Jsou to Hvězdy. V české lize vyčnívají. Nosí na ně rozhodčí stejnou píšťalku, nebo pískají do jiné, smířlivější? Za bé je správně, jenom jméno však nestačí. Záleží také na povaze osobnosti. David Limberský se v Karviné přihlásil o faul a sudí Zbyněk Proske mu ho potvrdil. Vyrovnávací gól neplatil. Tomáš Rosický se zase proti Baníku mohl spolehnout, že Pavel Královec snad každý jeho pád odpíská. Chránění hráči?
Bývalý elitní rozhodčí Ivan Grégr to přiznává. „Ano, k některým hráčům přistupujete podvědomě jinak než k těm, co ještě tolik nedokázali,“ vypráví. „Třeba za mé éry Tonda Panenka nebo Rosťa Vojáček. Udělali faul a už volali ‚Já vím, já vím‘ a omlouvali se. To jim tu kartu prominete snáz. A taky, je to věc taktiky řízení zápasu. Takoví fotbalisté vám to vrátí, pomůžou vám v horkých chvilkách.“
Jeho kolega přitakává, ale protože stále aktivně píská, zůstane v anonymitě. A rozlišuje hráče podle jejich přístupu, nejenom jména. „Pozor, bavíme se jenom o hraničních zákrocích, kde si sudí může vybrat, zda písknout, nebo ne. Ale v podvědomí to máte. Hodně pak záleží na tom, o koho se jedná. Třeba Rosický, to je pán. S velkým P. Veselý, vstřícný, s pochopením pro naši práci,“ vysvětluje.
Limberského vidí docela jinak. „To je něco jiného. On nám nepomáhá. Jen si vezměte, kolik z nás se kvůli němu dostalo do potíží, mělo tresty,“ vysvětluje. „A nejde tady o to, že Rosický je větší jméno. Milan Baroš , s Rosickým s náskokem největší hvězda, po svém návratu do české ligy nezačal dobře. Teď už je lepší, zklidněný.“
Přesto se podle Grégra vyplatí o přístupu k lídrům přemýšlet, i když to nejsou zrovna sympaťáci. „Ten hráč může být zlobivý, ale je to lídr. Takové byste například neměl nechat pokopat. Třeba s Řepkou to nebylo jednoduché. Přehlídnutý šlapák proti němu, to bylo peklo. Ale když jste si ho dokázal pohlídat, vyplatilo se to. Takoví hráči pak vypomůžou, dokážou okřiknout, uklidnit spoluhráče,“ popisuje.
„Někdo říká, že je lepší na nic takového nehledět. Ale to jsou takoví rozhodčí, kteří si myslí, že tam lidi přišli kvůli nim. Je to chyba a stává se to nezkušeným sudím,“ tvrdí Grégr.
Podle něj ovšem to, že Proske pískl karvinskému Tomáši Wágnerovi faul na Limberského, se statutem chráněného lídra nesouvisí. „Na to nemáte čas, v takové chvíli si neuvědomíte, na koho to byl faul,“ tvrdí Grégr. „Ale faul to nebyl, to se kolega Proske zmýlil.“ Mimochodem, ten samý Proske, který jako jediný viděl v šestém kole přestupek a smazal vyrovnání Dukly v utkání s Jihlavou.
Takže tu máme tradiční otázku, trvající už nějakých šest let, k níž se těžko hledá srozumitelná odpověď – jsou sudí k Plzni vlídnější? „To je těžké,“ říká nejmenovaný rozhodčí. „Plzeň se píská strašně špatně. Nikdo ji nechce. Její hráči, od brankáře po levé křídlo, na vás všichni řvou. Dovolí si v lize nejvíc. Ten tlak je enormní a můžete mu podlehnout, zvlášť méně zkušený rozhodčí. Tam není hráč, který by neutrousil slovo. A nekončí to jen u hráčů, tlak je ze všech stran,“ vypráví s tím, že nemluví o tlaku za hranou zákona.
„Začíná se jí přibližovat Slavia. Ale není to takové. Jeden detail – ve Slavii nebo Spartě máte hodně cizinců, ti vám tolik nenandají. V Plzni je to samý Čech nebo Slovák, to dělá rozdíl. Je to na hraně, ale Plzni se to vyplácí,“ říká arbitr.
Pokud toto bylo tím důvodem, proč Zbyněk Proske foukl faul na Limberského, Plzni se to opravdu vyplácí.
