Opora Slavie Bílek: Druhé místo? Veliký úspěch. Ale až jaro ukáže naši sílu
Posílali ho hrát za béčko, nedostával výplatu, jednou nohou byl na odchodu. I takové chvíle prožíval ve Slavii Praha její kapitán a velká opora zadních řad stoper Jiří Bílek. Vydržel však všechno a nyní se společně s ostatními kochá velkým podzimním vzestupem, který posílá červenobílé ze druhého místa do boje o mistrovský titul.
Pro trenéra Jaroslava Šilhavého je kapitán týmu Jiří Bílek základním článkem kolektivu. Oceňuje především jeho morální vlastnosti, vůli nevzdat se a překonávat překážky. Těch za dvaapůlletý pobyt v Edenu musel skutečně zdolat vícero.
Když jste v létě 2014 do Slavie přicházel, bylo to za úplně jiných podmínek.
Neříkáte si, že je až neuvěřitelné, co všechno jste zažil?
„Já do Slavie šel s vědomím, že je to český velkoklub, jeden z nejlepších, který u nás je. Vždycky tomu tak bylo, akorát v té době byly v klubu problémy, o nichž jsem ani pořádně nevěděl. Nevím, proč to neklapalo, nejhorší byly finanční problémy. Co se nyní dokázalo, je strašně veliký úspěch, k němuž pomohli především noví čínští majitelé. Je dobře, že se to stalo.“
Věřil jste, že se všechno zlepší?
„Před dvěma roky jsem nic netušil, já jen měl cíl hrát nahoře, o titul. Slavia se před tím jen tak tak zachránila, ale kádr neměla špatný. Byli tu Martin Latka, Marcel Gecov i Milan Škoda, k nim například Damien Boudjemaa, potenciál tu byl. Věřil jsem, že to půjde nahoru. A šlo to. Každý rok jsme stoupali, za trenéra Miroslava Beránka jsme skončili desátí, další rok za Dušana Uhrina mladšího pátí a teď jsme druzí.“
Loni jste zažil málem úplný propad na dno – insolvenci. Jak dlouhou jste nebrali výplatu?
„Nějaký měsíc to bylo. Někdo si řekl, hrál v německé bundeslize, našetřeno má. Ale nebyly to snadné týdny. Mám rodinu, musel jsem se starat.“
Neuvažoval jsem o odchodu?
„Z těchto důvodů ne, pořád jsem věřil, až naivně, že se to vyřeší, že takový klub jako Slavia nemůže padnout, že se to nestane. Navíc jsem to nemohl ani nijak ovlivnit. Horší moment jsem zažíval po příchodu trenéra Dušana Uhrina, kdy moje pozice nebyla nikterak dobrá. Nenastupoval jsem v základní sestavě, chvíli mi trvalo, než jsem si ji zase vydobyl. Trvalo půl roku, než mě začal brát.“
Co jste dělal, abyste se do základní sestavy vrátil?
„Makal jsem a doufal, že se to zlomí. Jednu chvíli jsem už hodně pochyboval, posílali mě hrát za béčko, to už bylo hodně špatné. Už jsem byl vlastně na všem domluvený s Duklou. Trenér Uhrin ale přestup na poslední chvíli zarazil. Když jsem si myslel, že jsem na dně, najednou se to ale zlomilo a otočilo. Čtyři kola před koncem ročníku jsem se zase dostal zpátky do mužstva. Jsem rád, protože mi Slavia přirostla k srdci.“
Považujete nyní svou kapitánskou pozici za osobní satisfakci? Reprezentační trenér Karel Jarolím vás dokonce povolal do širšího kádru.
„Jednoznačně. Jestli vás někdo ve třiatřiceti letech považuje za hráče, který by byl vhodný pro reprezentaci, tak to je velké ocenění. Vůbec jsem to nečekal. I když to bylo jenom do širšího kádru, mám z toho velkou radost.“
Slavia teď pod trenérem Jaroslavem Šilhavým jede. Co drhlo za jeho předchůdce?
„To je hrozně těžká otázka, na niž nemám jednoznačnou odpověď. Byla jiná atmosféra. Posily přinesly velké očekávání u fanoušků, majitelů i u nás. Nepochyboval jsem, že kvalitu máme. Začátek soutěže jsme však nechytili, přišla ligová prohra v Plzni, vyřazení z evropské scény s Anderlechtem Brusel a najednou jsme pocítili zklamání. Dolehlo to na nás. Fotbal se hraje na výsledky a ty nebyly.“
Myslíte, že by se pod trenérem Uhrinem mužstvo stejně zvedlo?
„Opět bych jenom spekuloval a to nechci. Možné to ovšem je. I trenér Uhrin má na našem současném postavení podíl, neboť vybíral tým. Jenže v začátku sezony jsme nebyli sehraní, drhlo to.“
Co změnil trenér Šilhavý?
„Je to výborný psycholog a ve fotbale velká osobnost. Strašně moc toho dokázal už jako hráč. Má přirozený respekt. Klukům jako Jarda Zmrhal nebo Tonda Barák dodal potřebné sebevědomí a oni mu to vrátili v předvedených výkonech. Celé mužstvo začalo hrát, čímž přišly i výsledky, určitě to atmosféře v mužstvu prospělo.“
Které zápasy byly z vašeho pohledu na podzim nejlepší a naopak nejhorší?
„Určitě řeknu na prvním místě vyhrané derby se Spartou na Letné, potom poslední čtyřgólová výhra ve Zlíně a další docela přesvědčivé v Brně a Hradci. Nejhorší byla porážka v Plzni a tím můj výčet končí.“
Slavia se potácela v průměru či ještě níž už poměrně dlouho. Vyzařuje z ní nyní velká hladovost po úspěších?
„Je to ohromná výhoda. Spoluhráči jsou mladí a ambiciózní, což tým potřebuje. Plzeň už možná bere jako rutinu, že vyhrávají tituly. Ale kluci jako Zmrhal, Souček nebo Barák mají celou kariéru před sebou a mohou se prodat. Jaro ukáže, jak jsme silní v hlavě. Na nás starších bude, abychom jarní boje ukočírovali.“
