Mám si vyčítat, že jsem postavil špatné hráče? naštval se olomoucký Jílek
Emoce s ním cloumaly. Václav Jílek, olomoucký trenér, dobře věděl, že jeho tým měl v pohodě na to, aby přešel přes Zlín a zahrál si kvalifikaci o Evropskou ligu s Mladou Boleslaví. Stačilo jediné: buď vstřelit nějaký gól v prvním utkání venku, nebo se vyvarovat triviálních chyb, které vedly ke dvěma inkasovaným brankám doma. Tam hořel především pravý bek Juraj Chvátal, jenž byl na následné tiskové konferenci hlavním tématem.
Nevyčítáte si, že jste Chvátala postavil například na úkor Falty?
„A jak si má jako trenér vyčítat, že postaví hráče? Jak vy víte, že jiný hráč by tam hrál líp? Nebo vy snad víte už dopředu, že jiný hráč by v tom zápase hrál líp? Já se ptám. Mám si třeba vyčítat, že jsem postavil Buchtu a po jeho chybě dostaneme gól? Takhle přece nejde přemýšlet. Pracujeme v reáliích a ty byly takové, že nám chyběl Sladký a Falta se necítil. Neměl odpovídající výkonnost. Takže dalším pravým bekem Sigmy Olomouc je Juraj Chvátal. Takže nastoupil Chvátal. A já nemám křišťálovou kouli, abych věděl, že udělá takové chyby. Zpětně si něco vyčítat... Po bitvě je každý generál.“
Jenže těch bitev bylo několik a třeba ze šesti jich pět odehrál hrozně.
„To říkáte vy.“
Vy ne?
„Hrozně? Co je to za termín hrozně? Pojďme si říct, co znamená slovo hrozně.“
Chyby vedoucí ke gólům.
„Například?“
Proti Zlínu dvě, byly z toho dvě branky.
„A v těch předchozích zápasech?“
Třeba na Baníku.
„A dál, když jich je teda pět?“
Budete mě zkoušet?
„No asi jo, protože to, co říkáte, je hloupost.“
Nemyslím si.
(zvyšuje hlas) „Kdo tam teda měl nastoupit podle vás? Pojďme to otočit. Novináři přišli s tím, že Jílek udělal chybu a postavil Chvátala, tak mi řekněte, kdo měl hrát. To bude nádherná poslední tisková konference sezony. Pojďme.“
Všichni víme, že s ním dlouhodobě spokojení nejste...
„To říkal kdo? Já jsem neřekl, že nejsem spokojený s pravým obráncem Jurajem Chvátalem.“
Nebudu prozrazovat své zdroje, ale vím, že klub s ním spokojený není.
„A jaké zdroje? Já jsem asi kouč, ne? Já ho stavím!“
Proto se ptám, jestli jste s ním spokojen?
„Dneska? Určitě ne.“
Tak jsme se konečně dopracovali k odpovědi.
„Já se ptám, kdo měl podle novinářů dnes hrát místo Juraje Chvátala. Protože od dvou lidí slyším, že to je chyba trenéra, tak se ptám. Já přece můžu reagovat stejně jako vy. Takže kdo?“
Třeba mladého Radka Látala jste si dopředu jako variantu B mohl podle mě nachystat.
„Hráče, který neodehrál jediné ligové utkání? Z halva děláme půl roku beka, nemá žádnou minutáž a mám ho dát do rozhodujícího zápasu?“
Jenže vy ty mladé nedáte ani například do zápasů, ve kterých skoro o nic nešlo...
„A to je který?“
Například Slavia venku v posledním kole základní části.
„A vy máte tu záruku, že Látal to utkání zvládne? To je nádhera...“
Já jsem nechtěl být konkrétní, akorát jsem se zastal kolegy, který se zeptal naprosto normálně na Juraje Chvátala.
„Zeptal se mě, jestli si to nevyčítám, a já jsem mu řekl, že ne. Mám si vyčítat, že jsem nasadil Dvořáka, který hrál špatně? Nebo Vepřeka, který hrál špatně? Tak s kým jsme měli nastoupit? Rozumíte mi? To si mám po každém zápase něco vyčítat nebo naopak sám sebe chválit, že jsem někoho postavil dobře? To je úplně... Vy vidíte jen zápas, my pracujeme v nějakých podmínkách týdenních mikrocyklusů. Teď kroutíte hlavou, ale tak to je. To není žádný útok na vás, ale prostě říkám, že si to nevyčítám, protože nemám záruku, že by to jiný hráč odehrál líp.“
Ještě jinak: ukázalo se, že když chybí Martin Sladký, potřebuje Sigma jinou náhradu na pravého beka?
„Ano, v tomto kontextu budeme asi muset řešit pozici pravého obránce.“
Co řeknete k zápasu?
„Do utkání jsme šli s nějakou vizí, tím, že jsme ve Zlíně nedali branku, bylo důležité neinkasovat. Ale hned v první minutě se nám plány narušily. A když už na to odpovíme, tak po podobné triviální situaci zase inkasujeme a pak se to strašně těžko dohání. Soupeř byl v úvodu efektivní, vedl zaslouženě, stejně jako v prvním duelu.“
Ale povedlo se vám utkání zdramatizovat...
„Věřili jsme, že když dáme vyrovnávací gól, máme šanci. Nakonec jsme to zdramatizovali, měli jsme tam dost situací, abychom to dovedli k happy endu. Pro diváky to bylo asi hodně zajímavé, pro mě osobně už ne. Měli jsme cíl postoupit a zahrát si aspoň ještě jeden dvojzápas. Na druhou stranu děkuju hráčům za druhý poločas, protože ze sebe vydolovali zbytky sil. Byť na tom nebyli dobře zdravotně, tak se o to porvali a málem se jim zázrak povedl.“
