Mladá Boleslav za něj v zimě zaplatila druholigovému Prostějovu nižší jednotky milionů korun, teď má Vasil Kušej zhruba desetinásobnou cenovku. Zájemce o třiadvacetiletého útočníka by musel pořádně přitlačit, zvlášť pokud by se jarní ligové kometě povedlo EURO U21 v Gruzii. „Jsem nervózní z pondělní nominace, každý den se klepu. Upřímně kvůli tomu moc nespím,“ usmívá se Kušej ve velkém rozhovoru pro iSport Premium, kde rozebírá spolupráci s Markem Matějovským, sebevědomí i nový pořad iSkaut na iSport TV, kde byl právě drobný rychlík tématem druhého dílu.
Když si člověk v hlavě promítne vaše jaro, co se týče minutáže, výkonů i čísel, a vzpomene na zimní přestupové tahanice, Mladou Boleslav jste nakonec asi vybral správně.
„Když se za vším zpětně ohlédnu, bylo to asi nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl udělat. Potvrdilo se mi, že první pocit je důležitý. Stál jsem si za ním. I když tam byly různé výměny názorů, zvraty, jednání, tak jsem vděčný za to, jak to dopadlo.“
Dělali jsme spolu rozhovor v lednu krátce po přestupu, tehdy jste měl z premiérové prvoligové štace navzdory povedenému podzimu v Prostějově velký respekt. I s ohledem na zkušené borce v nové kabině: Marka Matějovského, Milana Škodu, Marka Suchého... Nepřekvapilo vás, jak rychle jste se aklimatizoval?
„Šel jsem na první trénink a byl nervózní jak nikdy. V kabině jsem si sedl vedle Škoďáka, na kterého jsem koukal v televizi, když jsem byl malej. Matějda, Skali, Sucháč... Všichni to byli mí vzorové. A teď jsem byl mezi nimi. Snad poprvé se mi stalo, že jsem se bál, abych vůbec nahrál balon rovně. Po prvních třech trénincích jsem pochopil, že všichni jsou fajn. Matějda se mě hned ujal a pomáhal mi. Hned jsem věděl, že to bude dobrý. Chtěl bych za to klukům poděkovat.“
Předpokládám, že do kolektivu se člověk snáze dostane dvěma vlastnostmi: pokorou a kvalitou.
„Asi jo... Řekl jsem si, že jim musím ukázat, že jsem tady právem, aby mě mezi sebe vzali. Dělal jsem všechno pro to, aby si řekli: Ten nám pomůže. Myslím, že jsem jim to ukázal docela rychle.“
První start proti Brnu jste si připsal jako náhradník a pak jste celé jaro až na poslední dva duely, kdy vás trápilo zranění, zůstal v základní sestavě.
„Trošku jsem se bál, abych stíhal a byl dobře připravený běžecky. Přitom si myslím, že jsem na tom byl díky trenérovi Šustrovi a Polákovi slušně. Nechtěl jsem zaostávat ve fotbalovosti, rychlosti ani síle. Pak jsem přišel do Bolky a všiml si, že sprinterské náběhy mám dobré. Typologicky tam takoví hráči nebyli, proto jsem v tom jakoby vyčníval. Sedlo si to, a když jsem si začal věřit, bylo to lepší a lepší.“
Přišlo mi, že zlom přišel ve druhém jarním kole na Spartě. Sice jste tam v únoru prohráli 1:4, ale navzdory tomu předvedli velmi zajímavý výkon. Do té doby jste byl někdo nový z druhé ligy, od té doby si vás veřejnost začala všímat, protože mistrovi jste s Tomášem Ladrou pořádně zatápěli.
„Když jsem někdy okolo šedesáté minuty poprvé proti Brnu střídal Skaliho a stál jsem při střídání za lajnou, přišlo to na mě. Kámo, je to tady, teď je ten moment, kdy nastupuješ do ligy a plníš sen sobě i tátovi. Cítil jsem, že by to mohlo být dobrý. A hned po zápase za mnou přišel trenér Hoftych, že za týden na Spartě budu hrát v základu, ať se nachystám. Byl to zvláštní týden, přál jsem si, abych nevyhořel. Pak jsem ale vstoupil na Letné do kabiny a zase se to ve mně probudilo. Dneska je tvůj den, ukaž všem, že jsi tady právem. Hvízdlo se do píšťalky, hned to ze mě spadlo a ve třicáté vteřině jsem měl šanci. (úsměv) Opravdu jsem věřil, že je porazíme. Brzy jsme vedli, odehráli jsme tam dobrej zápas, ale pak Sparta ukázala svou sílu. Osobně se mi to ale docela povedlo.“
Při vší úctě ke všem fotbalistům, při debutu vyletí kdekdo. Zafunguje falešná forma, nikdo od vás nic nečeká, všechno lepí. Složitější je výkonnost potvrzovat, mít ji konzistentní, ne?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
