V dějinách Bohemians to dlouho byla nedostižná meta, na kterou se dostal až Josef Jindřišek. Jednačtyřicetiletý kapitán „klokanů“ a přírodní typ, jenž jako kluk platil i za skvělého běžkaře. „300? To číslo se mi líbí, ale nedělám si fajfky. Žiju přítomností,“ říká v rozhovoru pro deník Sport nejstarší hráč FORTUNA:LIGY. Mimochodem, možná je to jeho poslední jaro ve velkém fotbale.
Pochází ze sedmi dětí, doma v Plavech mívali suchý záchod a voda se ohřívala na kamnech. Malý Josef Jindřišek v drsném kraji pod Jizerskými horami střídal běžky s fotbalem, první kožené kopačky dostal od trenéra Zdeňka Bryscejna. A ještě jako teenager málem skončil. „V jabloneckém dorostu jsem nehrál a chtěl jsem se na fotbal vykašlat. Pomohl mi až návrat k mému ročníku,“ vzpomíná Jindřišek. Skoro čtvrt století nato je z něj rekordman Bohemians v počtu ligových startů, minulou sobotu v Teplicích navíc jako první v historii vršovického klubu dosáhl na magickou kótu 300.
Na čísla si moc nepotrpíte, ale tohle s vámi mohlo zacloumat. Nebo ne?
„Tři sta se mi líbí víc než 295, což byl v únoru můj nový rekord, kterým jsem přeskočil pana Prokeše. Být první Bohemák s třemi sty ligovými zápasy je fajn, tolik startů za jeden klub se povede málokdy. Je to pro mě ještě hezčí než mít dohromady 400 utkání v první lize.“
Zatím jich máte 391, v historickém pořadí samostatné české ligy jste desátý. Pod vámi jsou Marek Kulič, Pavel Verbíř či Jozef Weber.
„Ke všem jsem vzhlížel. Ani nevím, jestli do téhle společnosti úplně patřím. Mára Kulič byl super střelec, s Pavlem Verbířem jsme se viděli o víkendu v Teplicích a Jožka Weber? S ním jsem hrával v Jablonci a pak mě trénoval v Bohemce. Ještě bych zmínil jedno jméno: Milan Petržela. Přeju mu, aby stihl pětistovku a předtím překonal československý rekord Jardy Šilhavého.“
Není to nereálné, zbývá mu patnáct zápasů. Ale zpátky k vám: na jaká čísla jste si myslel, když jste v zimě 2009 přišel do tehdy druholigových Bohemians?
„Já si nikdy extra mety nedával, zvlášť na začátku. Neměl jsem žádná očekávání, statistiky jsem zběžně začal sledovat, až když se blížil bohemácký rekord. Lidi kolem mě mi to připomínali a dělal jsem na to téma několik rozhovorů. Nešlo před tím utéct.“
Můžeme na chvíli vzpomínat?
„Beze všeho.“
Začněme u vašeho prvního prvoligového zápasu v zelenobílém dresu Bohemians: 27. července 2009 jste doma remizovali 0:0 s Brnem. Byla to pondělní dohrávka.
„To už je skoro třináct let… Ve vzpomínkách mám ne mlhu, ale rovnou tmu. Odehrál jsem celých devadesát minut?“
Odehrál. Pojďme dál, k vašemu prvnímu ligovému gólu za Bohemians. Devatenáctého srpna 2013 jste v Ďolíčku otevřel skóre proti Slovácku (1:1). Pořád tma, nebo se už rozednívá?
„Tohle si pamatuju výborně. Než Radek Šírl kopl trestňák, říkal jsem mu, ať to dá na zadní tyč. Já tam byl a hlavou jsem to uklidil do brány.“
Čím to, že jste na první ligový gól za „klokany“ čekal čtyři roky?
„Bylo to dané mojí pozicí, jako pravý obránce jsem se tolik nedostával do zakončení. Hodně tomu pomohl kouč Weber, který mě dal na defenzivního záložníka. Postupem času jsem se navíc posunul v hierarchii penaltových exekutorů, ze začátku jsem na to neměl nárok.“
A co stý zápas? Osmého listopadu 2013 jste hráli 1:1 na Dukle, v té sezoně jste se skoro do poslední chvíle klepali o záchranu.
„Doma na schodech mám památeční fotku s panem Panenkou. Já v ruce držím dres s číslem 100 a Tonda s pětašedesátkou. Zrovna měl polokulatiny.“
Pojďme k vašemu utkání číslo 200. Desátého března 2018 jste prohráli 0:1 na Slovácku.
„Ale celkově jsme skončili sedmí, byla to jedna z mých lepších sezon v Bohemce. V dalším zápase doma fanoušci roztáhli choreo s mým dresem a transparentem Pepo, díky! To mě zahřálo.“
Nebyl to jubilejní zápas, přesto nemůžeme vynechat váš životní gól, díky kterému se Bohemians na jaře 2019 vyhnuli baráži. Je to motivace i pro letošek, kdy se znovu perete o záchranu?
„Jasně. Od té doby všichni víme, že i když je situace hodně špatná, s trochou štěstí se z toho dá vybruslit. Tenkrát před třemi lety jsme nevyhrávali, ale ten gól všechno zlomil a vykoupil nás. Letos se to může zopakovat – a rozhodující gól může dát kdokoliv. Nejen já.“
Zbývá nám ještě sobotní třístovka v Teplicích.
„Budu si ji pamatovat jako remízový zápas. Bohužel. Dvakrát jsme vedli, ale stejně jsme nevyhráli. Kdo ví, třeba nám na konci pomůže i tenhle bod. Mimochodem, tohle je moje další meta: pomoct Bohemce k záchraně.“
Jsou to velké nervy? Tabulka je našlapaná.
„Čím jsem starší, tím víc to prožívám. Skupina o záchranu je hodně zamotaná, zvlášť po prvním kole a výhře původně předposledních Pardubic v Jablonci. Na tabulku je hezčí pohled, protože už nejsme předposlední, ovšem ještě nás čeká velká šichta. Hodně důležitý bude nedělní zápas doma s Pardubicemi. Nerozhodne, ale napoví.“
Držíte palce druholigovému béčku Sparty, aby skončilo na druhém nebo třetím místě, a z první ligy spadl do baráže jen jeden tým? Čtyři kola před koncem jsou sparťané o skóre třetí.
„Bylo by pěkné, kdyby Sparta takhle pomohla, pak by čtrnácté místo v lize nebyl takový průšvih. Takhle to určitě nevidím jen já, ale i další lidi nejen od nás z Bohemky.“
Cítíte v posledních zápasech progres? Máte pevnější obranu než na podzim a pravidelně bodujete, škoda jen víc než dvouměsíční série bez výhry.
„Je pravda, že se dlouho nic nedělo a pořád jsme se potápěli. Teď střílíme víc gólů, ale pořád nás sráží chyby. Nezlepší se to lusknutím prstu, musíme jezdit po zadku jako v posledních zápasech.“
Došlo na vaše zimní slova o tom, že se hodíte každému trenérovi? Pravidelně vás staví i Jaroslav Veselý, jenž před měsícem povýšil z pozice asistenta odvolaného Luďka Klusáčka.
„Sešlo se víc věcí, třeba další hráči na mém postu jsou zranění. Pokud mě trenér ze sestavy vyndá, budu ostatním držet palce a pomůžu jinak, třeba v kabině. Potřebujeme makat jeden za druhého, což platí i pro mě.“
Ještě k vašim statistikám, kterými jsme začali: kolik zápasů za Bohemians ještě přidáte?
„Minimálně ty, které nás čekají do konce sezony. Budoucnost jsem zatím s klubem neřešil, mám v hlavě jen záchranu. V jednačtyřiceti už v rámci ligy nikam neuteču.“
Delší dobu se mluví o tom, že tohle ligové jaro může být vaše poslední. O to víc se snažíte, abyste se neloučil sestupem?
„Přesně tak. Chci, aby to dobře dopadlo. Kdybychom spadli, byla by to kaňka, ale třeba by se za rok zase postoupilo. Každopádně pevně věřím, že se zachráníme, děláme pro to maximum.“
Lámou vás z divizních Velkých Hamrů, abyste s ligou skončil a šel k nim? Nemáte to z domovských Bohdalovic daleko.
„Zhruba pět set metrů. Ne, že by mě vyloženě lámali, ale víme o sobě. Je příjemné, že kdybych v létě odešel z ligy, neskončil bych s fotbalem úplně. Ale tohle jsou zatím předčasné úvahy, teď mám prioritu zachránit Bohemku.“
