Saňák o Spartě: Hložek je přírodní úkaz, Kanga nechtěl platit zápisné
Osm měsíců velkých zážitků, zkušeností a stresu. Jiří Saňák (42) stál do letošního února ve Spartě po boku hlavního kouče Václava Jílka a má bednu plnou vzpomínek. V rozhovoru pro iSport Premium vypráví otevřeně o nepodařeném angažmá na Letné, kritizuje Kangu, Haška či Tetteha. „Ta nabídka asi přišla ve špatný čas,“ soudí chlapík, který jako teenager překonal rakovinu a v Íránu spolupracoval se slavným Němcem Winfriedem Schäferem.
Našel si práci dřív než Václav Jílek. Ve Slovácku má Jiří Saňák pod palcem rezervu, bleskově ji vytáhl na první místo MSFL. Ve zbytku podzimu pomáhá u áčka Martinu Svědíkovi, který jeho příchod prosadil u vedení. Skok z velké Letné do skromného klubu z Uherského Hradiště mu nedělá problém. Byť konec nebyl příjemný, divokou štaci ve Spartě už bere s nadhledem.
Když to stručně shrnete, co bylo špatně ve Spartě?
„Jít jsme tam museli, taková nabídka se neodmítá. Ale jak by řekli manažeři, asi přišla ve špatný čas. Za rok končily smlouvy devíti hráčům a nemohli jsme za ně přivést nové. Až potom dorazili Čelůstka, Pavelka, Krejčí. I s nimi se za nás mluvilo, ale tehdy to nedopadlo. Možná jsme měli být ostřejší, nekompromisnější. Měli jsme udělat jen tři změny, ne třeba šest. Dnes má mužstvo víc klidu. Není v něm tolik zahraničních hráčů. Nastavili jsme tréninkový proces, výborná spolupráce byla s Benem Ashworthem. (kondiční kouč) Když jsme končili, všichni byli zdraví. Vencovi (Jílkovi) jsem psal, že jsme do toho dali maximum.“
Napadají vás konkrétní trenérské chyby?
„Měli jsme se rozhodnout i proti všem a vsadit na dva stopery. To bylo věčné třaskavé téma. Vyhodnocovali jsme si to po odborné stránce a chtěli dát šanci i jiným dvojicím. Ale asi jsme opravdu měli vsadit na jednu, ač dělala chyby. Kdybychom ji nechali hrát pět zápasů, mohlo to být jinak. Možná jsme mohli udělat míň a stačilo by to. Nepovedlo se nám ustálit základní stavební kámen, postavit osu od gólmana přes obranu a střed. Odtud jsme dostali v prvním kole se Slováckem dva góly. Po bitvě je každý generál. Sparta je na očích. Každý čeká, že přijde nový trenér a všechno bude jinak. Jenže tak to nefunguje.“
Přesto jste věřili, že tu misi zvládnete, ne?
„Jdete tam ve víře, že vy jste ti praví. Vnitřně jste nadržení, nadšení, že můžete jít do Sparty. Byla to obrovská zkušenost. Konec po prvním jarním zápase s Libercem jsem nečekal. Přijdete do trenérské kabiny a lidé jako je Rosa (Tomáš Rosický, sportovní ředitel), v ní nejsou. Jindy tam vždycky byli, hned na nás čekali. Z toho vycítíte, že se něco děje. Venca říkal: Hele, to vypadá špatně. Překvapilo mě, že se do černé šňůry započítávaly prohrané přípravné zápasy ve Španělsku. To jsem nikde nezažil.“ (úsměv)
Jak probíhalo vaše odvolání?
„Věděli jsme, že Rosa jde za nás bojovat. Jsem přesvědčený o tom, že jeho podporu jsme měli. On věděl, jak pracujeme. Říkali jsme si věci, jak jsou. Nemazali jsme si spolu med kolem pusy. Jeho pozice v klubu je silná, ale Sparta je miliardová firma. Na všechno sportovní
