29. srpen 2011. Datum, kdy fotbalová Sparta naposledy odjížděla ze Štruncových sadů se třemi body. Od toho dne se do Plzně vrátila sedmkrát, ale ani jednou nedokázala vyhrát. Nepříznivou sérii natáhla v neděli remízou 2:2. „Je to smutné,“ přikyvuje Libor Sionko, který na Letné slavil celkem čtyři mistrovské tituly a právě onehdy v srpnu byl v základní sestavě Pražanů. V čem vidí největší problémy Sparty? Jak se mu zamlouvají hráči z ciziny? A za co by před deseti lety kabina sežrala Guélora Kangu?
V létě uplyne sedm let od poslední výhry Sparty v Plzni. Jak to, že to trvá tak dlouho?
„Tehdy jsme tuším vyhráli 2:0 a asi jsme měli dobrý tým (směje se). Zápasy v Plzni nejsou vůbec jednoduché. Když jsem začínal v lize, tak patřila do spodních pater, dnes je z ní špičkový klub a nevozí se od ní body lehce. Na Spartu se navíc vždy pořádně vyhecuje. Není jednoduché tam vyhrát, i když teď k tomu Sparta byla blízko a myslím si, že vedení 2:0 měla udržet.“
Nemá Sparta z Plzně komplex?
„To je jen takové klišé. Za nás se žádné série nevnímaly. Každý zápas vypadá jinak. Nevěřím, že by hráčům leželo v hlavě, že tam dlouho nevyhráli. Aspoň já jsem to nikdy takhle nebral.“
A jak si vykládáte poločasové prohlášení kapitána Josefa Šurala o tom, že standardky se v Plzni kopou jen na jednu stranu?
„Nebylo to úplně šťastné. Jestli k tomu má důkaz, budiž, ale jinak bych se do takových spekulací nerad pouštěl. Nedělní zápas si kluci projeli na hřišti a neviděl jsem v něm nic nekorektního. Spíš bych řešil vlastní výkony.“
V čem byl tedy největší problém?
„Úvod byl snový. V momentě, kdy Sparta vedla 2:0, jsem věřil, že už to udrží. Jenže se tak