Jedním z pozvaných na Mezinárodní konferenci Mosty v Centru pohybové medicíny v Praze pořádané Českou trenérskou akademií ČOV byl také Tomáš Paclík, majitel a prezident Viktorie Plzeň, jenž v rámci panelové diskuze pohovořil na téma Jak se řídí velký klub. „Jsem u zásadních rozhodnutí, mám právo veta,“ pronesl úspěšný byznysmen.
O generálním řediteli Adolfu Šádkovi
„Před devíti lety jsem příchodem do Viktorie našel a zároveň koupil člověka, na něhož se mohu ve všem absolutně spolehnout. Také jsem zjistil, že pan Šádek pracuje skoro stejně tvrdě jako já v době, kdy mně bylo stejně jako jemu. Díky tomu je moje důvěra k němu tak silná, že mu nechávám volnou ruku prakticky ve všem. Potřeboval bych víc Adolfů Šádků. Vyhovuje mi pracovat se silnými osobnostmi. Mám jich spíš nedostatek. Často dochází k obrovským střetům, někdy až k fatálním, což mi ale vyhovuje, protože jen s takovými lidmi něčeho dosáhnete. Řídím několik malých firem – řekněme rodinného charakteru – a kdybych v nich měl víc lidí, jako je pan Šádek, bylo by to ideální.“
O filozofii vedení firmy
„V ostatních firmách, které řídím osobně, je ego nesmírně důležité, protože člověk musí být sebevědomý. Zároveň se musí umět podřídit celku, bez toho nic nefunguje. Své lidi zásadně nikdy nechválím, to je podle mě zbytečné, za to je platím. Říkám jim jen, co dělají špatně. Víte, já nemám ambici být dobrým šéfem. Celá má práce je založená na komunikaci, ale co je pro mě naprosto klíčové, dodržovat slovo. Jestliže ho někdo poruší, možná dostane další šanci, ale už s ním nikdy dobrovolně pracovat nebudu.“
O řízení Viktorie Plzeň
„Viktorku fakticky neřídím, myšleno operativně. Mám tam člověka, kterému bezvýhradně důvěřuju. Pana Šádka hodnotím podle výsledků, nic jiného mě nezajímá. Obecně se snažím předávat ostatním to nejlepší ze sebe. Mé know how je jednoduché: tvrdě pracovat. A to po lidech vyžaduji, to jim nepředávám. Samozřejmě i ve Viktorii. Přitom chybuji několikrát denně, ale snažím se chyby neopakovat. Co je náš největší úspěch? Nebudu mluvit o Realu Madrid, ani o pěti titulech, naším největším úspěchem je, že to trvá tak dlouho. Rád bych, aby to ještě nějakou dobu vydrželo. Nejsem expertem v oboru. Kdybych si to myslel, byl by to můj konec. Naštěstí to nehrozí. Ve fotbale je to těžké, rozumí mu každý. Jakmile si ale majitel začne myslet, že tomu rozumí – a takový jeden v Čechách je, jenž to o sobě i rád říká – tak… Já jím ale rozhodně nejsem. Na řízení Viktorky mám lidi, ale u zásadních rozhodnutí jsem. O nákupu hráčů rozhodujeme zásadně kolektivně, byť mám právo veta. Mohu říct, že peníze na transfer nedám.“
O financích v českém sportu
„Mám jednu nevýhodu, z které jsem udělal svoji výhodu. Peněz mám totiž vždycky o něco méně, než potřebuji. Proto zaměstnance vždy platím méně, než si opravdu zaslouží, a tudíž u mě zůstávají jen ti nejcharakternější. Víte, český profesionální fotbal je totálně podfinancovaný, ostatně jako celý český sport. Když se ale chcete někam dostat, lidé musí za relativně málo peněz dosahovat kvalitních výsledků. To se nám ve Viktorii daří.“
O propojení sportu s byznysem
„V podnikání jsem se naučil z vlastní slabiny udělat svoji přednost. Identifikuji svoji nejslabší stránku, snažím se ji zlepšit a docela mi to vychází. Tohle přesně propojuje z mého pohledu sport s byznysem.
Plzeň rozhodně není nejbohatší český klub, dokonce nepatříme ani do skupiny těch nejbohatších. Ale právě ze slabší stránky děláme tu silnou, protože si chceme sportem vydělat. Jde o velmi silný motivační prvek, který nám v Plzni funguje už devátým rokem.“
Proč je Plzeň úspěšná
„Nebudu mluvit o Pavlu Vrbovi , ale spíše obecně. Nesouhlasím s panem Jiřím Kejvalem (předseda ČOV), že po našich trávnících běhá deset Pavlů Nedvědů a my o nich nevíme. To bych musel Vrbu vyhodit, že je ještě nenašel. Náš úspěch je založený na tom, že fotbal dělají trenéři a hráči. Proto je kabina a realizační tým pro nás vždy na prvním místě. Když jsem do Viktorky přišel v roce 2010, měla obrovské problémy. První věc, kterou jsme udělali, bylo doplacení dluhů. On by vám řekl asi každý, že takto se to má dělat. Ale jedna věc je to říkat a tou druhou je to udělat. Náš úspěch je založený právě na této filozofii: co řekneme, to také uděláme.“
Související články
