Švenger: Ze Sparty jsem měl odejít dřív. Csaplár má radši 5:4 než 1:0
Ještě pár takových zápasů a shoří mu rukavice. V lize není gólman, který by byl víc pod palbou než Milan Švenger. Má 53 zásahů, nejvíc ze všech, mimořádně vynikl na Spartě, kde své Příbrami vychytal plichtu 2:2. A podobná salva ho pravděpodobně čeká i dneska na Slavii (od 18.00). „Baví mě to. A cítím se tak dobře, jako už dlouho ne,“ říká dvaatřicetiletý brankář, který vás provede svojí kariérou a prozradí třeba i obvyklý pokyn trenéra Josefa Csaplára za stavu 3:0.
Přirovnávali ho k Jaromíru Blažkovi, po jehož boku strávil ve Spartě zhruba sedm let. Dlouhou dobu ho měla pod dozorem další legenda, brankářský trenér Jan Stejskal. Na tyhle muže vzpomíná Milan Švenger rád. Ale nejvíc možná pochytil od svého táty, který před lety hájil bránu Bohemians a Jablonce, kde mu dvojku dělal Miroslav Pelta.
Pustil táta Miroslava Peltu občas do brány?
„Málokdy, Pelťák tenkrát moc nechytal.“
To jste se museli poznat blíž, ne?
„Jo, znám ho odmala. On už tenkrát začínal fungovat spíš ve vedení klubu, začal se o to zajímat. Pak se přesunul definitivně za stůl.“
Mimochodem, registroval jsem, že váš táta ještě nedávno chytal královéhradeckou I. A třídu v Třebeši. Pokračuje ještě?
„Ne, už ne, pak tam trénoval mladé gólmany. Teď si jde zachytat maximálně v létě, když je teplo. Jinak se mu už nechce.“ (smích)
Každopádně má výdrž...
„Jo, je ročník 1960. Vždycky se o sebe dobře staral, třeba každý den chodí do sauny, tenhle zvyk už drží třicet let, každý večer tam je. Brával mě s sebou zhruba od mých sedmi, taky jsem si to oblíbil. Snažím se tam být tak třikrát týdně. Je to relax, očista těla. Pomáhá mi to.“
Co vám táta říká na vaše výkony?
„Asi můžu říct, že je nadšený. Neuteče mu ani jeden můj zápas, dělá mi z nich kroniku už od mých pěti let. Je v ní každý můj zápas.“
Co tam píše?
„Zápas, s kým jsme hráli a pár slov k němu. Pak třeba výstřižky z novin, fotky. Už má tři plné knížky, je to prima.“
Chodíte se do té kroniky dívat?
„Jo, člověk to všechno vidí zpětně. Je to moc hezký.“
Řekněte, podědil jste po něm něco? Třeba gólmanský grif, mrštnost...
„Je pravda, že když vaši rodiče něco dělají a vy se tomu pak věnujete taky, asi nějaké vlohy pro to máte. Nebo geny. Hraje to roli. A pomohla mi rozhodně i velká škola Jardy Blažka a Honzy Stejskala. Vedle nich jsem vyrůstal, vím, že už v mých dvaceti letech mě s Blážou srovnávali, že jsme podobné typy.“
Vracíte se rád ve vzpomínkách na Spartu?
„Hodně se mi jich vrátilo při našem vzájemném zápase. Přece jen dvanáct let jsem tam nemohl chytat, chodil jsem po hostováních a dohoda to tak říkala. A teď jsem přijel na Letnou s Příbramí a bylo to hodně zvláštní. Vím, jak jsem se na ten zápas strašně těšil, ale pak jsme přijeli a bylo to fakt zvláštní.“
Jenom hezké vzpomínky?
„Jo, jenom hezký.“
Jak těžké bylo klub definitivně opustit v létě 2016?
„Řeknu to takhle, nejvíc mě mrzí, že mi nebylo umožněno odejít někam už dřív. Protože vždycky to bylo jen tak, že jsem šel na hostování tam, pak tam, a se Spartou jsem mezitím dokola prodlužoval smlouvu.
