Důležitý člen mistrovského týmu. Když záložník Lukáš Masopust v zimě do Slavie přišel, ještě se vzpamatovával z nepříjemného zranění. Bojoval i s nervozitou. Jenže pak se rychle chytil, přesvědčil náročného trenéra Trpišovského, nastupoval v nejvýznamnějších zápasech a užíval si báječné jaro červenobílých, po němž má hned několik nezapomenutelných zážitků. Nejen o nich vypráví v rozhovoru pro iSport Premium.
Upoutá vás rychlostí a pracovitostí. Slávistického záložníka Lukáše Masopusta vidíte po trávníku pořád svižně běhat. Fotbal miluje a je mu jedno, jestli si jde zakopat s kamarády z Božejova, nebo proti němu stojí hvězdy Chelsea či brazilské reprezentace, jako se mu to poštěstilo teď na jaře.
„Chci pořád vyhrávat,“ vykládá upřímně.
Taky na sobě vleče nálepku paliče, hráče, který umí zahodit ledacos. „I možná proto jsem pořád v Česku. Kdybych byl produktivnější, byl bych třeba jinde,“ říká smířlivě fofrník červenobílých. Uplynulá sezona mu ale vyšla parádně. Po zimním přestupu z Jablonce do Edenu se svižně začlenil do sestavy, pomáhal armádě trenéra Jindřicha Trpišovského k double i pohádkovému tažení Evropskou ligou, začal si budovat pozici v národním týmu. Zároveň se těší na nové výzvy, v té nejbližší se pokusí se Slavií probít do Ligy mistrů.
Začnu otázkou, kterou teď dostávají hráči Slavie často: Mohla být tahle sezona lepší?
„Mohla být lepší, kdybychom v Evropské lize postoupili přes Chelsea. Ale musíme stát pořád nohama pevně na zemi. To, co se nám povedlo proti Seville, se nám už nemusí do konce života podařit a Slavia na to může čekat desítky let. Povedl se nám malý zázrak. Sezona byla fantastická.“
Co vás však napadlo na konci podzimu, kdy jste byl zraněný po ošklivém zákroku Jána Ďurici?
„Je to takový paradox. Dvakrát jsem přestupoval a v obou případech jsem byl v tu dobu zraněný. Ale v tu chvíli by mě nenapadlo, že by se sezona mohla takhle vyvinout. Na druhou stranu, než se mi stalo to zranění, měl jsem docela formu. Přestup jsem však neřešil a určitě bych nebyl špatný z toho, kdyby nakonec nevyšel. Chtěl jsem být hlavně zdravý a pak jsem si říkal, ať se děje vůle boží.“
Nebál jste se, že by vás tohle zranění mohlo vyřadit na delší dobu? A co jste si říkal, když jste Ďuricův zákrok viděl zpětně na videu?
„Bál jsem se, to je jasné. Hlavně jsem měl obavy, že by to mohl být křížák, což naštěstí nebyl. Na videu to vypadalo hnusně.“
Mluvil jste poté s Ďuricou?
„Kluci mi říkali, že mě hned po zápase hledal v kabině, aby se mi omluvil. Večer mi psal, že se omlouvá, že to nechtěl. Myslím, že mě opravdu nechtěl trefit, já jsem těsně před ním šlápnul a on do mě vletěl. Nemyslím, že by v tom byl z jeho strany úmysl.“
Jak jste pak o možném přesunu do Slavie přemýšlel?
„Chtěl jsem jít. Slavia hrála prvního fleka, Evropskou ligu, měla jiné priority a jiné možnosti než Jablonec. Tam jsem měl hodně dobrou pozici a bylo mi jasné, že ve Slavii bude obrovský tlak na výkon, na výsledek, konkurence,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
