Jindřich Trpišovský využíval celou svou trenérskou kariéru ve Slavii rozestavení 4-3-3 s vysoko postavenými beky, kteří se pohybovali na hraně soupeřovy ofsajdové linie. Fyzicky silní krajní beci jako Bořil či Coufal běhající nahoru dolů patřili ke Slavii stejně neodmyslitelně jako trenérova kšiltovka. Konec letošní podzimu však nabídl výrazně jiný obrázek. Jak Trpišovský změnil svou strategii a proč měla tato změna velmi pozitivní efekt?
Trenér Trpišovský ustoupil během svého angažmá ve Slavii z formace 4-3-3 s velmi ofenzivními krajními beky jen vzácně. Využitím diamantu překvapil Inter Milán (1:1), při slavné výhře nad Sevillou (4:3) zvolil tříobráncové rozestavení a diamantem chtěl překvapit také Arsenal (0:4), ale celkem jich bylo opravdu jen pár.
Letošní podzim byl však výrazně odlišný. Z posledních deseti soutěžních zápasů mimo Mol Cup využil Trpišovský dokonce sedmkrát jinou variantu než obvykle. Dvakrát sáhl po rozestavení 3-5-2 a pětkrát využil variantu na pravém beku s Masopustem, který se stahoval vedle stoperů a při hře s míčem tvořil tříčlennou prvotní linii slávistického postupného útoku.
Variantu s Masopustem jakožto třetím stoperem využil Trpišovský poprvé v srpnové odvetě play off Evropské konferenční ligy proti Rakówu (2:0), podruhé při náročném duelu na půdě Slovácka (1:1).
Pro pochopení taktického manévru je třeba porozumět problémům Slavie během letošního podzimu. Tím největším byli rozhodně stopeři. Na hru slávistických stoperů jsou ve způsobu hry trenéra Trpišovského kladeny velké požadavky – musí konstruktivně rozehrávat, agresivně držet vysokou obrannou linii a zároveň nechybovat. Jedná se o velmi složité úkoly, které zvládne jen malý počet stoperů.
Eduardo Santos či Kačaraba však dělali velký počet chyb, zejména prvně jmenovaný sklidil za své výkony hlasitou kritiku. Soupeři o této slabině velmi dobře věděli a na stopery „sešívaných“ vyvíjeli tlak dlouhými míči a po vyčkávání v bloku chodili do rychlých protiútoků.
První problém s dlouhými míči vyřešil Trpišovský snížením obranné linie a méně intenzivním presinkem, druhý již zmiňovanou taktickou změnou.
Slavia byla v polovině podzimu v defenzivě velmi zranitelná, dvě zásadní taktické změny vedly ke zlepšení.
Trenérský štáb Slavie zřejmě nechtěl úplně opustit rozestavení 4-3-3 a zároveň potřeboval tým lépe zabezpečit proti brejkům soupeře pomocí tříčlenné prvotní linie, a tak zvolil využívání pravého obránce jakožto třetího stopera při hře s míčem. Díky této variantě byli slávisté lépe zabezpečení po ztrátě míče.
Ideálním kandidátem na takovou roli byl Lukáš Masopust, kterému schází lepší řešení ve finální třetině a zároveň disponuje nadstandardní defenzivou. Pozici křídla většinou zaujal David Douděra, kterému držení lajny vyhovuje.
Bývalý hráč Mladé Boleslavi či Dukly se tím pádem pohyboval ve velmi podobných prostorech, jako kdyby nastoupil o pozici níž. Nová varianta fungovala velmi dobře.
Masopust vedle stoperů přinesl větší zajištění obrany a Douděra mimo jiné otevíral místo v pravém meziprostoru (prostor mezi pravým krajem a středem hřiště) pro ofenzivního záložníka Lingra nebo z hloubky nabíhající střední záložníky. Tyto náběhy někteří soupeři jako například Sparta nedokázali zachytávat.
Závěrečná podzimní utkání se již hra Slavie vrátila na požadovanou úroveň a obě důležité změny vedly k výraznému zlepšení chatrné obrany.
Využívání krajního obránce jakožto třetího stopera není ničím novým, ve světě můžeme vidět tento prvek velmi často. Do Česka však přichází světové trendy velmi pomalu a tento taktický prvek není žádnou výjimkou. Odstartuje Trpišovský mírnou taktickou revoluci?
