Z Vlkanovy bylo cítit zklamání, moc ho to nebavilo, přiznal Koubek. A co radil?
Už se s ním nepočítalo. Byl na odpočinku. Tři roky netrénoval. Pak po něm sáhl nováček z Hradce a sedmdesátník Miroslav Koubek s ním skočil na šesté místo. Získal si kredit, respekt. „Cítím, že až teď jsem se dopracoval uznání,“ praví. Sil má pořád dost. I na startu nové sezony. Inspirací mu jsou lidé z umělecké branže. Třeba Jiřina Bohdalová. „Skáče po jevišti v devadesáti,“ směje se s neskrývaným obdivem.
Nechci být na úvod nezdvořilý, ale minulý rok jste oslavil sedmdesátku. Máte za sebou hromadu sezon, plno všelijakých zkušeností. Cítíte před startem nového ročníku šimrání v podbřišku, nebo jste už nad věcí?
„Určitě ano, přiznávám. A víte proč? Protože cítím odpovědnost za vývoj klubu. Obzvlášť směrem k novému stadionu. Člověk si samozřejmě říká, že to musíme zvládnout, zachránit se. Jelikož nechce vůbec domyslet, co by se stalo, kdybychom otevírali nový stánek ve druhé lize… Cítím tlak, vnímám odpovědnost sezonou bezpečně projít. A pokud jde o moji motivaci, je úplně stejná jako před rokem. Cítím se totožně, mám stejné množství sil. V hlavě se mně honí myšlenky nezměněné, zaostřené.“
Ani v drobných nuancích není rozdíl?
„Rozumím vám, ale já se dokonce cítím ještě lépe. Během minulé sezony jsem si ověřil, po tříleté pauze od konce u národního mužstva, navíc mně bylo sedmdesát… Prostě jsem si kladl otázku, zda na to stále mám. V tomto směru se cítím jistější.“
Což musí být skvělý pocit, ne? Víte, že stále trénovat umíte.
„Přitom jsem o rok starší. (směje se) Ale vážně, minulý rok byl prubířským kamenem. Zvládl jsem to i z hlediska tělesných pocitů. Ono to v těchto letech není jednoduché. Musíte správně žít, umět si odpočinout. Vidět, kdy je čas pro práci a kdy pro oddech. Musíte věci vyvážit, najít rytmus. Jsem zdráv. Věc, kterou jsem před pár měsíci ozřejmil (srdeční arytmie), mě pronásleduje, ale neomezuje. Už to nechci rozmazávat. Mám to pod kontrolou, přísnou kontrolou, ale nebere mně to síly.“
Spousta lidí z branže říká, že Hradec má průměrný kádr, ovšem špičkového trenéra. Vnímáte, že vás prostředí zase začalo respektovat?
