Patří k nejnáročnějším trenérům v Česku, s jeho metodami slaví Slovácko úspěchy. I Martin Svědík (47) však nejen z vlastní zkušenosti dobře ví, že se zátěž musí dávkovat. Nabitý program minulé sezony totiž přináší úskalí (tématu se podrobně věnujeme ZDE>>>). Proto se kouč celku z Uherského Hradiště obklopil týmem specialistů.
Jak jste musel upravit svou práci, aby hráči v náročném programu poslední doby nejeli „přes závit“?
„V dnešní době jsou hodně důležité přístroje, kterými hráče detailně sledujeme. Spolupracujeme se společností Catapult i s Fakultou tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Teď v létě jsme třeba my trenéři hodně konzultovali, abychom zátěž dobře namixovali a nepřehnali ji. Museli jsme o dvacet procent z našich normálních dávek ubrat, protože když kluky přetrénujete, už je nedáte do normálního stavu. Nechtěli jsme je zavzdušnit.“
Takže méně je někdy více?
„V tomto ohledu to stoprocentně platí. Navíc se jako správné rozhodnutí ukázalo i to, že jsme s kondičním trenérem i fakultou konzultovali výsledky, které nám na začátku vyšly celkem špatně. Hlavně se to projevovalo u kluků, kteří prodělali covid. Teď jsme se dostali do normálu, i poslední zápas už ukázal, že jsme kondičně připraveni dobře. Jen najít herní pohodu.“
V předchozím ročníku bylo rekordně zranění: 266, z toho nově nejvíc bylo svalových. Jak jste to sledoval?
„Člověk to sleduje spíš u vás v novinách, s kolegy si v rámci strategie takové věci moc neříkáme. (úsměv) Naštěstí zrovna my musíme zatím zaťukat, protože se nám svalová zranění nehromadí nějak hojně. Vše je v normálu. Dochází k tomu až ve chvíli, kdy se kumuluje zátěž.“
Plus covid.
„Máte pravdu, v souvislosti s covidem se nám objevily dva nebo tři případy, kdy začaly kluky zlobit achilovky. I na to jsme ale byli od specialistů upozorněni.“
Rovněž se zkrátila doba rekonvalescence...
„Když se uspěchá svalové zranění, hráč pak dostane nálož a zatíží se, tak je zle. Buď se mu to obnoví, nebo vyleze jiné slabší místo. Například mám zkušenost osobní, ale i od dalších kluků, že po zranění vazů v koleni pak bývá spousta svalových problémů na druhé, odrazové noze. Protože je přetěžována. Když k nám přišel Honza Kliment, na začátku s tím měl problémy. Michal Tomič taky. Sám jsem prošel třinácti operacemi, takže se tomu snažím předcházet.“
Jak se díváte na program této sezony? Vidíte nějaká rizika?
„Beru to tak, jak to je. Asi je takový režim nutný, skočil nám do toho covid, takže jsme byli vůbec rádi, že hrajeme. Pauzy byly extrémně krátké, hrálo se dlouho, brzy se začínalo. Nezbývá nám nikdy nic jiného než to vzít, ale já osobně bych chtěl aspoň jednu pauzu delší.“
Aby si odpočinula i hlava, že?
„Samozřejmě, to vidím i u nás trenérů. Sice máte čtrnáct dnů dovolené, na tři až pět úplně vypnete, ale pak vám hlava stejně pořád jede. Přemýšlíte, jaké vyjdou posily, jak složíte kádr, přípravu, děláte plány... Hráči by taky potřebovali aspoň tři týdny na totální relax. A to se nebavím o těch, co byli na EURO, ti to mají extrémní.“
Co je stěžejní pro to, aby tým zvládal „anglické týdny“? Odpovíte klasicky, že šíře kádru?
„Ano, a kromě šíře kádru řeknu i jeho kvalita. Slavia, Sparta a tyto týmy mají oproti ostatním výhodu, protože dokážou postavit dvě skoro stejně kvalitní jedenáctky. V dalších klubech je to problém. Když máte anglický týden s dvakrát vloženou středou za sebou a pak najedete na klasický režim, myslím, že je to jakžtakž v pohodě. Stejně tak, kdyby se hrálo ob jednu středu. Ale když se to teď nahromadilo, bylo toho už strašně moc. Takhle zničené kluky po zápasech jsem ještě neviděl, to bylo fakt hodně špatné.“
