Nádherný gól ve 300. zápase! Teď se těším na dvě piva, smál se Fleišman
Je to klišé, ale věk je fakt jen číslo. Jiří Fleišman i Marek Matějovský to v zápase Baník-Mladá Boleslav (1:0) naplno ukázali. Kapitána hostů nakonec předčil zanedlouho 37letý ostravský bek, jenž ve svém jubilejním 300. ligovém startu zařídil domácím šťastné tři body nádherným volejem.
Šlo to všechno vůbec vymyslet lépe?
„Asi ne, je to pěkná oslava. Kluci mi v týdnu říkali, že by bylo pěkné, kdybych dal gól. I spousta jiných lidí mi to psala, že zrovna proti Boleslavi, kde jsem hrával, by to bylo stylové. Vůbec jsem v to nedoufal, ale ono se to fakt povedlo. Jsem strašně šťastný, je ve mně neuvěřitelná euforie.“
To bylo vidět, když jste běžel krásnou trefu slavit...
„V hlavě mi problesklo, jak vůbec budu slavit, protože moc gólů nedávám. Nakonec jsem přeskočil reklamy a běžel ke kotli. Bylo to spontánní. Pak jsem si to vychutnal i v kabině a pořád si to užívám. Půjdeme na večeři, asi ji budu muset zaplatit a dát něco i do kasy. Udělám to rád.“
Při děkovačce vás pak vyvolával kotel.
„To bylo úplně úžasné, parádní!“
Kolik dáte oslavných piv, když máte dva dny volna a čeká vás reprezentační pauza?
„Dvě. A samozřejmě zdravou večeři.“ (smích)
Při Ndefeho centru jste hned věděl, že budete pálit?
„Když balon letěl, přemýšlel jsem, že si to dám na prsa a vystřelím ze dvou dotyků. Asi by to bylo jistější. Ale nevěděl jsem, jak daleko jsou ode mě protihráči, tak jsem si řekl, že to napálím. Buď anebo. Hned jsem věděl, že jsem to trefil fantasticky, točilo se to od gólmana a krásně to tam zapadlo. Takový gól už se mi asi nepovede.“
Po závěrečném hvizdu jste popadali na trávník jak hrušky. Náročný týden, že?
„Byl. Na Slavii jsme nepodali dobrý výkon, hráli jsme bez balonu. Pak byl pohár, dokonce 120 minut. A teď Boleslav, která taky hrála velmi dobře. Bylo to opravdu fyzicky strašně těžké. Ve druhém poločase na nás dobře nastoupili a v podstatě pětatřicet minut jsme byli u našeho vápna. Když jsme balon získali, jednoduše jsme ho ztratili nebo jen odkopli na půlku. Oni si to v klidu rozehrávali a my byli neustále pod tlakem. Nedívím se, že jsme tam pak takhle popadali. Teď máme naštěstí dva dny volno, pak dobijeme v pauze baterky, abychom zase byli připraveni na Teplice.“
Vy jste na rozdíl od některých spoluhráčů úplně fit?
„Taky jsem nebyl úplně stoprocentní. Z té změny počasí je člověk nakřáplý, občas s něčím bojuje... Ale po fyzické stránce se cítím furt dobře, regeneruju, dávám tomu hodně, chci ještě hrát. Původně jsem neměl do poháru vůbec zasáhnout, ale nakonec z toho bylo dalších šedesát minut, takže jsem toho měl ke konci taky dost. Těším se, až odjedu ze stadionu a celé to z nás spadne. S klukama si popovídáme a celé to zhodnotíme.“
Jak vám sedl systém 3-4-3, ze kterého jste v defenzivě přepínali na klasické 4-2-3-1?
„Bylo to náročnější, protože při ofenzivě jsme hráli na tři stopery a já se vytahoval nahoru. Jenže když se ztratil balon, tak jsem musel šedesát nebo sedmdesát metrů sprintem zpátky... To ubírá síly, ale věděli jsme, že Boleslav můžeme přehrát po stranách. První půlku se nám to dařilo, ale třeba šance Jirky Skaláka byla důsledkem naší ztráty, kdy jsme byli s Giglim nahoře. Šli do brejku, to je pak těžké chytit. Ale naštěstí už to nemusíme řešit, máme asi nezasloužené tři body, ale to je to nejdůležitější.“
Klobouk dolů za vašich 300 ligových startů, když jste nejvyšší soutěž začal hrát až v 26 letech. Ceníte si toho?
„Jsem za to strašně rád, protože jsem to opravdu stihl za nějakých deset, jedenáct roků. Myslím, že to je velmi dobré. V Liberci, Boleslavi nebo Baníku jsem odehrál většinu zápasů. Musím zaklepat, že se mi vyhýbalo zranění, což je pro fotbalistu nejdůležitější. Jsem moc spokojený, ale určitě bych chtěl přidat ještě nějaký start. Cítím se dobře. Není důvod, abych nepokračoval třeba ještě příští rok. Bude záležet hlavně na mě, zdraví a přístupu. Za jeden až dva roky bych byl ještě rád, cítím se dobře.“
Takže zvládnete i 400 duelů?
(úsměv) „To je strašně těžké, byly by to ještě tři celé roky. Určitě sem budou chodit noví mladí hráči, kteří se budou o to rvát. Ale dokud budu mít sílu, budu se rvát taky. Radši však nebudu říkat 320, 350 ani 400.“
A co vám ukázalo prvních šest zápasů této sezony?
„Že když budeme pořád pracovat a hrát náročný fotbal, která jsme si s trenérem zvolili, mohlo by to jít. Ale Slavia, která je nejlepší u nás a otřískaná Evropou, nám ukázala, že pořád máme na čem pracovat. I s těmito silnými soupeři se musíme naučit hrát. Ne na férovku otevřenou partii, ale hrát to, co umíme, co si naplánujeme. A ne že přijedeme na velké stadiony, v tunelu se rozklepeme a hra se sesype.“
