Nikdy Příbram neodepisujte! Tým trenéra Josefa Csaplára prohrával na Bohemians a po vyloučení Karla Soldáta dohrával v deseti, přesto šel do vedení a nakonec vyválčil remízu 2:2. „Chybí nám kvalita a lehkost, ale kluci zase ukázali velký morál,“ řekl Csaplár. Jeho tým zůstává mezi nejhorší šestkou FORTUNA:LIGY, ostřílený kouč přesto tvrdí: „Ze svých nároků na líbivý fotbal nikdy neslevím.“
Když jste po zápase přišel na tiskovku, zhluboka jste si oddechl. Ulevilo se vám, že máte po divokém průběhu aspoň bod?
„Je zasloužený a šťastný. Celou dobu ukazujeme velký morál a stavěli jsme na tom i proti Bohemce. Z pohledu lidského přístupu a mentality mých hráčů klobouk dolů, ale…“
Ale?
„Chybí nám kvalita a lehkost, kterou jsme dřív byli schopní ukázat. Jenže je to těžké: já to počítal a zjistil jsem, že nám v Matouškovi a Slepičkovi odešlo nějakých 64 procent gólů a nahrávek. Chybí hlavně Míra Slepička: otec, který je schopen pohlavkovat. Těší mě, že jsme to proti Bohemce i v deseti pořád hrnuli dopředu, ovšem schází nám víc kvality.“
Přesto jste i v deseti dokázali jít do vedení. Čím si to vysvětlujete?
„Já říkal, že nejhorší je vedení 2:0 v poločase, což se pak trochu proslavilo. Víte, v okamžiku, kdy prohráváte 0:1, nejste v zátěži a nemáte co ztratit. Zato Bohemka hrála doma a měla o co přijít. Jak už jsem zmínil, naši hráči ukázali morál a zvládli to mentálně. Proto máme aspoň bod.“
Trefili se sváteční střelci: Ibrahim Keita skóroval v české lize poprvé a Radek Voltr po roce. Co vy na to?
„Asi děláme zázraky, vytáhli jsme další zajíce z klobouku. Oběma klukům to přeju, jsou to velcí pracanti. Ale mají to se mnou těžké, jako třeba Katidis. Když ho střídám, povídám mu: Ty vole, jsi cizinec, bereš velký peníze a musíš hrát líp než ostatní. Proto to přeju tomu Keitovi, který hrával i za juniorku.“
Kdyby základní část ligy skončila už teď, Příbram bude hrát ve skupině o záchranu. Nebudete kvůli tomu slevovat ze svých nároků na ofenzivní fotbal za každou cenu?
„Nikdy jsem neslevil a ani teď to neudělám. Lidi namítají: Vždyť na to nemáte hráče. Ale já na to přece nikdy neměl hráče! Ani v Liberci, ani ve Slavii. Jaký chce český fotbal důkaz, že může hrát koukatelný fotbal, když to Csaplár dokáže v Příbrami? Říkám hráčům: Kluci, užívám si, že jste takoví, jací jste. Užívejte si to taky. Takže jsem nikdy neslevil, ani když jsme minule jeli do Plzně bez pěti hráčů základu.“
Vážně ne?
„Můžu to vzít trochu zeširoka?“
Prosím, trenére.
„Říkám tomu smrtelné tóčo českého fotbalu. Začnete sezonu nádherně, pak se několikrát prohraje a najednou se začne tvrdit: Nemáme na to hráče, nehrajte si na fotbalisty. Vrátíte se k antifotbalu a začne se vám dařit. Klasika! Kolikrát jste v Česku slyšeli, že teď musíme nutně urvat body?“
Skoro každý týden.
„Pak se ptám: Do prkenné podlahy, kde ten fotbal je? Bohužel je to stejné v dorostu i žácích. Tady máte raritu, která vám řekne: Já vám na to kašlu. Pokud u mě budete mít syna, neslevím. Omlouvám se, jestli jsem vás zdržel. Máte materiál aspoň na tři články, ne?“
