V Olomouci, krásném univerzitním městě, by chtěl žít a pracovat snad každý, jen Mojmír Chytil by radši do Prahy. Jenže to nejde. Zatím. Proč je jeho přestup ze Sigmy do Slavie tak zapeklitý, a může se vůbec ještě povést? „Sešívaní“ mezitím svěří pozici útočníka Micku van Burenovi a Václavu Jurečkovi tím spíš, když jiná posila Emmanuel Yeboah neprošel zdravotní prohlídkou a vrací se zpátky do Kluže. A bude se sledovat, jestli se během zimy stav věcí přece jen nezmění.
Jsou zhruba dva týdny do konce loňského listopadu, Mojmír Chytil si užívá nejlepší chvíle své kariéry. K šesti ligovým gólům a třem pohárovým přidává ještě tři reprezentační jedním vrzem v zápase s Faerskými ostrovy. Tou dobou už je v přímém kontaktu se Slavií a celkem rychle se s jejími zástupci domlouvá na podmínkách.
V lednu přestoupí. Chce to on, přeje si to i jeho manažer Pavel Paska. Jen dva lidi se příčí, od nich se to ale dá čekat.
Trenér Václav Jílek se těší z toho, že s mužstvem vyhopsal tabulkou až na čtvrté místo, čemuž by sám někdy po šestém kole, kdy měla Sigma čtyři body, asi moc nevěřil.
Sportovní manažer Ladislav Minář zase poukazuje na to, že i přes krásné podzimní umístění visí taky jen čtyři body nad skupinou o záchranu, že liga je dramaticky vyrovnaná a je rozumné dávat si pozor na případný propad. A že Mojmír Chytil je důležitou postavou mužstva, které by jeho odchodem hodně oslabilo.
Už v listopadu proto jasně říká: „Chci náhradu!“
Je ochoten se domluvit, a to mimochodem platí i pro dnešní dny, za tohoto předpokladu – 25 milionů rovnou, pět na bonusech, patnáct procent ze zisku
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
