Masopustová o zpěvu před derby i manželovi: Hymnu slyšel 5 dnů v kuse
Stala se jednou z hvězd nedělního derby pražských „S“. Hana Masopustová – manželka slavistického záložníka Lukáše Masopusta byla pověřena tím, aby před zaplněným Edenem zazpívala českou hymnu. A úkol zvládla na jedničku. „Trémistka nejsem, ale tentokrát jsem byla hrozně nervózní,“ přiznala sympatická bruneta, která svého manžela poznala na střední škole.
Jak se zrodil nápad, že budete zpívat hymnu na derby pražských „S“ zrovna vy?
„Já tvrdím, že to bylo tak rok dva zpátky, manžel říká, že je to ještě déle, kdy jsem při nějakém fotbalovém utkání zmiňovala, že zpívat hymnu na stadionu před tolika lidmi musí být úplně neskutečný zážitek. Tím to celé pro mě ale tak nějak haslo. Během té dlouhé doby se o tom Lukáš zřejmě zmínil před Michalem Býčkem, tiskovým mluvčím Slavie. Ten mi pak asi pět dnů před zápasem volal a ptal se mě: Fakt chceš zpívat hymnu? A já na to: Cože? Chci! (směje se) Vůbec nevím, kdy to stihli spunktovat. Vlastně jsem už na neděli měla dlouhou dobu dohodnuté jiné plány, ale ty jsem okamžitě zrušila.“
Byla jste před vystoupením nervózní?
„Dříve jsem zpívala a s nervozitou jsem většinou problém nemívala. Musím se ale přiznat, že tentokrát jsem to vůbec nezvládala. Hlavně v neděli to na mě celé dolehlo. Když jsem ale pak vkročila na hřiště, úplně to ze mě spadlo a strašně jsem si to užívala. Hodně mě podpořil i manžel, který říkal, že vůbec nepochybuje o tom, že to zvládnu. Chudák musel poslouchat 5 dnů v kuse doma hymnu. (směje se) Daleko nervóznější jsem pak byla ze samotného zápasu, který pak čekal Lukáše.“
Takže doma probíhaly tréninky?
„Text jsem samozřejmě uměla, ale bylo potřeba potrénovat hlasivky. Od té doby, co se nám narodily děti, jsem zpívání nechávala ladem. V den zápasu jsem si to byla zkusit i přímo na místě. Samozřejmě to bylo úplně něco jiného, než když byl pak stadion plný lidí.“
Co se člověku honí hlavou, když zpívá hymnu před zaplněným stadionem?
„Samozřejmě jsem vnímala každý tón, který jsem zazpívala jinak, než bych chtěla. Pak jsem si ale řekla, že to stejně nezměním, a prostě jsem si to jen užívala. Těch chyb tam byla spousta. Profíci by si řekli: ´Pane bože, co to bylo´, o tom jsem přesvědčená. Příště by to mohlo být lepší, když budu trénovat víc než pět dnů. (směje se)“
Jak jste se ke zpívání vůbec dostala?
„Zpívala jsem prakticky odmala. Dřív jsem působila i v několika kapelách. Když jsem se pak po střední škole rozhodovala kam dál, vybrala jsem si konzervatoř. Tu jsem ale nedokončila, protože mě srdce táhlo někam jinam. Pochopila jsem, že pěvecká kariéra, kterou bych si představovala, úplně nesouzní s tou manželovou. Proto jsem se rozhodla, že konzervatoř ukončím. Pár měsíců na to už jsme pak čekali miminko, takže teď si užíváme rodinný život.“
Dokážete si představit, že byste se ke zpěvu vrátila?
„Asi jo. Jsou chvíle, kdy mi zpívání docela chybí, i když ne zase tolik, že bych svého rozhodnutí litovala. Takhle jsem naprosto šťastná – mám skvělé děti a skvělého manžela. Ale nedokážu si představit, že bych se zpíváním nadobro přestala.“
Chodíte na manželovy zápasy často?
„Chodíme, pokud se to časově dá zvládnout. Když je to totiž moc pozdě, bývá to kvůli dětem složitější.“
Jak děti prožívají zápasy?
„Většinou během prvního poločasu sní veškerou svačinu, kterou jim vezmu s sebou, a druhý poločas dostanou popcorn. (směje se) Pak jsou ale hrozně nadšené, když zrovna tatínek běží okolo. To na něj pak křičí: Tatínku náš milovaný, dej gól. Nejvíc se ale těší, až budou moct jít na konci zápasu za ním na trávu a pomazlit ho. Takže rozhodně to vnímají a prožívají.“
Probírá se fotbal i u vás doma?
„To je velké téma. Samozřejmě oba víme, že mu s některými věcmi úplně neporadím, ale občas stačí, když si ho jen vyslechnu. Kolikrát je to opravdu jen o tom, že se potřebuje vypovídat ze zápasu nebo z tréninku.“
Tým Slavie teď odletěl do Kosova. Jste s manželem v kontaktu?
„Vždycky, když je někde s týmem a nemají zápas, trénink nebo jinou přípravu, jsme v kontaktu. Furt si píšeme, voláme, za chvilku půjdu pro děti do školky, tak určitě proběhne jeden nebo dva videohovory, aby děti viděly tatínka aspoň takhle.“
