Vrba o Baníku: Udělal jsem chybu. Už měl další nabídky, odmítl Rusko
Užívá si klid a volno. V případě Pavla Vrby zasloužené, snad i vysoce žádané. „Chápu, že po pěti měsících v Ostravě vypadám jako po vyhoření,“ rozvykládal se 58letý trenér v rozhovoru pro Football Club. Od své profese si chce odpočinout. „Minimálně do konce roku,“ usmál se. Nabídky další práce přitom už měl. Jednu dokonce z Ruska. „Tu jsem ale hned odmítl,“ zdůraznil a mluvil i o tom, jakou udělal chybu v Baníku, co mu zlomilo vaz a jak vzpomíná na angažmá ve Spartě.
Bylo to zvláštní, rychlé a podle některých snad i ukvapené. Jen co Pavel Vrba skončil na lavičce Sparty, nasedl na vlak a vydal se do Ostravy. „Stále cítím zklamání, že jsem neuspěl,“ mrzí ho a přiznává, že udělal chybu.
„Udělal jsem krok, který jsem si říkal, že nikdy neudělám,“ líčí rodák z Přerova. „Když skončím jedno angažmá, beru si většinou tři čtyři měsíce oddech.“
Proč se tedy v tomto případě vrhl rovnou do další trenérské anabáze? „V případě Baníku to bylo trošku něco jiného,“ podotýká. „Teď vidím, že šlo o chybu. Nic se nemělo uspěchat.“
Jenže nemohl říct ne. „Baník vnímám coby srdcovou záležitost. Pro modrobílé dresy mám největší slabinu. Ale neodhadl jsem, do čeho jdu,“ uznává zpětně a rozvádí hlavní příčinu ostravského nezdaru: „Domácí utkání. Ta jsme měli zvládnout. Kdybychom vyhráli s Budějovicemi a Teplicemi, máme o šest bodů víc a vypadalo by to úplně jinak.“
Výpověď dostal Vrba 10. října. Od té doby je bez angažmá. „Uvidíme, co se bude dít. Agenta momentálně nemám, jsem na volné noze,“ říká a přiznává, že nějaké nabídky už měl, ale odpověď zněla následovně: „Pánové, já jsem tak vyčichlý, že do 31. prosince se na fotbal chci jen dívat a užívat si. Hlavně jako divák.“
Jedno laso přilétlo i z Ruska. „To jsem ale rychle odmítl,“ zdůrazňuje, že o této možnosti ani neuvažoval a ještě se vrátil k angažmá ve Spartě.
„To, že jsem v květnu skončil před finále poháru,“ zmiňuje, „bylo překvapení. Nečekal jsem to. Drželi jsme se kolem třetího místa, takže trénování na Letné neberu jako neúspěch. Tenkrát, stejně jako dnes, považuji změnu za věc, která k fotbalu patří. Neustále se dařit nemůže.“
