Jak Slavia našla zabijáky. Žasnou i sparťanští kanonýři Siegl s Lafatou
Tohle je úderka, která láduje do sítě jeden gól za druhým. Útočník Jan Kuchta jich nastřádal v půlce ligové sezony devět, záložník Abdallah Sima už deset. Přitom oba nastoupili jen dvanáctkrát. Pokud tempo vydrží, mohou se oba slávisté přehoupnout přes dvacet branek, což se žádné jiné dvojce z jednoho klubu ještě nepovedlo. A hegemon z Edenu by dokonce mohl atakovat 100 gólů. Čím to, že našel rovnou dva takové snajpry? Vedle jejich dispozic pomáhají změny ve hře týmu.
Skřípou zuby, s nelibostí, ale i trochou závisti koukají na druhý vltavský břeh. Sparťané nemají snadný život, musí sledovat, jak ligu válcuje jejich odvěký rival – Slavia. A nejen to. Vypadá to, že přibyl ještě jeden pádný důvod.
Vedení v dostizích o krále kanonýrů sice ještě z posledních sil drží Lukáš Juliš, ale je pod těžkou palbou. Doslova. Tlačí se na něj červenobílá dvojka Jan Kuchta – Abdallah Sima. A čeká se, že Juliše bez zraněného kumpána Adama Hložka, s nímž tvořil podobně disponované duo, brzo předběhne.
„To zranění mě mrzí, mohli jsme rozebírat nás a ne slávisty,“ pousměje se hořce šestinásobný nejlepší ligový šutér v dresu Jablonce a hlavně Sparty David Lafata. „V tom je rozdíl: Slavia najde alternativu. Ale když se zranil Hložek, tak jsme ve Spartě skončili.“
Podobně to vidí i Horst Siegl, jenž v rudém hru o trůn krále střelců ovládl čtyřikrát a řádil spolu s Vratislavem Lokvencem. „To, co se stalo Hložanovi, je velké neštěstí. Spartě strašně moc chybí. Kdyby hrál, byli by na tom s Juldou podobně jako Sima s Kuchtou,“ myslí si. „Na to, kolik zápasů odehráli, mají super čísla,“ přidává naoko neochotně, ale uznale na adresu konkurence.
Dlouho se přitom jako med táhlo téma, že slávisté nedisponují spolehlivým zabijákem v útoku, jakkoli i tak bylo fotbalové komando
