Před lety se s Baníkem rozloučil. Tehdy, bylo to v roce 2011, se jeho jméno objevilo v sestavě ostravského týmu naposledy. V nominaci na sobotní duel s pražskou Duklou se slavné příjmení po takřka sedmi letech objevilo znovu. Bolf! Nikoliv však René. Mezi náhradníky, které měl trenér Bohumil Páník pro zápas s Duklou k dispozici, se objevil jeho synovec. Jakub Bolf. Poprvé v životě. Je mu dvacet let a má předpoklady se v dospělém fotbale prosadit.
Příjmení Bolf patří v Baníku mezi ta ikonická. Vojáček, Baroš , Jankulovski, Valošek, Galásek, Svěrkoš a mezi dalšími i Bolf. Teď se ostravští fanoušci možná mohou těšit na to, že je budou moci vyslovovat znovu. Jakub Bolf je ve svých dvaceti letech na samém prahu seniorské kariéry. Nebo možná ještě těsně před ním.
Nepředstavujte si urostlého stopera. Jakub je jiný než jeho strýc René. Jeho doménou je rychlost. Baví ho útočit. Takže z něj vyrůstá útočník, možná ofenzivní záložník. Je si pochopitelně dobře vědom toho, jak slavného příjmení je nositelem. Ke svému strýci prý odmalička choval velký respekt. „Dokázal toho hrozně moc,“ podotýká. A dodává, že strýc je pro něj mimořádnou autoritou dodnes.
Když mu sportovní ředitel Dušan Vrťo zavolal, že je v nominaci na zápas áčka proti Dukle, pochopil, že nastal velký den. Milník. A se strýcem prohodil pár slov. „Řekl mi, že se z toho nemám podělat,“ říká Jakub Bolf.
| Jakub Bolf na jaře v Juniorské lize |
| Olomouc–Baník 1:1 (90 minut, 1 gól) Třinec–Baník 1:2 (90 minut) Baník–Brno 2:0 (90 minut) Karviná–Baník 2:2 (90 minut) Baník–Slovácko 4:0 (82 minut) |
Skutečnost, že se ocitl v jedné kabině s ostravskými ligovými hráči, mu pochopitelně zrychlila tep v žilách. Když usedl na lavičku, tajně si přál, aby se dostal aspoň na chvíli do hry. Baníku se nedařilo, s Duklou prohrával, kouč Páník posílal do hry to nejlepší, co na lavičce měl. A na mladého Bolfa nedošlo.
„Chtěl jsem se tam dostat, ale zklamaný z toho, že k tomu nedošlo, jsem nebyl,“ glosoval Jakub skutečnost, že zápas Duklou se na hřišti nakonec obešel bez jeho účasti. I tak pro něj byla samotná nominace čímsi mimořádným, co prožíval nejen on, ale také jeho otec Petr a samozřejmě strýc René.
„Ano, udělalo mi to radost,“ netají bronzový medailista z EURO 2004. „Viděl jsem Kubu na jaře ve dvou nebo třech zápasech za juniorku a vždycky patřil na hřišti k nejlepším. Říkal jsem si, že je otázkou času, kdy se něco takového stane a on nominaci dostane,“ pokračuje René Bolf.
Je na synovce hrdý, to je znát. Ale příliš pochvalných slov se mladému pokračovateli rodinné tradice od trojnásobného ligového šampiona nedostane. „Býval jsem vždy kritický sám k sobě. I když mě někdo chválil, vždycky jsem si k sobě zachoval kritický pohled. Podobné to mám ke Kubovi. Aby se posunul, nesmí se uspokojit. Teď je ve věku, kdy se to láme,“ dodává někdejší ostravský kapitán.
Do Baníku přišel Jakub Bolf před lety z Rožnova. Možná by jeho historie byla dnes o něco bohatší, kdyby ho v době, kdy hrával za ostravskou devatenáctku, nezabrzdily vleklé zdravotní problémy. „Pral se s imunitou, šel z nemoci do nemoci. Z jedné se vyléčil, druhá ho skolila. To období ho přibrzdilo. Teď je ve stadiu, kdy se musí dotvořit. To je období, které se nesmí uspěchat. Potřebuje ještě tak dva roky,“ odhaduje Petr Mašlej, někdejší ligový hráč Baníku, dnes šéf mládežnického úseku.
„Je pracovitý. Co mu trochu chybí, to jsou ostřejší lokty. Je to introvert,“ charakterizuje Mašlej talentovaného baníkovce. „Má rychlost a dynamiku. K tomu i pracovitost. To jsou důležité předpoklady. Ale jeho kariéru ještě může ovlivnit řada faktorů,“ míní Mašlej.
A René Bolf dodává: „Těším se, že bude za Baník střílet góly. Nebo je aspoň připravovat spoluhráčům.“
