Coufal byl úplně laciný, říká ekonom Zahradník. Kdo by utáhl pražská „S“?

Pokud Sparta se Slavií dávají tolik peněz na platy hráčů a realizačních týmů, je to ještě únosné?
„Češi v tomto ohledu byli vždy obezřetní a inklinovali k rovnostářství. Před šílenstvím s nákupy drahých cizinců ve Spartě a Slavii před čtyřmi lety nebyly průměrné platy v těchto mužstvech údajně nijak kosmicky vzdálené od průměrných platů v ekonomice. Ani v té době elitní příjem kolem tří set tisíc korun měsíčně nevybočoval z příjmu vysokého manažera v úspěšné firmě. Průměrný plat v ekonomice pak byl nějakých třicet tisíc. Řekněme, že zhruba třikrát menší než průměrný plat v elitních týmech a desetkrát menší než plat nejlepších hráčů. Případy Kaya, Mandjeck, Kanga, Ben Chaim hladinu nejvyšších příjmů až zdesateronásobily, čemuž se přizpůsobily platové podmínky zbývající části kádru tak, že rozpočty narostly zhruba pětkrát. Ostatní kluby nemohly držet krok. Schopny částečně se přizpůsobit mohly být snad pouze Plzeň nebo Baník. Nicméně, pořád ještě i tato již notně narostlá úroveň příjmů v elitních klubech si drží nějakou vazbu s ekonomickou realitou. A považuji ji proto za udržitelnou s tím, že za tuto cenu by měl být předveden adekvátně kvalitní výkon.“

Takže si nemyslíte, že platy top hráčů jsou vzhledem ke zdejším možnostem přemrštěné?
„Přijdou mi daleko ekonomicky odůvodněnější než řádově větší příjmy hvězd v Itálii, Španělsku či Portugalsku. Tedy v zemích vyspělostí srovnatelných s námi, či dokonce zaostalejších, kde průměrná mzda v ekonomice je jen o málo vyšší. Denní příjmy Cristiana Ronalda, Messiho a spol. (bez reklam) zhruba odpovídají celoročním příjmům těch velmi dobře placených v našich elitních klubech s ročním výdělkem přes 7 milionů korun. A i jejich hodinový příjem je pro řadu pracovníků nedostižný, aby jej vydělali za rok, ale spíše za dva (zhruba tam se pohybuje výše české průměrné mzdy). Takže, naštěstí, k takovému rozevírání nůžek mezi fotbalovou elitou a jejich fanoušky v podobě průměrně vydělávajících u nás naštěstí nedochází. V tom spíše jdeme severskou či skandinávskou cestou.“

Dá se nějak vyjádřit, jaký podíl na rozpočtu nebo ekonomické rozvaze klubu by měly představovat náklady na platy hráčů a realizačních týmů?
„Zde si netroufám říci přesné číslo a odpověď bude opravdu hodně povrchní. Ale v situaci, že fotbal zůstane hlavním a zcela dominantním předmětem činnosti těchto klubů a nebude zde patrná snaha být malou Chelsea či Realem, což je a bude naprostá většina, bych tedy řekl, že sedmdesát procent i více. S tím, že by hráčům mělo být jasně řečeno, že jsou sice v rámci klubu těmi starring actors, kvůli kterým se vše dělá, ale že pro to, aby to mohli vůbec dělat, musí být někdo tisíckrát bohatší než oni sami, kdo je ochoten jim to platit. Čím více by se rozšiřoval rámec pro další doprovodné, ale výdělečné aktivity, tím menší by měla být váha nákladů na hráče a realizační tým.“

KOMPLETNÍ ŽEBŘÍČEK platů v české lize najdete ZDE >> 

Dlouhodobé fungování Sparty i Slavie (bylo) či stále je dané tím, že obvyklé ztráty pokrývá vlastník. Jak se na tento model fungování díváte, i ve srovnání se zahraničím?
„V našich podmínkách je velmi limitovaný prostor pro merchandising, relativně nízká návštěvnost, omezené rozpočty sponzorů a de facto neexistující globální povědomí o těchto týmech. U elitních světových klubů je přitom základem pro celosvětová turné i produkty nejrůznějších elektronických her prodávaných v gigantických objemech. Obávám se tedy, že český model je, nechci říci nutností, ale zřejmě