Páník: Baroš mi do trénování nekecá. Barcelonský styl v Baníku nechci
V jednašedesáti letech je Bohumil Páník v českém fotbale na vrcholu kariéry. Baník šlape tak, jak už dlouho ne. Budoucnost ostravského velkoklubu vypadá taky slibně. Jeho trenér chce ale hráče neustále posouvat dál. I Milana Baroše. Jak se mu s útočníkem pracuje, co si myslí o fanoušcích Baníku a proč se chystá na trénink basketbalistů?
Až v jednačtyřiceti letech jste se naplno začal věnovat trenéřině. Co se ve vás zlomilo, co vás inspirovalo, abyste to zkusil?
„K profesionálnímu fotbalu jsem se dostal v roce 1997, kdy jsem přišel do dorostu Baníku Ostrava, stáhnul mě tam Verner Lička. Předtím jsem ho trénoval ve Zlíně. V Baníku byli tehdy Martin Lukeš, Miroslav Matušovič nebo Libor Žůrek, hráči, kteří později hráli výborný fotbal.“
Co vám dal mládežnický fotbal?
„Nebylo to ke škodě. Díky tomu dnes dovedu hráče přijmout a vyhodnotit, co má výborné a co horší. Mým krédem je neustále posouvat a vzdělávat hráče. Ne že ho mám hotového v rukou a už ho nerozvíjím. Každý hráč se může zlepšovat, i ten sebelepší.“
Uvedl jste, že vaším trenérským vzorem byl Giovanni Trapattoni. Nebyl jím ale taky třeba Rafael Benítez nebo Maurizio Sarri? Tedy muži, kteří za sebou neměli zářnou hráčskou kariéru, měli i civilní povolání a až v pozdějších letech se naplno začali věnovat trenéřině. Kdo vás nejvíc inspiroval?
„Vždy mě zajímal mentální a pedagogický přístup. O Trapattonim jsem si četl knížky, byl neustále v pohybu, dokonce ještě v šedesáti letech běhal s hráči a byl velice aktivní. A hlavně to byl vynikající taktik. Viděl jsem ho s Juventusem v Olomouci v roce 1992, a to mě obrovsky zaujalo. Byl to člověk, který se dokázal skvěle svěřit o svých pohledech.“
A někdo další?
„Třeba Arséne Wenger. Je zázrak takhle dlouho trénovat jedno mužstvo a neustále se držet na špici. Byl to můj druhý vzor, protože v Arsenalu hráli přímočarý rychlý fotbal. Tvořili jsme i vlastní cvičení, které jsme nazývali třeba Hra Arsenal. Kombinovali jsme s rychlým přechodem na zúženém hřišti, kde se musí hrát po zemi a neustále nahoru.“
Takže Trapattoni vás ovlivnil takticky a Wenger stylem fotbalu?
„Ano, přímočarostí a fotbalem směrem nahoru. To je to, co se má hrát, aby byl divák spokojený. Vy musíte umět bránit, to je Trapattoni. A musíte taky umět útočit, to je Arséne Wenger.“
Kloubil jste čtyři věci najednou – práci, studium, rodinu a fotbal. Vyčerpávala vás tato kombinace, nebo vás naopak nakopávala energií?
„Když to děláte, je to opravdu nadoraz. Mladý člověk to nevnímá, je to parádní, hrne se to a všechno to letí.
