Do nitra hříšníka. Krejčí není magor, válečníci jsou třeba, říká trenér
Ve vteřině se stal veřejným nepřítelem číslo jedna. Klukem, na kterého začala pršet zloba ze všech představitelných stran. Ladislav Krejčí mladší na sebe přivolal bídu poté, co ve středečním utkání s Pardubicemi šíleným faulem loktem uzemnil Tomáše Solila, a dostal stop na čtyři zápasy. Řada fanoušků měla jasno: blázen. Proti nim však stojí trenéři, jež záložníka Sparty v minulosti vedli. „Jeden z nejhodnějších hráčů, které jsem kdy trénoval,“ shodují se v článku pro iSport Premium Pavel Šustr a Jiří Saňák.
Je mu jednadvacet let. Ligu kope sotva čtvrtým rokem. Přesto už se Ladislav Krejčí mladší stačil dostat do pozice někoho, kdo fanoušky (a nejen je) dělí do dvou táborů. Jeden v něm vidí srdcaře, lídra, budoucího kapitána Sparty. Druhý zákeřného hráče, který se na hřišti absolutně nedokáže ovládat.
Jak to tak bývá, pravda leží někde uprostřed. Od každého trochu.
„Když vidím ten zákrok na Solila, je to opravdu zákeřné. Jsem vyznavač kontaktních sportů, třeba thaiboxu. Vím, co to je dostat loktem. Ale tam to čekáte,“ říká otevřeně Pavel Šustr.
Někdejší fotbalista a nyní trenér druholigového Prostějova zná Krejčího jako málokdo. Vedl ho řadu let v brněnské mládeži. Piplal, chystal na přestup do velkého klubu. K němu loni v létě skutečně došlo, mladý záložník ale brutálním faulem na Tomáše Solila svého mentora nepotěšil.
„Tohle je neodpustitelné, na Láďu se za to strašně zlobím,“ míní Šustr.
Nutno zdůraznit, že Krejčí už delší dobu klouzal po hraně toho, co je povolené. Tvrdost a důraz k jeho hře patří, to je v pořádku. Už v minulosti ale měl sklony červenou čáru překročit. Ve středu to udělal o několik metrů. Nesmyslně. Nepochopitelně. Neomluvitelně.
