsem se vrátil a mohl být s nimi. Když jsem se dostal do nominace na poslední zápas ve Zlíně, měl z toho celý tým radost.“
Dokonce jste se objevil v závěru i na hřišti. Chtěl vás kouč potěšit, abyste si zahrál „doma“?
„Nevím, jak uvažoval. Předem mi nic neslíbil. Řekl mi naopak, že se uvidí v lednu. Ale já jsem chtěl strašně moc naskočit, každý trénink jsem odjezdil a byl jsem rád, že se mi to vrátilo. Ve Zlíně to vyšlo. Vedli jsme 3:0 a trošku jsem věřil, že bych mohl naskočit. Rozcvičovali jsme se s Mikem van Burenem, bylo to kdo s koho. Nakonec vybrali mě. Byl z toho ligový start po 196 dnech a byl jsem šťastný.“
Co Slavia a titul?
„V kabině se o tom bavíme. Náš cíl je vyhrát aspoň jednu trofej. Takže buď ligu, nebo pohár. Když už jsme tak blízko prvnímu místu, tak proč se o to neporvat.“
Jak vám bylo, když jste se po dlouhodobém zranění nemohl prosadit do sestavy?
„Poslední půlrok jsem byl psychicky špatný, zabíral jsem si to hodně. Jednou jsem se na tréninku naštval, už toho bylo na mě moc. Nejsem typ, který bude sedět, usmívat se a bude spokojený, že mu chodí plat. Já hraju fotbal, protože mě baví. Jenom tréninky vám nesplní to, co od něj očekáváte. Když jsem se ve čtvrtek dozvěděl, že nejdu do zápasu, tak to ve mně bouchlo. Fotbal mě v ten moment nebavil.“
Už je to pryč?
„Jsem rád, že to mám za sebou. Zase jsem o něco zkušenější. Vzpomeňme si na leteckou tragédii brazilského klubu. Ti kluci už si fotbal nikdy nezahrají. Já jsem zase zpět.“
Jak reagovali trenéři?
„Po tom výbuchu si mě zavolali k sobě. Vysvětlil jsem jim to a oni mě pochopili. Říkali, ať myslím pořád pozitivně… Teď chci mít klid od fotbalu a nic neřešit. Nejdřív až první nebo druhý týden v lednu. Vím, že některé kluby tak dlouho čekat nebudou, je to pro ně nepříjemné. Ale já si chci užít dovolenou a úplně vypustit.“
Jakou máte představu o případném hostování?
„Dostal jsem šest možností, jmenovat zatím ty kluby nechci. Každý z nich je pro mě svým způsobem zajímavý, z některých už mi volali. Těší mě, že je takový zájem, i když jsem skoro rok pořádně nehrál. Za každou nabídku jsem poděkoval s tím, že se uvidí v lednu.“
Vím, že o vás stojí Liberec. Tam byste šel?
„Tam je
Baroš
, který vyhrál Ligu mistrů. (úsměv) Liberec je dobrý tým, i když se mu v lize nedařilo. Znám tam půlku hráčů. Víc to teď komentovat nebudu.“
Vábí vás také mateřský Zlín. Ale zpátky se vám nechce, co?
„Zdeňa Grygera mi volal, po zápase Slavie ve Zlíně jsem mluvil i s majitelem Zdeňkem Červenkou. Řekl jsem jim to samé, co ostatním. Zlín je pro mě srdcovka. Byl by výhodný v tom, že bych si na nic nemusel zvykat. Prostředí znám, byl bych doma. Prostě bych do toho vletěl. Ale ještě bych to nechtěl ve Slavii vzdávat. Nikdy nebudu litovat, že jsem tam přestoupil. Kdyby se nestala ta událost s kotníkem, třeba bych teď hrával.“
