Koubek je zpět: o Berbrově prasárně, Jarolímovi i „staré škole“ Trpišovském

Nad hřištěm se už zase rozléhají jeho hlasité povely. Nic mu neunikne. Miroslav Koubek má drajv. Jaký kontrast proti tomu, co se dělo v září před třemi lety...

Co se vám tehdy po odvolání u reprezentace honilo hlavou? 
„Když jsme po porážce v Rusku 1:5 byli všichni ´ukončeni´ památnou situací v letadle nahoře v nebesích, tak jsem si řekl: Tak a teď se zavírá voda, začínám žít klidný život rentiéra. Bylo mi sedmašedesát. Jestli to mělo přijít, tak to bylo dobře načasované. S ničím už jsem nepočítal.“

Roman Berbr, ač byl tehdy jen místopředsedou FAČR, to skutečně líčil tak, že Karla Jarolíma odvolal cestou v letadle. Jak to probíhalo?
„V tichosti nočního letu. Tito lidé měli V. I. P. prostor za zasouvacími dveřmi. Najednou jsem zaznamenal, že kdosi pozval Karla Jarolíma dopředu. Mohl tam být tak půl hodiny, pak se vrátil a mlčel. Když jsme na letišti v Praze vykládali bagáž, oznámil nám, že je konec. Tušil jsem to.“

Jak to na vás celé působilo? Bylo to pro vás nedůstojné?
„Podle mě to měli připravené. Prohráli jsme nešťastně v poslední minutě s Ukrajinou, což je dobrý mančaft. Přípravný zápas v Rusku se vůbec nehodil, byl navíc. Nikdo tam po tom zklamání nechtěl, cítil jsem, že kluci tam letí s určitým odporem. To poznáte. A taky to tak dopadlo... Po Ukrajině se dalo očekávat, že k něčemu takovému může dojít. Když se k celé té éře vrátím: Karel pak všechno analyzoval tak, že reprezentaci neměl brát, protože to byla mission impossible.“

Proč myslíte?
„Po mistrovství Evropy 2016 ve Francii se mužstvo rozpadlo, odešlo asi šest starších hráčů, Čech, Rosický, Plašil. V týmu byli ti, kteří měli u Pavla Vrby spíš roli náhradníků. A my jsme to o ně chtěli opřít. Čas Součků, Janktů, Schicků, Krmenčíků přišel až později. Počítali jsme s tím, že hráče z jednadvacítky Víti Lavičky doplníme. Jenže ´náhradní´ garnitura to nezvládla, nevyšlo nám to. Dvakrát jsme remizovali a to rozhodlo, že jsme se nedostali na mistrovství světa. Pak začal Karel pro někoho veletoče s hráči. Ale byly správné. Dal do hry nové tváře a mladíky, kteří se v tu chvíli nabízeli jako nová alternativa. Dneska jsou to hvězdy, které si zahrály čtvrtfinále mistrovství Evropy, věhlasní hráči. Ale za nás měli teprve první start, předtím nula. Teprve pak se prosazovali na mezinárodní scéně. Dám příklad: když si jeden hráč zavazoval kopačky, koukám, co se děje, a jemu se klepaly ruce tak, že si je ani zavázat nemohl. Ve hře se pak ani nemohla projevit suverenita. Se vším souvisí i to, že herní projev byl často neučesaný.“

Zkoušených hráčů ale bylo opravdu až nepřehledně moc.
„Někdo spočítal, že Pavel Vrba jich protočil jen asi o pět míň. Hodně hráčů jsme neměli k dispozici, byli zranění. Samozřejmě to působilo tak, že je jich moc, ale Jardovi Šilhavému to určitě pomohlo. Období Karla Jarolíma byla velkým testováním, které se dnešnímu realizačnímu týmu náramně hodilo. A taky nabíráním zkušeností dnešních stěžejních hráčů. Vývoj nepřeskočíš, jak říkám. K tomu přišla éra Slavie. Reprezentace se vyhoupla na její vlně, Jarda Šilhavý na to správně vsadil. Sedmdesát procent základů mužstva bylo položených. Karel splnil roli mouřenína, který musel udělat tu nejhorší práci. A pak toho litoval... Myslím, že právě z těchto důvodů by jeho nebo naše působení u reprezentace nemělo být hodnoceno jako totální propadák. Mít úspěchy hned, to nebylo možné, to bylo beznadějné. Ostatně, Miroslav Pelta (tehdejší předseda FAČR) Karlovi nabídl projekt, že s mistrovstvím světa nepočítá, zatímco s evropským šampionátem už ano. To byl jasný cíl, který jsme museli splnit. Do toho vznikla nová soutěž, Liga národů, která v plánech vůbec nebyla. Ale i ta se měla pojímat jako příprava na EURO. A hlavně už ve funkci nebyl Miroslav Pelta, který si Karla vybral. Ne Berbr, ani Malík...“

Kvůli dotační aféře Pelta padl, Martin Malík se stal novým předsedou, ovšem fakticky vládl Berbr. Přišli jste o zastánce?
„Samozřejmě vládl Berbr, Malík byl jenom úředník. A Jarolím nebyl Berbrův člověk. Pak je tiskovka, že trenér má šest set tisíc měsíčně, že mají na svazu znepokojivé zprávy, že bere od agentů. V téhle atmosféře měl mít Jarolímův mančaft úspěch?! Copak to vůbec jde? To byla cílená diskreditace. Hráči všechno čtou, přicházejí na sraz s cílenými informacemi, de facto vládnoucí muž si nepřeje úspěch, chce trenéra zničit, zadupat, zlikvidovat. To se pak do mančaftu promítne. Přitom odmítám, že by v reprezentaci byla blbá atmosféra. Kdybych tam nebyl, tak bych snad těmhle blábolům věřil, ale nebylo to tak.“

Proč jste po Berbrově vystoupení u národního týmu zůstali?
„Karel taky řekl, že to byla chyba, že měl okamžitě skončit. Když ale Berbr udělal tuhle prasárnu, i já jsem Karlovi řekl: Nerezignuj. Neulehčuj mu to. Nedávej mu to zadarmo. Nebyli jsme jeho lidé, nás si vybral Pelta. Rezignovat by mi trošku přišlo jako zbabělost. Srabáctví. I Karel takhle v té době musel uvažovat.“

Hrály v tom vedle prestiže roli i peníze?
„A co je to za peníze? Trenér San Marina má stejně, nebo víc... Viděl jsem tabulku, jak jsou placení trenéři na EURO, a Jarda Šilhavý byl asi třetí od konce. Ukrajina má bohaté kluby, ale je chudá – a Andrej Ševčenko má třikrát tolik. Šest set tisíc měsíčně – a já říkám s DPH – je jeden z nejnižších platů ve fotbalové Evropě, ve slušných fotbalových zemích, se kterými se poměřujeme. Tak co komu závidět? Vezměte si Jindru Trpišovského. Trenér národního týmu má minimálně třikrát míň než kouč Slavie.“

Snažím se představit si, jak vám je, když sledujete u reprezentace své nástupce – i to, jak se jim daří.
„Zaznamenal jsem impulz, který přinesl Jarda Šilhavý. Je velmi dobrý psycholog a diplomat, kluci sani si řekli: Takhle to dál nejde, teď za to vezmem´. Z důvodů, které mi nejsou úplně jasné, nám přišlo, jako by v závěru našeho působení neměli stoprocentní nasazení. Jestli jsme něco možná přehlédli, tak větší využití Ondřeje Čelůstky. To, že může hrát i stopera. I když s námi taky byl, ne že ne. Pro české potřeby uměl stopera zahrát velmi solidně, i když jste ho vy novináři kritizovali jako nejslabší bod české reprezentace. Na EURO jsme viděli, že se to dá vymyslet, když pomůžou defenzivní záložníci. Proto se defenziva stabilizovala, Souček neběhal po celém hřišti, ale u stoperů. Ano, naše období je hodnocené jako neúspěšné. To žádnými argumenty nevyvrátím. Na druhou stranu buďme objektivní, vzpomeňme si, jaká to byla doba, jaký měla vývoj a čemu pomohla. Bylo to přechodné období. Vypadá to jako obhajoba a asi i je, ale poprosím o objektivní pohled a snahu pochopit to, co říkám. Jednoduché to nebylo.“

Šádek a Brno? Nerozumím, ale dveřmi za sebou nepráskne

Jak moc ve vás konec u reprezentace ležel?
„Nijak dramaticky. Moje role nebyla tak významná, abych to nebyl schopen přežít. Vím, že Karel byl nešťastný. Toho to vzalo hodně. U hlavního trenéra jsou břemeno a tlak obrovské. Nemáte výsledek při jediné šanci, kterou v kariéře dostanete, řeknete si: Prohrál jsem… I pro mě byla jakákoli role u reprezentace velkou poctou, ale nikdo mi nesebral vysněný džob. Tím je vést mistra republiky. Takže není to tak zdrcující, jako když musí skončit hlavní trenér. Spíš mi vadilo, že se zavřela voda. Říkal jsem si: Teď už je jen to stáří, teď už nebude nic. To mě dostalo do určitého smutku.“

Na druhé straně jste se stal populárním fotbalovým expertem, jak v deníku Sport, tak na O2 TV. Řekl bych, že jste se v tom našel.
„Udržovalo mě to u fotbalu, naplňovalo. Byl to dobrý doplněk k životu zajištěného důchodce. (usmívá se)

S ničím jste se moc nepáral, přesto: řešil jste někdy, zda si přece jen dávat pozor na jazyk, abyste si někoho nepohněval?
„Takhle jsem neuvažoval. Snažím se vždy říkat pravdu, čímž jsem samozřejmě někomu velmi nepříjemný. Ale ve chvíli, kdy jsem byl nezávislý, jsem mohl takhle mluvit o to snadněji. Samozřejmě nejsem naivní a vím, že pokud jsem právě v nějaké roli, je potřeba zachovat určitou diplomacii a dekorum. Ale já už jsem s trénováním nepočítal. Jestli jsem se někoho dotknul, a teď mi to bude vracet, jsem na to připravený. V pořádku, život jde dál. Třeba jsem o nějakém rozhodčím řekl, že píská špatně, najednou bude mít Koubka s Hradcem, a tak si řekne: Teď si ho vychutnám.