Tenhle krok za kulisy se povedl. Díky Martinu Dostálovi a jeho vtipným videím fanoušci Bohemians vědí o soustředění „klokanů“ v Rakousku skoro všechno. Jak hráči regenerují, jak tráví volný čas, jak jim v hotelu (ne)chutná… „Děláme to s nadsázkou, abychom bavili sebe i diváky,“ vypráví defenzivní univerzál o seriálu Döstyreich, jehož jméno kombinuje Dostálovu přezdívku a německý název Rakouska. Řeč bude i o povedené přípravě: vršovický tým vyhrál zatím všechny testovací zápasy.
S natáčením videí z rakouského soustředění jste začali už loni. Jak to vzniklo?
„Po prvním dnu loňského soustředění s tím přišel náš tiskový mluvčí Petr Koukal. Je to skvělý způsob, jak fanouškům přiblížit dění na kempu. Před rokem se nám to dařilo a rozhodli jsme se v tom letos pokračovat. Snad jsme i trochu lepší než loni.“ (usmívá se)
Baví vás role průvodce videí? Umíte rozesmát i na tréninku: před spoluhráči jste tvrdil, že je vám jednadvacet, ačkoliv jste skoro o dvanáct let starší.
„Řekl jsem to proto, že se na těch jednadvacet cítím. Ale teď vážně… Nejsem úplně bavič číslo jedna, v kabině k dobré náladě přispívá každý. Nebyl jsem ve škole třídní šašek, ovšem s projevem před kamerou nemám problém. Jak jsem říkal: děláme to s nadsázkou, která k tomuhle žánru patří. Videa posouváme do legrace, není to seriózní věc jako například pozápasové rozhovory.“
Hádám správně, že při natáčení není nouze o komické momenty?
„Těch je! Třeba jednou se našemu mluvčímu špatně couvalo s kamerou v pantoflích a museli jsme to jet znovu. Většinou se to snažíme natočit hned napoprvé, protože při dalších pokusech už video nemá takovou autenticitu. Navíc se vždycky chceme vejít do dvou minut: kdyby ten formát byl delší, nemuselo by to lidi tolik bavit.“
Mimochodem, co vy a kamera? Je to pro vás jen momentální zpestření, nebo se před ni postavíte i po kariéře?
„Že bych byl herec jako Eric Cantona? To asi ne, musíte mít velký talent a hodně na sobě pracovat. Nejde skončit s fotbalem a rovnou začít hrát, stejně tak to nefunguje ani opačně. A televizní expert? Fotbal dělám celý život a na sto procent u něj chci v nějaké pozici zůstat. Na jaře jsem dostudoval trenérské áčko, takže pokud ze mě bude kouč, funkcionář nebo případně expert, budu rád. Ale zatím jsem hráč a doufám, že to takhle bude ještě spoustu let.“
Zpátky k videím ze soustředění: je těžké každý den vymýšlet témata, nebo si vás nacházejí sama?
„Z 99 procent to jde samo. Nic si nemusíme vymýšlet, události ze soustředění se dají shrnout v pohodě. Nestresujeme se, jde to hladce.“
Na začátku soustředění jste kritizovali jídlo na hotelu a naoko vyhlásili konkurz na nového kuchaře. Vážně to bylo tak hrozné?
„Slabší to bylo jen první den, ovšem brzy se to vyřešilo. Nemáme s sebou pana Pohlreicha, který by nám vyvářel, ale ani se nikde nemusíme dojídat.“
V šestém dílu Döstyreichu jste fanouškům představil klubovou legendu Davida Bartka u šipek. Taky je hrajete?
„Jsem jen pasivní divák. Na přelomu roku se podívám na mistrovství světa – a dost. Nicméně David je velký šipkař a odráží se to i na jeho tetováních, na jednom z posledních je terč. Strhnul k tomu pár dalších kluků a v létě navíc přišel Adam Jánoš, který mastil šipky už v Boleslavi a Baníku.“
A jak to bude s tím titulem, o kterém jste mluvil před nastoupeným týmem?
„Nabízí se říct: proč ne? Nemyslím, že bychom měli mít malé cíle. Na konci minulé sezony se nám dařilo, skončili jsme sérií pěti zápasů bez porážky a zachránili se. Můžeme zkusit vyhrát třeba pohár, na jaře jsme byli třicet vteřin od postupu do semifinále.“
Pravda, v závěru čtvrtfinále s Hradcem Králové jste měli pech.
„Můžeme se inspirovat třeba Slováckem, což je menší klub jako my a teď bude podruhé za sebou hrát v Evropě. Na to, abyste měli malé cíle, je kariéra profesionálního sportovce příliš krátká. Já navíc v dospělém fotbale ještě nic nevyhrál.“
Přiživuje váš optimismus nadějná příprava? Z dosavadních čtyř přáteláků jste vyhráli všechny.
„Takhle jsme nastavení od trenéra Veselého: pokud to jde, pojďme vyhrávat. Pocit vítězství je nenahraditelný, ovšem to nejdůležitější přijde až v lize. Před začátkem sezony máme ještě dva zápasy, které nás můžou zase o kousek posunout. Za předchozí čtyři výhry jsme rádi, ale zůstáváme nohama na zemi.“
